O jménech v průběhu času
FOTO: Vytvořeno pomocí AI Copilot

O jménech v průběhu času

18. 3. 2026

V dobách mého raného  mládí (60. a 70. léta) měl zvláštní křestní jméno málokdo. My holky jsme byly Jany, Jarky, Jitky, Hany, Dany, Mileny, Jiřiny, Aleny, Věry, někdy i Evy, Ireny, Květy, Zdenky a Vlasty. A kluci se jmenovali Petr, Pavel, Franta, Mirek, Jirka, Jarda, Láďa, Zdeněk, Karel, někdy i Miloš a Luděk.

Někoho možná překvapí, že zde neuvádím česká, klasická a dnes oblíbená jména jako jsou Marie, Anna, Anežka, Jan, Josef nebo Václav. To je proto, že tato křestní jména byla tehdy považována za zastaralá, nemoderní a dávala se výjimečně, hlavně v rodinách se silnou tradicí (znám i pět generací Josefů – móda „nemóda“). Moji spolužáci tehdy tato jména většinou nenosili.

Zde je na místě zdůraznit, že se dnes běžná křestní jména s biblickým odkazem, jako např. Sára, Ester, David nebo jména tzv. staročeská - Lukáš, Martin, Vojtěch, Tomáš, Matěj, Krištof, atd., se v té době nevyskytovala téměř vůbec. Alespoň já jsem nikoho takového neznala.

Takže asi není těžké odhadnout, že pokud se v těch letech objevil mezi vrstevníky, kde jinde než ve škole, někdo, kdo měl jméno jiné, zvláštní - získal pozornost, jako vše, co bylo jiné a zajímavé. Speciálně já jsem vždy byla na křestní jména vysazená a nikdy jsem neodpustila svým rodičům, že mi dali tak fádní křestní jméno, přestože zvažovali pojmenovat mě po babičce Tereze. Bože, jak by mi to jméno slušelo. Byla bych jediná Tereza široko daleko, ve škole základní i střední, i na svých pracovištích budoucích. Ale to ne, báli se mi údajně „zkazit život“ takovým starodávným jménem v té  „úžasné moderní době 50.let.“ Ze stejného důvodu nepojmenovali svého syna jménem Gabriel (po otci) i rodiče mého muže a nazvali ho, bohužel,  stejně jako mě, „hezky česky“ Jaroslav. Jeho to sice na rozdíl ode mě moc netrápilo, nicméně občas si Jarda a Jarka spolu při sklence říkali, že kdyby se jmenovali Gabriel a Tereza, mohl se ten život jinak vyvíjet.

Nikdo z milovaných literárních a filmových hrdinů mého dětství a dospívání se také rozhodně nejmenoval Jarda, Láďa nebo Milan. To platí samozřejmě i o ženských postavách. Znáte snad nějakou Jarku nebo Jiřinu v dobrodružném filmu nebo románu? Vždy jsem nějak tušila důležitost  jména pro život člověka, pro to, čím se stane a jak jej budou ostatní brát a hodnotit. Bylo mi samozřejmě jasné, že hezký a chytrý Jarda je lepší než hloupý a škaredý např. Daniel a třídní kráska Jana by neměnila s malou tlustou Alexandrou. Jenže takové protiklady v praxi moc nenastávaly. Naopak, povedlo se mi mít první, ještě dětskou lásku jménem Rudolf (krásný, vysoký blonďák se zelenýma očima) a já jsem si to jeho jméno psala donekonečna do notýsku a neustále jsem ho oslovovala Rudo, abych si užila zvuk toho jména. Co se kamarádek týká, měli jsme v průběhu let na základní škole jen tři holky s výjimečnými jmény: Petru, Vendulu a Tony, všechny byly hezké a jejich jména jim přidávala plusové body. Ze školy střední si pamatuji krásnou a výstřední Lianu, ze které jsme byly všechny úplně hotové.

V pozdějších letech jsem si nemohla nevšimnout, že jiná než běžná křestní jména se dávala v rodinách umělecky založených a nekonformních k  totalitní moci, tehdy jsem poznala první Allany, Waldemary, ale i Hynky a Jáchymy. Když jsem se jednoho nositele takového jména ptala, co přimělo jeho rodiče k takové volbě, řekl mi, že to byl jediný způsob, jak se odvážili vymezit se proti „nim“.

Také naši oblíbení čeští spisovatelé nešetřili plejádou netypických jmen, Páral hýřil jmény jako Viktor, Edita, Zita, Alex, Darina, atd. a porevoluční Viewegh v tom svými Olivery a Kvidy pokračoval. Tak to mě vždy těšilo, že jsem s tou posedlostí po jiných, zajímavých jménech nebyla sama, a že to asi má nějaký hlubší význam.

Jak šel čas, měnila se naše společnost a měnila se i jména. Lenky, Tomáše, Radky, Martiny, Renaty a Moniky šedesátých let vystřídali Markové, Davidové, Michaely, Kláry a Žanety let sedmdesátých a osmdesátých, Angeliky, Brigity, Jessicy a Patricky pak nahradili Aničky, Barborky, Kubové a Honzové, ale také Sofie, Laury a Mii. Škála jmen je dnes tak široká, že už těžko někdo svým jménem spolužáky oslní. Asi ta fascinace jménem patří do minulosti, jako mnohé další, to není pro mě smutné, to je normální a nevadí mi to. Co mi ovšem velmi vadí, je to, jak současný lidový jazyk se  jmény nakládá. Mám na mysli používání tzv. „domáckých tvarů“, pokud mi rozumíte (to je termín z křížovek).

Já jsem ani v dětství neměla ráda, když někomu říkali Anča, Božka, Mařka a „Jarča“ mi nesměl říci vůbec nikdo! Jenže mně ani na mysl nepřišlo, že se stejným způsobem budou jednou potvořit i ta jména jiná, cizí nebo zvláštní. Pro mě je nepochopitelné, že rodiče hodiny listují kalendářem, dohadují se o jméně a pak, když vyberou krásná jména - Monika, Veronika, Dominika, Sabina, říkají všichni těm dívkám, Monča, Verča a nedej bože i Domča a Sabča!“ „Vidíte a slyšíte, jak je to strašné? Tak to už by byla přece přijatelnější ta česká Anča nebo Jarča. U kluků je to o něco lepší, ale také jsem znala Reného, kterému doma říkali „Renda“. Vždy jsem se ptala jeho matky, proč ho radši nepojmenovali Václav, vždyť „Venda“ by bylo pak přirozenější.

Ale já si skutečně na osud nestěžuji, odměnil mě po letech přítelem Radkem, což by bylo adekvátní všem těm Richardům, Romanům a Patrikům, kdyby ovšem netrval na tom, že mu mám říkat "Ráďo".

Na závěr pak nezbývá, než konstatovat, že přestože se celý můj předchozí text odvíjel v duchu Nomen omen – jméno znamení, v rámci objektivity je nutné zmínit slova klasika: Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. 

 

Z knihy Láska podle Párala 

 

O-jmenech-obrazek-AI-1.png
Ilustrace: Vytvořena pomocí AI

 

 

 

 

 

 

jména Můj příběh životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jolana Ryčlová
Kdysi mě nějaká kolegyně, Verča či Monča, oslovily Jolča. Ani jsem nevěděla, jak dokážu být agresivní :(
Michaela Přibová
Jo a ta řidička se mi podepsala Miky. To se mi líbí. Že by mne tak říkali přátelé? :-)
Michaela Přibová
Jarko, děkuji za hezký článek. Mně osobně na mém jménu vadí, že je dlouhé. Ale už jsem s tím jakž takž smířená. Ale co mi vadí je, když kolegové, co mně říkají Míša, tak Italové přečtou Míza. No hrůza. Tak si říkám Michela, takže to přeložím. Dnes jsem měla skupinu a řidič byla žena jménem Michela. Musela se se mnou vyfotit :-) Jinak i v Anglii jsem byla Michelle.
Zuzana Zajícová
Neznám jinou Zuzanu v mém dětství, vždycky jsem byla jediná. Pak jsem přišla do Prahy a v našem pomaturitním ročníku bylo 11 holek, z toho tři Zuzany.
Marie Měchurová
Jsem ročník 1948. Na SEŠ ve Zlíně jsme měli ve třídě sedm dívek jménem Alena.
Jarka Jendrisková
To je tak zajímavé, jak máme rozdílné zkušenosti! Co se někde obdivovalo, jinde se zavrhovalo... Proto se musí brát vzpomínky pamětníků s rezervou, nikdy neplatí absolutně.
Ingrid Hřebíčková
Šárko, měly jsme ho na chemii. Byl bez jedné ruky k zápěstí, měl dřevěnou ruku a na ní černou rukavici. O ruku přišel při pokusu. (Nepřešel k vám na Sázavskou?:-) on za nás odcházel.) Vždyť za našich dob byla fůra učitelů v KSČ. To je klidně možný. To jiná učitelka na zeměpis nám se zase snažila namluvit, že u nás máme taky krásné oblečení, když nás viděla ve svetrech od tety z Londýna. ( Cardigen se jim anglicky říkalo). Dneska je to všechno k smíchu, co? Ta zeměpisářka byla v KSČ, to jsme věděly. Cha cha.
Šárka Bayerová
Holky, prokristapána, kam jste chodily do školy? Vím, na Raisovku... Co to bylo za učitele, když neuměl napsat Ingrid? To asi byl přeučený dělnický kádr... :-) A paní Škopánová, Olga, další krásné jméno. U nás na škole jich bylo několik a nikoho to neudivovalo. My tam měli i Auroru...
Ingrid Hřebíčková
Šárko, to jsem pochopila až jako dospělá, že je to hezké jméno. Já bych mohla napsat článek o tom svém jménu, resp. jak každému vadilo. Dokonce i jeden učitel na základce mi napadl, když ho neuměl napsat. Když chtěla Míša dát Ireně (dceři) jméno po mně, prosila jsem jí, ať to nedělá. A dnes Irča žije ve Švédsku :-) .
Olga Škopánová
Autorka má pravdu co já jsem si užila v dětství s mým křestním jménem Olga.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 12. týden

Uplynulou sobotu byly uděleny ceny filmové akademie Český lev. O českém filmu bude i vědomostní kvíz tohoto týdne.