Kvokání

Ještě chci zdůraznit "kdákající slepici", nikoliv kvokající kvočnu, která pouze kvoká o tom, co druhý dokázal bez jejího přičinění.

Příroda je moudrý rádce. Co mnozí zažívali o prázdninách u babičky, v tom já jsem vyrůstala se svými rodiči. Běda, když kvočně se z pětadvaceti žlutých kuřátek vylíhlo jedno černé. Dnes "babička s koštětem" hejno nerozežene, ale vyžene "černé kuřátko", vlastně už nepohodlnou "kdákající slepici".

Také jsem si po přečtení přezpívala písničku "Dělání, dělání." Někdo kvoká rád se žlutomodrými.

:-)) :-)) Zdeňku .... :-)) Už dlouho jsem se tak nezasmála :-)) Vzpomněla jsem si na své dětství, když jsem pozorovala slípky u babičky na dvorku .... Ovšem běda té, která se hejna stranila a nekvokala s ním ... Nejprve ji varovaly kdákáním, a když i poté zůstala individualitou, následovalo klování (klobání), leckdy až do krve ... Naštěstí se vždy našel někdo, kdo hejno rozehnal .. nejčastěji babička, a to pořádným březovým koštětem :-)) Šárko (10:20), ani jsem netušila, jak umíš básnit :-)) Míšo (11:04), o Tobě to vím, ale zde jsem se fakt nasmála. Co se mně týče, přidala bych se asi k tomu mňoukání :-)) Díky za sobotní pobavení :-))

:-))) Někdo dělá kvak, a jiný mňau, další dělá bů a čtvrtá hů, jiný dělá haf a k tomu raf, píseň je to veselá, mnoho hluku nadělá :-))

:-))) Na kvokání kvok kvok kvok někdy stačí celý rok. Kdo se v kvoku nezapojí, nemá šanci býti v reji. Někdy je to terno, býti mimo hejno...

:-) :-) Co píši, to jsem. Z "dělání" udělat "kvokání" o mnohém vypovídá. Ale nic proti, kdo chce kam, pomozme mu tam :-) :-)