Z mého deníku: Není zas tak špatný být v izolaci, jsem na to připravená
Ilustrační foto: Freepik

Z mého deníku: Není zas tak špatný být v izolaci, jsem na to připravená

13. 11. 2025

Mám to jednodušší; jsem totiž půl roku na útěku a na samotu jsem si nejen zvykla, samotu jsem před půl rokem cíleně zvolila. 

Nemusím celej den nic dělat, když na to přijde. Nemusím se učit s dětmi, nemusím se bát o rodiče, nemusím do práce, nemusím se bát, že zkrachuju. Nemám si nač stěžovat, jiní jsou na tom mnohem hůř.

Společnost mi dělají virtuální sítě a televize. Tady musím narovinu přiznat, že ne filmy, ale reklamy mi narušují celkem vyrovnanou mysl. Nikdy jsem jim nevěnovala pozornost, ale teď na mě útočí a lezou mi na nervy. Napsala bych to ostřeji, ale slušné vychování…

Roušky jsem zvládla. Ušila jsem si je vlastnoručně ručně a dvě strojové jsem dostala darem. Jednu typizovanou a druhou speciální se zajíčkama. Ta mi obzvlášť sluší, je to můj oblíbený model pro jaro 2020. Nehodlám ho nosit jen tak na nákup, ale když vyrazím na procházku, tak chci vypadat k světu. Je to rouška pro lepší příležitosti.

Když vyrážím ven, nechávám brejle doma. Rezignovala jsem. Víc se totiž bojím zpřeráženejch údů než toho, že nepoznám své bližní. Ty stejně nepoznám ani v brejlích, páč rouška nás tak nějak stmeluje a jsme jeden jako druhej. Na procházce stejně chodím rychle a procházím se v místech, kde nepotkám prakticky nikoho.

Horší je to při nezbytném nákupu. Bez brejlí to jde hůř, ovšem se zapocenejma brejlema je to úplně nanic (i zde bych volila ostřejší termín).

Vyrazím a v duchu si sumíruju, co si potřebuju opatřit. Na papírku to nemám, stejně bych to bez brejlí nepřečetla, a se zapocenejma brejlema tuplem ne. Musím se spoléhat na paměť, a to je ten zádrhel.

Jako včera. Vyrazila jsem si koupit mrkev a jabka. Dostala jsem totiž chuť na maso s mrkví; koupím jí víc, říkala jsem si, aby mi zbyla, a nastrouhaná s jabkama bude žádoucí vitamínovou bombou.

V Lidlu bylo jen pár lidí, všichni dodržovali rozestupy, jednorázové rukavice byly taky. Nákup jsem dovalila domů, roušku odložila za poutka a šup s ní hned do vařící vody, ruce pořádně umyla, nasadila si brejle a mrkla na zakoupený tovar. Ufff… místo mrkve flaška červenýho, místo jablek nutela. Jasně že za to může absence brejlí, to dá rozum! Kdybych je měla a nebyla doba roušková, určitě bych koupila mrkvičku a jablíčka.

Otevřela jsem nutelu, zanořila do ní lžíci. Pak jsem si otevřela červený – francouzské provenience – a nalila si skleničku…

No jo…bylo mi dobře a výčitky svědomí si nechám až na zítra. To na nákup nepůjdu, protože nutela i červený mi vydrží určitě na dva dny. Pak se vydám na nákup mrkve a jablek. Otázkou ovšem zůstává, s čím přijdu domů, páč vyrazím bez brejlí….

 

(Psáno 1. 4. 2020)

 

 

 

Deník Zuzany Zajícové
Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Další super článek, děkuji.
Jiří Buzický
Pane Pokorný, viděl jste nějakou ženu sedět na štokrleti, tupě civět na oheň do okénka krbových kamen a s bradou vystrčenou bojovně vpřed vzpomínat, jaké to bylo, když s prachlapy z jejich tlupy hnal mamuty a prakoně moravskými úvaly, aby nakrmil masem svojí praženu Venuši z Věstonic? A ta mu zatím sbírala šťovík na žaludek a jitrocel na rány, ačkoli původně šla sbírat jeřabiny a puškvorec k Dyji. Já takhle sedím a vzpomínám každé ráno, než se mi krbová kamna pořádně rozhoří. Normální filogenetický rudiment, popřípadě atavizmus. A tomu, že byly ženy rovnocenné účastnice lovu, tomu nevěřte. Viděl jste 96% z žen, které piští, když vidí myš? Počet "lovkyň" odhaduji tak na ta pověstná 4 %. Možná je lov bavil, možná je nebavilo rodit děti a starat se o ně. S dítětem u prsu neulovíš ani potkana pod kamenem, pod kamenem.
Jitka Caklová
:-) :-) Mně se líbí, jak "někdo" může být tak zabedněný, že ani nepochopí humornou nadsázku pana Jiřího Buzického :-) :-) a už vůbec nevím, co je humorného na podvodu, zvaném Covidová pandemie z roku 2020, který zničil zdraví mnoha lidem, přestože to žádná pandemie nebyla.
Zuzana Pivcová
Dřív jsem bývala při nákupu taková, že jsem opravdu dala do koše a koupila jen to, kvůli čemu jsem do obchodu přišla. Karanténa mě také dost pokazila. Chodila jsem na nákup s omluvou, že se potřebuji zabavit a nesedět jen doma. Samozřejmě to bylo finančně znát. A některé položky mi už zůstaly. Nepotřebuji je, ale kupuji pravidelně.
Zdeněk Pokorný
Prožil jsem totéž, takže vím, o čem píšete. K těm lovcům mamutů. Ono to prý nebude tak horké. Podle nálezů se ukazuje, že lovkyně nikterak nezaostávaly za lovci, možná je i předčily. To je pro naši ješitnost dost těžká rána. Ale co už.
Jana Šenbergerová
A já si lámu hlavu, kde jsem tu neřest koupit místo petržele chřest pochytila. :-) Pěkně jste ten nepříznivý čas přečkala.
Daniela Lender Chaloupková
Úžasně jsem se pobavila, díky :-)) Nejdůležitější je, že smysl pro humor a nadsázku Vám zůstal, zatímco někdo je nemá (ani nenajde - ať už s brýlemi nebo bez nich) po celý život :-))
Jiří Buzický
Vyrazit na nákup něčeho a přinést něco úplně jiného, to je výsadou žen. Je to dáno fylogeneticky, kdy muži lovili a ženy sbírali. Proto muži jdou na nákupu cíleně po potřebném zboží tak, jako šli v pravěku po mamutovi, kdežto ženy po krámech bloumají a z regálů sbírají, co považují za vhodné. Absencí brýlí to není. Co se alkoholu týká, ten prakticky nekupuji. Nepotřebuji ho. Snad jen ten zbytek červeného od martinských kachen se mi bude zítra hodit na burgundskou pečeni, na kterou se chystám. Kdysi, asi do 20 let jsem alkohol konzumoval. Většinou s neblahými následky. Dokud se kolotoč po víně točil horizontálně, šlo to vydržet. Jakmile se začal točit vertikálně, byl to konec. Asi mám na alkohol, nebo alespoň víno, intoleranci. Domnívám se, že to bude geneticky zafixováno, neboť v Knihách pokutních, které vedli příslušníci picí party Petra Voka na přelomu 16. a 17 století při svých picích orgiích, kam zapisovali účastníci pitek své výkony a jiné postřehy, většinou v rolích hrdinů s výdrží, můj hypotetický předek Bohuslav Buzický z Buzic zapsal své přiznání lakonicky : "Vrh jsem přes přívoru!". A to býval i můj případ.
Jana Kollinová
Líbí se mi nadsázka, s jakou vzpomínáte na nelehké období.
Iva Bendová
Díky, Zuzko, za další kousek reminiscence. Co se týče nákupů, skoro pokaždé jdu pro banány a něco málo k tomu /manžel jich má velkou spotřebu/ a to něco málo málem nepoberu. Na dně vozíku to tak nevypadá, ale po zaplacení... Jednou v zimě jsem šla pro banány, venku počasí, že by ani Marušku pro jahody nevyhnal, a donesla jsem domů sádrovou dlahu na loket

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Tento týden bude vědomostní kvíz věnován našim íčkařským fotografům. Poznáte autory snímků z rubriky FOTO DNE a místa, která vyfotili?