Soutěžní příspěvek:
Copak se všichni zbláznili?

Soutěžní příspěvek:
Copak se všichni zbláznili?

28. 3. 2013

Toto je můj Velíikonoční přiběh. Psal se rok 2005. Druhýho ledna jsme s mojí odvážnou maminkou přijely do Čech. Z dalekého Běloruska. Máma už nezvládla ten těžký život v chudobě, a rozhodla se zlepšít aspoň ten můj . Mě bylo 15. Byla jsem ze začátku nešťástná, neměla jsem tu někoho...

Tenkrát jsem svojí maminku naprosto nenáviděla. Odtrhla mě od mých kamarádů, zůstala mě  v Bělorusku moje první láska. Tady jsem  byla jako ztracená karkulka v temném lese. Někomu jsem nerozumněla, nic jsem nechápala, všechno tady se mě zdálo natolík divné. Všechno a všichní byli cizí. Byla jsem naprosto přesvědčena - až se dočkám svých 18ti let, okamžítě se vracím zpět! 

Jednoho, pro nás absolutně obyčejného rána, jsme s mamčou vyrazily na nákup. Venku bylo relativně hezky a sluníčko nás hladilo svými paprsky. A hned jak jsme vylezly z baráku se na nás vrhly děti, malé i velké.  V rukou držely nějaké divné propletené proutky, ozdobené mašličkami. Natřískaly nám na zadky a začaly nám něco zpívat. Naší reakci popsat snad ani nejde. Já, ( jako puberťačka) jsem se strašně naštvala, že si na mě tohle dovolily, maminka se smála, ale také nemohla pochopit, co se děje. Nakonec (jinak bych asi už začala útočit), nás nechaly nás být.

Zmatené jsme odkráčely do krámu. Jenže i tam nás čekalo překvápko - obchod byl zavřený. Teď už jsme byly dokonale vykulené. Ale došlo nám, že asi je dnes nejaký svátek. Ale to nás neuklidnilo, neměly jsme nic k jídlu. Po cestě domů jsme potkaly staršího pána, který se na nás nějak podezřele vesele šklebil, v očích mu skaláli čertíci a schovával něco za zády. Jakmile jsme ho přešly a ukázaly mu záda, vrhnul se na nás a dostaly jsme druhou várku propleskání zadků. To už jsem měla vážně dost. V té době jsem byla rozzlobená a naštvaná na celý svět, takže jsem měla zničený celý zbytek dne. 

Až dlouho poté jsme zjistily, co to tenkrát bylo. Teď už je všechno úúúplně jinak. Jsem šťástná obyvatelka Český republiky, jsem tady ráda, svojí mamince jsem nesmírně vděčná, že můžu žít tady a ne tam...

Jsem manželkou toho nejužásněšího chlapa na světě, kterého jsem potkala také zde. Máme spolu nádhernou holčičku a všichni společně máme moc rádi Velikonoce a vždy se na ně těšíme a připravujeme se. Dokonce jsem se naučila sama plést ty divný proutky - pomlázky. A už mnoho let každé velikonoční ráno dobrovolně nastavuji půlky a nechávám se zpomlázkovat, abych byla zdravoučká :-) 

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
To je úplně skvělé vyprávění, Ájo, vím, co je to, stěhovat se z domova do cizího prostředí, mně bylo necelých 14, když se maminka rozhodla nás odstěhovat, nebylo to do jiného státu, ale stačilo na druhý konec Čech. Měla jsem jí to dlouho za zlé. Moc Vám přeji, že jste tu našla opravdový domov se vším, co k němu patří.
Olga Štolbová
Alenko,asi jste to dlouho neměla lehké,zřejmě jste velká optimistka.Přeju do budoucna už jen všechno hezké.
Jana Šenbergerová
Alenko, ani se vám nedivím, že jste byla nejen vykulená, ale také rozzlobená. Já ten zvyk dobře znala, a přesto mě v pubertě pořádně popuzoval. Napsala jste to moc hezky a některé jazykové "neobratnosti" dodávají vašemu příběhu na půvabu. Ať je vám tu vždy tak hezky, jak píšete.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.