A jak šel čas, tak neděle, od slova nedělati, to znamená odpočívati, už dávno neplatí. Je mnoho profesí, které, ne že by nechtěly volný nedělní den, ale nejde to. A že těch profesí je habaděj. Dnes se často říká, nejsou lidi, musíš na přesčas. I my, dříve narození, jsme brali úplně normálně, že se běžně pracovalo 6 dní v týdnu. Ale na lepší si člověk rychle zvykne.
Světím dnes neděli a jdu odpoledne na mši svatou. Občas chodím a vzpominám na svoji babičku a dědu, s kterými jsem navštěvovala kostel sv.Petra a Pavla v Bílině. Jak mně se nechtělo, přesto tu víru mi předali především prarodiče. Oni také v pokoře přežili zlé časy, když jim tehdejší komunisté zabrali dům a veškerý majetek a museli odejít se 40 kg na zádech.
Moc jsem si vážila našeho otce Františka, který působil ve světeckém kostele. Byl tajně vysvěcený a také působil jako správce při přesunu mosteckého kostela. V požehnaném věku odešel dožít do Moravských Budějovic a i v Domově sloužil mše. Jednou jsem ho navštívila a to jsem ho viděla naposledy.
Tak jsem si dnes zašla na mši do našeho kostelíka sv.Jakuba Většího. Je to nejvýznamější kulturní památka ve Světci. Kostel vznikl koncem 12. století. Původní pozdně romanská bazilika se dvěma věžemi. Kolem roku 1467 historie zaznamenává pozdně gotickou úpravu,na kterou kostel čekal od skončení husitských válek. Následovala až barokní přestavba kostela, zahájena roku 1731. Autorem této barokní úpravy, byl významný litoměřický stavitel Octavio Broggio.
Po návratu z kostela, jsem si dala svařáka a začala pátrat, kdo je to vlastně sv. Jakub větší. A vypátrala z Wikipedie. Tak jen ve zkratce.
Apoštol Jakub patřil se svým bratrem Janem mezi nejvěrnější Ježíšovy učedníky. Jako první z apoštolů podstoupil mučednickou smrt. Ještě předtím ale prý stihl vykonat zázrak. Během cesty na popraviště potkal muže trpícího dnou, která mu znemožňovala jakýkoli pohyb. Jakub ho měl ve jménu Krista uzdravit.
Je patronem poutníků, pastevců, kovářů, bojovníků, horníků, dělníků i lékárníků. Také má zajišťovat dobré počasí, pomáhat od revmatismu.
Kostel sv.Jakuba Většího slouží nejen ke mším, k. svatbám, křtu, k poslednímu rozloučení, ale také ke koncertům, zejména ve vánočním období. Varhany znějí božsky.
V dnešní době lidé nechodí moc do kostela. Snad, když se chtějí blýsknout při vyznamných obřadech a pohřbech známých osobností. Ale to nepramení z víry, ze srdce. Skromnost a pompa jdou jen těžce ruku v ruce. Ale tak to chodí na tom našem pozemském světě. Svět chce být klamán, herci hrají dobře, či špatně v těch rolích, které přijali, nebo které jim byly určeny.
Ani jsem si nemyslela, že se dnes tak rozepíšu, původně jsem chtěla psát o jeptiškách, ale ten náš kostelík mě tak vtáhl do minulosti a jsem moc ráda, že inspiraci mi dodala právě dnešní nedělní mše. A víte, jak se loučíme s otcem po mši? S Pánem Bohem. A mně se ten starobylý pozdrav moc líbí.
