O čtení
Úvodní foto Jan Zelenka, ilustrace v textu Pixabay

O čtení

30. 12. 2025

Co se týká čtení, existuje celá řada otázek, které mohou padnout mezi dvěma čtenáři, když na toto své oblíbené téma zavedou řeč. Třeba, kterou knihu máš nejraději, jaké je tvé oblíbené téma, co jsi rád četl jako dítě, či později jako puberťák, co čteš rád nyní, na stará kolena?

A hlavně, jakého autora kdo preferuje. Rozdíly věku mohou hrát u čtenáře skutečně významnou roli.

Je mi ale jasné, že takový, postarší již muž, se bude s přáteli raději bavit o politice, o ženách, o cestování, a témata jako četba, případně vaření, nebudou v jeho zájmech většinou na předních místech.

Oblíbená témata však nejsou jedinou otázkou týkající se četby. Trochu stranou zůstávají podružné otázky, s četbou související, které mohou případný rozhovor výrazně zpestřit. Např., v  jakém čase čte onen čtenář nejraději, jakou potřebuje mít před čtením náladu, a také, jaké čtenářské prostředí je pro něj nejlepší. Nejčastěji se zřejmě čte v posteli, nebo sedíc v pohodlném křesle, poblíž s hrnkem kávy nebo sklenkou něčeho dobrého. Někteří známí spisovatelé se o tomto problému občas zmiňují ve svých fejetonech. Na příklad Jan Skácel se v  jednom svém článku přiznal, že dobrodružnou literaturu četl, jako dítě, nejraději v koruně kaštanu, kde si vyrobil jakési sedátko. Měl tam své soukromí, nikdo ho nerušil, a mohl si tak všechny ty dramatické situace řádně vychutnat. Když ale dospěl, musel místo svého čtení změnit, aby nevypadal jak blázen.

Podrobně o tom píše i Karel Čapek ve své knize Věci kolem nás. Ten ovšem problém četby rozvedl do těch nejmenších podrobností, jak už měl ve svých fejetonech ve zvyku. Jako kluk četl dobrodružné knihy, stejně jako Skácel, nejraději v koruně stromu. Literaturu zakázanou četl, leže na břiše pod postelí. U obou spisovatelů je však patrná silná touha po samotě, po soukromí, aby je nikdo nerušil a mohli si příběh, který četli, pořádně vychutnat. Jan Skácel ve svém fejetonu Jak čísti dobrodružnou literaturu, v samém závěru s nadsázkou píše:

„A bylo by moc hezké, kdyby lidé místo jiných věcí, které tak často dělají, seděli pěkně na stromech a četli si v knížkách pro dospívající mládež. Jednou se snad lidstvo k tomu dopracuje a potom zavládne na zemi opravdový pokoj. Do té doby to s námi bude všelijaké.“

 

glosa knihy kultura
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Za všechny komentáře velký dík. Zdeňku, žil jsem v Památníku A. Dvořáka a s námi i další tři rodiny. A já jsem s malou Jiřinkou sousedů a ještě menším Vašíkem vylézal odpoledne na patro stodoly a četl jsem jim tam Verneovky.
Zdeněk Pokorný
Milý Jene, máte dar psát na obyčejná témata zajímavé úvahy jako je tato. Ve mně jste probudil vzpomínky na všechna místa, kde jsem četl. V dřevníku - ve výšce osmi metrů, pod střechou stodoly, na suchých i splachovacích záchodech, v koruně ořechu, pod peřinou i nad peřinou ... těším se na další Vaše články.
Zuzana Pivcová
Četla jsem vlastně dřív než pořádně mluvila. Hlásku K jsem totiž správně vyslovila až na čtyřech a půl letech. Kdysi jsem tu měla článek "Babičko aneb Kikirikí". Teď už vydržím číst jen něco krátkého.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že v naší generaci je hodně čtenářů. U mladých je to poněkud horší a je to škoda. Jako puberťačka jsem u babičky hltala červenou knihovnu. Především musí člověka kniha upoutat hned od začátku. To je hned přečtená.
Anna Potůčková
Přiznám se, že jsem nikdy velký čtenář nebyla, ale pokud jsem přece jen něco četla, tak většinou v posteli nebo na zahradě na dece při opalování se na sluníčku.
Naděžda Špásová
Jendo, kdysi jsem četla hodně, jako holka jsem četla i v noci. Náš byt je plný knih. Bohužel se mi zrak teď ve stáří zhoršuje, tak jsem to musela omezit. Ale díky brýlím ještě něco zvládám. Třeba psát na íčko a číst příspěvky. Měj se hezky. :-)
Jiří Dostal
:-) :-) O čtení v závalu vsuvek... :-) :-)
Jana Šenbergerová
Hezký článek. Donutil mě vzpomínat, jak jsem to měla a dosud mám já. Od dětství ráda čtu. Tehdy jsem čítávala v posteli jen v noci pod peřinou s baterkou a v nemocnici. Většinu knih jsem si půjčovala v knihovně, proto jsem je nenosila ven, ale využila jsem každou chvíli samoty ke čtení doma, kde zrovna nikdo nebyl. Když byly děti malé, byl mou čítárnou záchod. Tam za mnou děti nechodily. Dodnes tam mám dvě knížky, ze kterých čerpám rozumy pro zdraví. Jinak se mi čte nejlíp u jídelního stolu, tam se mi nejlíp sedí, neruší mě televize a mohu si dělat poznámky. V posteli už nečtu, tam především spím. :-)
Jarka Jendrisková
Já jsem jako holka četla v létě nejraději v houpací síti, kterou mi tatínek natáhl mezi dva stromy. Ale také v posteli a na dece u Labe a ve škole pod lavicí, prostě všude. A to mi zůstalo. Čtení jako dýchání.
Marie Ženatová
I já miluji čtení*. V mém pracovitém dětství jsem mohla nejvíce a nerušeně číst při pasení krav na našich rozsáhlých lukách. Ovšem jen do té doby, když jsem je někdy ztratila z dohledu a musela se rychle vrátit do reality při jejich hledání. Dnes už čtu nerušeně téměř každý večer v posteli... ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 1. týden

Co se událo v roce 2025 v Česku či ve světě? Právě o tom bude kvíz v týdnu, kdy se překlápí rok 2025 do roku 2026.