Ztráta potřeby

Tak to je fakt síla.

Dokonalá návaznost. Tvrdá realita. Počin se vším všudy... :-)

Probůh, to mě ani ve snu nenapadlo. Já taky viděla jen Hamingwaye a jeho Stařec a moře. Dík za tak tvrdou, až příliš realistickou báseň. A to myslím upřímně, báseň je chytrá a má pointu.

Zdeňku a Danielo, dík za vysvětlení. Člověku zamrazí v zádech. Brala jsem tu báseň jako samotnou, proto jsem hledala asociaci se Starcem a moře. Děkuji vám oběma.

Zdeňku, verše velice oceňuji. Kdyby to šlo, dala bych jim i více ***. Někteří z nás ty pomníky rádi staví, zejména sami sobě, a nedochází jim (nám?), že vše je pomíjivé ... Moc děkuji ..

Dovolím si reagovat na níže uvedené příspěvky. Míšo, podle mne jsou verše určitou asociací na redakční článek z 26. ledna letošního roku. Pojednával o aktivitách v různých zařízeních pro seniory - včetně předčítání (proto ten Stařec a moře). Členka redakce v článku popisovala zkušenost, že leckde jsou senioři k různým aktivitám "nuceni", ať už rodinou či personálem. Zdeněk P. tehdy do diskuze psal, že v podobném zařízení pracoval a má s tím zkušenosti. Neblahé. Já bohužel také. Proto mne tato spojitost ihned napadla.

Je to poslední díl triptychu o muži, který touží po uznání, po pomníku. Dostane ho, ale za cenu ztráty vlastní duše. Nakonec i pomník je odstěhován do skladu a i on sám končí ve skladu. Konec je realistický až naturalistický v Domově důchodců, kde poslouchá předčítání knih.

Vnímám jen chátrajícího muže s dřívější touhou. Ale spojitost se Starcem a mořem ne. Ani myšlenku.

Zdeňku, omlouvám se, ale já tomu nerozumím.