Rozvedená Pavlína má doma nemocnou pětiletou Květušku, druhý týden je s ní na home office, jejímu šéfovi se to už nelíbí, a tak poprosila maminku, aby jí dítko pohlídala. Teď je v kanceláři a zvoní jí telefon.
„Ahoj Pavlí, promiň, že tě ruším, určitě toho máš hodně, ale potřebuju se tě na něco zeptat.“
„Povídej, mami.“ Pavlíně vyrušení nevadí, protože si zrovna udělala přestávku na kafe.
„Květuška mi vyhodila oběd a já nemůžu najít náhradní tričko, kde je máš?“
„V předsíni v komodě u koupelny. A jinak je všechno v pořádku?“
„Aha, já myslela, že má trička pěkně po ruce v dětském pokoji. Jo, jinak je jí líp, ale chtěla jsem vyprat a nemůžu najít prací prášek a taky nevím, jak se ta tvoje moderní pračka ovládá. Můžeš mi poradit?“
Pavlína si povzdechne, ale pocit, že může radit vlastní matce, jí udělá dobře po těle. A tak se pustí do vysvětlování, který knoflík je na co, a pak se jen tak mezi řečí zmíní, že prací prášek je v kuchyni pod linkou.
„Květuško, pojď sem,“ prohlásí babička mimo hovor, jednou rukou umyje a převlékne poblinkanou vnučku a druhou rukou stále telefonuje s Pavlínou. Pak odešle malou, aby si chvíli hrála sama a dalších deset minut probírá s dcerou všechno možné. Pár věcí se jí nezdá, a tak se zeptá: „Pavlí, můžeš mi, prosím tě, říct, proč nedáváš Květino prádlo do skříně, co má hned u postele, proč skladuješ prací prášek v kuchyni a proč máš ty velké hrnce tak vysoko, že se na ně nedá pořádně dosáhnout?“
„Mami, promiň, musím končit, jde sem šéf a něco mi chce,“ utne hovor Pavlína, přestože šéf je v nedohlednu.
Závěr: Matka s vdanou dcerou jsou schopny prokecat desítky minut a obvykle ukončí hovor až ve chvíli, kdy jedna usoudí, že se jí ta druhá plete do jejích záležitostí.
***
Teď z opačného konce, bývalí spolužáci Milan s Jirkou se deset let neviděli a domlouvají si schůzku.
„V pět Na růžku?“
„V půl šestý.“
„Super.“
Závěr: Chlapi neplýtvají do telefonu zbytečnými slovy, sdělí si jen to nejpodstatnější a všechno ostatní si nechají až k tomu pivu. Pokud chtějí být jó výřeční, obloží svou domluvu na dálku slovem „ahoj,“ a to z jedné nebo výjimečně z obou stran hovoru.
***
To u žen kamarádek je to jiné. Jejich telefonická domluva na posezení ve vinárně trvá řádkově hodiny navzdory tomu, že ji plánují hned na následující den. Nemá šanci ji ukončit ani dotaz manžela kterékoli z nich, co bude dnes k večeři, muž je stručně odmávnut, aby se obsloužil sám. Dokonce ani tělesné potřeby takový rozhovor nepřeruší, vždyť proč taky, když s mobilem se dá jít kamkoli, kde je signál. Konec může nastat jedině až tehdy, když se jedné z nich totálně vybije baterka, a to ještě pouze v případě výpadku elektrického proudu a nemožnosti okamžitého dobíjení mobilu.
Jakkoli ty dvě stráví následující odpoledne ve vinárně několik dlouhých hodin spolu a zdrbou vše od svých partnerů až po jemné nuance poslední módy ohledně střihu zimních kabátů, zavolají si večer znovu. Délka tohoto hovoru je pak pochopitelně srovnatelná s tím prvním.
Závěr: Chlapi, má-li vaše partnerka víc než dvě kamarádky, tak pokud chcete, aby se vám aspoň chvilku jakýmkoli způsobem věnovala, schovejte jí telefon. Přitom si však dobře rozmyslete kam, a snažte se zvolit takové místo, aby to vypadalo, že si ho tam omylem založila sama. Jinak riskujete, že přinejmenším dostanete přes hlavu mokrým ručníkem, čerstvě vytaženým z pračky.
***
„Zapomněla jsem ti říct, abys ty kapsičky koupil červené s hovězím, protože modré s rybou Micinka nežere. Kdyby neměli červené, nekupuj žádné a stav se ve vedlejším krámě pro žluté konzervy.“
„Jistě, drahá.“
„Jo a taky nám dochází rejže, když jsem ti dávala ten seznam, tak jsem to ještě nevěděla. A ne abys koupil normální jako minule, vem jedině pytlíkovou. Dlouhozrnnou, samozřejmě, na to nezapomeň.“
„Ano miláčku.“
A ještě něco, tu mouku si můžeš škrtnout, je jí doma dost, dokoupíme, až bude v akci.“
„Samozřejmě, lásko.“
Určitě jste poznali, že tento hovor není ničím jiným, než dodatečnými instrukcemi, které uděluje žena svému choti poté, co ho vybavila seznamem a vyslala na nákup. Trochu se zdržela luxováním, takže mu zavolala až ve chvíli, kdy už započal s vykládkou zboží z vozíku na pás u pokladny.
Choť víceméně náhodou přijme hovor. Vyslechne si ani ne minutový manželčin monolog, první přitakání pronese vlídně, druhé s lehkou nervozitou v hlase a u třetího se musí hodně krotit, aby neodseknul cosi ve smyslu, že mu to měla říct dřív. Proč? Protože kapsičky pro Micinku vzal samozřejmě modré, rejže nebyla v seznamu, tak ji pochopitelně nemá, ale mouku ano. Teď teda musí rychle naházet tu vyloženou půlku nákupu zpátky do vozíku a děkovat osudu, že mu to pokladní ještě nezačala markovat. Pak se otočit, vrátit zpátky do předlouhých uliček supermarketu a nakonec znovu vystát frontu u kasy, aby splnil manželčiny požadavky. Nicméně je natolik trénovaný, že se domů vrátí s úsměvem navzdory tomu, že červené kapsičky nebyly a on musel pro žluté konzervy jinam. Ostatně, proč by se neusmíval, když ví, jaký má doma poklad a hlavně, že si koupil několik plechovek piva dle svého vlastního výběru.
***
Takto bychom mohli pokračovat dál a dál, například analýzou vývoje obsahu a délky telefonních hovorů manželů od doby před svatbou až do několika desítek let po ní. To bychom tu však byli do rána, a tak se na závěr spokojme s menší statistikou volání:
- Muž s kamarádem: Pět vteřin, ukončeno, protože vše bylo řečeno a už není potřeba nic dalšího dodávat.
- Žena s kamarádkou: Tři hodiny, ukončeno totálním vybitím baterie v mobilu.
- Syn s tátou: V případě synovy žádosti o zvýšení apanáže deset minut, ukončeno otcovou kapitulací, jinak podobně jako u muže s kamarádem, viz výše.
- Matka s dcerou: Nelze přesně určit, kdy nastane okamžik, ve kterém se projeví, že mají na stejnou věc jiný názor.
- Manžel volá manželce: Patnáct minut, ukončeno manželovým z nouze smyšleným sdělením, že právě leze do výtahu, kde není signál.
- Manželka volá manželovi: Čtrnáct nepřijatých hovorů během pěti minut (pokud omylem nepřijme hovor jako ten nešťastník v supermarketu).
