Takže to by v tom byl čert, nemoc, nebo neskutečná neúcta sama k sobě, kdyby na mně po tolika letech zůstalo 30 kg navíc, což jsou kila, která jsem přibrala ve třech těhotenstvích po odečtení váhy miminek a dalších ingrediencí porodů. A že vypadám „mladší“, si nemyslím. Já si totiž myslím, že vypadám a dělám vše pro to, abych vypadala tak, jak by žena jako já v dnešní době vypadat měla.
Některým současným feministkám vadí, že dnes a denně jsou ženy na sociálních sítích a na stránkách ženských i jiných časopisů konfrontovány s fotografiemi mladých hereček, zpěvaček a hlavně modelek, jejichž dokonalé tváře a štíhlé a přitom křivkami oplývající postavy, údajně dostávají sledovatelky a čtenářky zaručeně do depresivních turbulencí.
Já tedy jejich názory nesdílím, protože si ty fotografie (samozřejmě často retušované) prohlížím se zalíbením a žádné deprese se nedostavují a nebylo tomu tak ani v době, kdy jsem se těm kráskám věkově blížila mnohem více než nyní.
Ty dívky a ženy jsou mladé, krásné a pohled na ně je stejně příjemný jako pohled na jinou krásu, která musí být součástí našeho života, aby za něco stál. A také mě baví si představovat, že by třeba i mé krásné vnučky někdy mohly...
„Dost už “ volají ty feministické, či bůhvíjaké bojovnice za bůhvíco, „Buďme své, přirozené, nenalíčené, tlusté, neupravené a chlupaté. A prádlo, prádlo ať je stejné pro ženy i muže, hlavně žádné dekolty a krajky. Nechceme být pouhé sexuální objekty!“
No, těmi sexuálními objekty tedy určitě nebudou, pokud výše uvedené bezezbytku splní, i když, jak říkala má babička: „Proti gustu, žádný dišputát“, což ve volném překladu pro mladší čtenáře znamená asi to, že i takové typy najdou svůj sexuální protějšek.
Mně tedy v životě, na sociálních sítích a v časopisech vadí v této oblasti úplně něco jiného:
„Viděly jsme včera v letním kině (na nějaké akci) naživo jednu známou zpěvačku,“ líčí mi před lety nadšeně mé kolegyně o 10 let mladší než já a o generaci mladší než zmíněná umělkyně. „Ona vypadá tak skvěle, mnohem mladší, vypadá dobře na ten věk.“
„No,“ říkám na to smutně, protože vím, že to nepochopí, a opatrně, protože mám obě ty holky - milé, velice chytré a schopné, ale co do vzhledu beznadějné (obtloustlé, nepečující o sebe), moc ráda, „ona totiž byla a je krásná, takže není divu, že se pořád líbí...“
„Na ten věk“, to je to, co mi vadí, a vadilo mi vždy, jak se tento výraz používal a používá. Mám za to, že dovolit si říci, vůbec použít ten výraz, že některá žena je krásná na ten věk, může snad jen muž, okouzlený půvabem dámy mnohem starší než je on sám, nebo hezká mladá žena, která vzhlíží k ženě mnohem starší.
Bohužel, obvyklé a podle mého soudu směšné je, když mladší člověk, který jemně řečeno nebyl po žádné stránce vzhledově obdařen, „moudře“ hodnotí někoho staršího a atraktivního a myslí si, že mu nezbývá ho pochválit a v zápětí tu chválu pak shodit oblíbeným výrazem „na ten věk“.
Nehledě na to, že se můžeme ptát, proč, když je nějaký člověk, nejen žena tedy, už vůbec podroben hodnocení svého vzhledu, je podle současné praxe zároveň konfrontován se svým věkem?
Zajímat se o to, kolik je komu let, je to normální, lidské, věk je skutečně údaj, který je důležitý a každého zajímá, to mně nevadí. Proč ale mají autoři článků zapotřebí hystericky křičet, že dotyčná celebrita vypadá v plavkách tak skvěle, přestože je jí už 40 let?! Jak je to možné, ptají se, a údajně nevědí proč?
Ale já to vím. Protože ve 40 letech je žena mladá a pokud je krásná a pečuje o sebe, vypadá nádherně. A není potřeba skandovat, že vypadá na třicet, nebo na dvacet. Ne, ona prostě vypadá na svých krásných 40 let. Mimochodem, Helena Trojská taky byla údajně čtyřicátnice.
Výše uvedené platí přiměřeně i pro vyšší věkové kategorie. Lze dobře vypadat v 50-ti na 50 let, v 60-ti na 60 let, v 70-ti na 70 let atd. a hlavně pořád dobře, jistě pokud zdraví dovolí.
Takže hlavu vzhůru, krásné dámy, bez ohledu na svůj věk.
