V davu
August Landmesser v davu. FOTO: Neznámý autor, commons.wikimedia, volné dílo

V davu

12. 9. 2025

Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne roku 1936 v hamburské loděnici, kam zavítal i německý vůdce Adolf Hitler při spuštění hotové lodi na vodu, také dělník loděnic August Landmesser, který vstoupil do dějin jako "muž, co nehajloval".

Člen NSDAP od roku 1931. Pak se zamiloval do Židovky, chtěl se s ní oženit a byl za to potrestán, neboť mu to zákony zakazovaly. 

Měli spolu dvě děti. Obě skončily v pěstounské péči, protože se maminka stala jednou z obětí holocaustu. Zavražděna byla v koncentračním táboře Ravensbrück. Otec byl z vězení uprostřed války propuštěn a musel vstoupit do trestního oddílu, zemřel ke konci války na Balkáně. Více informací lze najít na wikipedii zde.

 ======================================

Dav nutí každého, aby šel s ním a sdílel jeho názory. Jako u nás v padesátých letech. Byli jsme jako rodina postiženi novým nastupujícím režimem. Lehce se někomu řekne, kdo postižený nebyl, že když se kácí les, lítají třísky. 

Moje babička byla ve vesnici obviněna, že zapálila vlastní stodolu, která byla předtím zkonfiskována a převedena do majetku JZD, kam mí prarodiče odmítli vstoupit. Ani dobrovolně, ani pod nátlakem. A tak na ně soudruzi narafičili past a v noci stodolu zapálili. Obvinili moji babičku, že to udělala, a odvezli ji k výslechu do cely předběžného zadržení. Snažili se ji přinutit všemožným způsobem, aby podepsala doznání z nenávisti vůči mladému socialistickému zřízení. Když nechtěla podepsat, nutili ji násilím. Po celonočním výslechu, s podepsaným doznáním, ji pak vyhodili z okna (jako Jana Masaryka) a nechali ji umřít na dlažbě stanice StB. (Teď honem nevím, která to byla StB, jestli ta hodná nebo ta druhá).

Rodina byla zničena, její duch byl zlomen brutálním způsobem. Můj otec pak vystoupil na veřejné schůzi KSČ a označil komunisty za vrahy. Byl zatčen a bez soudu přidělen do praporu PTP na dobu blíže neurčenou. Pohyboval se v blízkosti seřadišť, odkud vypravovali transporty do gulagů na Sibiř. Když se kácí les, tak lítají třísky. Po necelých čtyřech letech se vrátil, oženil, a měl dva syny, kteří nerozuměli tomu, proč se jim ostatní děti smějí, že jejich otec je mukl. Mysleli si naivně, že to znamená něco jako umouněnec. Později se dozvěděli, že to je zkratka slov "muž určený k likvidaci". Ten, který nezapadl dobře do davu.

Můj otec se pokusil v letech1967 až 1969 o rehabilitaci a prošetření případu smrti své maminky, mojí babičky. Mnoho osob se s ním nechtělo vidět, schovávali se. (Záclony v oknech se pohybovaly). Mizely dokumenty. Už se nikdy nic nezjistilo...

 

 

historie rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Umí si někdo představit s jakým posttraumatickým syndromem méněcennosti, ne jen zásluhou soudruhů učitelů, jsem se celý život musela vyrovnávat???
Jitka Caklová
Umí si někdo představit s jakým posttraumatickým syndromem méněcennosti, ne jen zásluhou soudruhů učitelů, jsem se celý život musela vyrovnávat???
Jitka Caklová
Umí si někdo představit s jakým posttraumatickým syndromem méněcennosti, ne jen zásluhou soudruhů učitelů, jsem se celý život musela vyrovnávat???
Jitka Caklová
Umí si někdo představit s jakým posttraumatickým syndromem méněcennosti, ne jen zásluhou soudruhů učitelů, jsem se celý život musela vyrovnávat???
Jitka Caklová
Ano pane Pokorný, souhlasím s Vámi, "jenom aktéři vědí" (ti co prožili), nikoliv z doslechu, nebo z přečteného. Proto jsem také v některém z komentářů napsala, že film Všichni dobří rodáci, je pouze slabý odvar toho, co se ve skutečnosti dělo. Vím a dobře si pamatuji co jsem prožila, coby dcera celoživotně soukromě hospodařícího rolníka a co mi ve škole tloukli do hlavy soudruzi učitelé. Co podle Vás zpochybňuji???
Zdeněk Pokorný
Znovu děkuji za Vaše komentáře. Všechny. I ty zpochybňující. A jenom aktéři tohoto příběhu vědí všechno. I to, o čem nelze psát. Např. jak se lidé dříve museli bez jakékoli pomoci vyrovnávat s tím, co dnes označujeme jako Posttraumatický nervový syndrom, z hrůz, které museli zakusit. Jak museli fungovat (s úsměvem i bez něj) v každodenním totalitním státě.
Blanka Lazarová
Pane Pokorný, děkuji za sdílení. Připojuji se k Daniele Ř., jejíchž názorů si nesmírně vážím. A vadí mi, když někteří zpochybňují zvěrstva, která probíhala, několika větami, působícími jako jedovaté šípy.
Jitka Caklová
Každý sám za sebe by měl nejlépe vědět, kolikrát "pádloval" a kolikrát se jen "vezl" v davu. Howgh!!!
Jitka Caklová
Pravda pane Dostal! Stále se halíme do falešného roucha monotónnosti a necháváme se pozvolna, jako ta žába, vařit za živa. Vyvolávání negativních emocí z dob minulých je k ničemu. Docela by mě zajímalo, kolik jednotlivostí, které níže vypsala paní Řeřichová, zažila na vlastní kůži. Nebojte, ona si to všechno co se kolem nás děje, Planeta Země s námi vyrovná. Se všemi, neboť nikdo není jen dobrý, nebo jen špatný ♥
Jiří Dostal
:-) Oceánová monotónnost lidských generací, jednou za pěkného, jindy za špatného počasí. Jakpak je dnes u nás doma? Jestlipak tam ještě hučí? Yes! :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 38. týden

Do neděle 21. září probíhá v Tokiu Mistrovství světa v atletice. Jak dobře znáte tento sport? To prozradí vědomostní kvíz tohoto týdne, který bude na téma historie a současnost české a světové atletiky.