Sedmdesátiletá Jitka má v kalendáři každý rok zapsáno několik událostí. Patří mezi ně například jarní smažení vaječiny, letní pozorování hvězd na noční obloze, svatomartinská husa, novoroční výlet do Beskyd. Některé akce absolvuje s kamarádkou, některé s rodinou.
„Příbuzní si ze mě dělají legraci, že příliš lpím na rituálech, na výročích. Ale pro mě je důležité, abych měla co plánovat a na co se těšit. Jsem organizátorka, nevadí mi obvolat přátele a rodinu, vše zařídit. Nemám ráda chaos, miluju plán, řád. Moje maminka říkala, že když má člověk v životě plány, nemůže si dovolit umřít. Čím jsem starší, tím více jejím slovům rozumím,“ vypráví Jitka. A dodává: „Vždy když s kamarádkami končíme třídenní pobyt na jedné horské chatě, hned si tam rezervujeme při odjezdu stejné dny a stejné pokoje na rok dopředu. Máme se tak na co těšit a víme, že se musíme udržovat v kondici, abychom tam za rok zase vylezly. Takže na sobě pracujeme, nehnípeme a těšíme se.“
Neustále na sobě pracovat a soustředit se na to, čeho chceme dosáhnout a kam v životě směřujeme. Toto označilo za důležité deset procent dotázaných v průzkumu NN životní pojišťovny, která každoročně zkoumá, v čem lidé vidí smysl života a jak by v penzi chtěli žít.
Někdo by se mohl divit. Nač mít v penzi plány? Nač na sobě pracovat a chtít něčeho dosáhnout? Vždyť důchod je tady od toho, že už konečně nic dělat nemusíme. Naopak, někdo namítne: Důchod je právě od toho, že můžeme dělat cokoli, to, na co jsme třeba neměli čas, jen je třeba si vše dobře promyslet, udělat si plány, dát životu rytmus.
A z mnoha průzkumů a studií zabývajících se životem ve vyšším věku skutečně vyplývá, že lidé, kteří mají plány a jejich dny mají řád, stárnou lépe, zdravě a dožívají se vysokého věku v lepší fyzické a psychické kondici.
Dodržuj řád a řád podrží tebe. To je staré pořekadlo. Jeden z nejuznávanějších odborníků na stárnutí, lékař Zdeněk Kalvach ho připomíná v knize Z nuly na sto, kterou před časem vydala společnost Elpida.
„Je nesporné, že lidé s celoživotními návyky lépe obstojí v případě chorob, pokročilého stáří, katastrof, sociálních otřesů i osobních tragédií. Zachovají si míru fungování, kvalitu života i naději na přežití. Na pravidelné procházky se zkrátka chodí i za nepřízně počasí, určité míry dyskomfortu a dodržuje se jejich objem, třeba pomocí krokoměru. Zachovává to řád i oběhovou výkonnost, stabilitu. Psychicky to pomáhá posilovat sebevědomí - stále jsem to já, udržovat sociální kontakty a vytvářet nové zážitky. Řád člověka podrží a udrží na nohou – doslovně i obrazně,“ uvedl geriatr Zdeněk Kalvach.
A přesně totéž potvrzují lidé, kteří si na rituálech a stereotypech potrpí.
„Slovo stereotyp je spojováno s nudou, je vnímáno negativně, ale mně naopak přináší radost, jistotu,“ říká Věra, která každý den vyráží na procházku do okolí domova seniorů, ve kterém žije. „Pohybuju se s chodítkem. Někdy se mi jde hůře, někdy lépe, někdy dám jen malou procházku okolo domova, jindy vyrazím až do blízkého parku. Zpočátku mě zaměstnanci domova nechtěli pustit, když bylo pošmourno a chladno, ale pochopili, že to potřebuju. Nechodím jen ve dnech, kdy to klouže, když je hodně sněhu. Ale jinak vyrážím i v lehkém deštíku, mám na to pláštěnku,“ vypráví čilá dáma.
Její sousedka z domova seniorů má zcela jiný rituál. Každý měsíc chodí ke kadeřnici a na pedikúru.
„Slyšela jsem názor, že v mém věku už je to zbytečné, že stejně nikam nechodím. Ale já to dělám pro sebe. Vím, že každý měsíc se nechám dá do kupy stejně jako jsem to dělávala, když jsem byla mladší, když jsem žila doma, když jsem chodila do práce. Dává mi to pocit, že jsem to stále já, že žiju,“ vypráví dvaadevadesátiletá Vlasta.
Mít každý den důvod proč vstát z postele a mít se na co těšit. To je podle psychologů a lidí zabývajících se otázkami spojenými se stárnutím, jedna z hlavních zásad, která může umožnit prožít stáří v slušné fyzické i psychické kondici.
Takže je čas přestat spojovat slova stereotyp, rituál či plán se negativními představami. Naopak se na ně můžeme začít dívat jako na činnost, která přináší jen samá pozitiva.
