Vražedkyně Olga Hepnarová
se chtěla pomstít společnosti

Vražedkyně Olga Hepnarová
se chtěla pomstít společnosti

10. 7. 2013

Ve svých dvaadvaceti si připadala jako otloukánek, jemuž jeho okolí nerozumí a páchá na něm různá příkoří. Olga Hepnarová si proto vypůjčila nákladní auto a 10. července 1973 s ním na jedné z pražských ulic vjela do hloučku lidí čekajících na tramvaj. Výsledkem bylo osm mrtvých a 12 zraněných. Soud za to pachatelce vyměřil nejvyšší trest: v březnu 1975 byla jako poslední žena v Československu popravena.

V červenci 1973 přišel redakcím Svobodného slova a Mladého světa dopis s nanejvýš znepokojivým textem: „Vážení, prosím, abyste přijali tento list jako dokument. Byl napsán na obranu proti možnému znevážení mého činu a také jako poukázání na to, že jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy... Dnes ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí.“

Autorem dopisu byla řidička z povolání Olga Hepnarová. Tato drobná dívka se na svou pomstu společnosti dlouho připravovala. Původně zvažovala vykolejení vlaku nebo střelbu do lidí na Václavském náměstí. Nakonec se ale rozhodla pro jiný scénář. Vypůjčila si nákladní Pragu RN a krátce před druhou odpolední s ní na pražské třídě Obránců míru (nyní Milady Horákové) vjela na chodník.

Auto se plnou rychlostí vřítilo do skupinky zhruba 25 nic netušících lidí, kteří čekali na tramvaj. Před rozjetou pragovkou prakticky nebylo úniku. Tři osoby zemřely na místě, pět později v nemocnici. Dalších 12 lidí bylo zraněno, z toho šest těžce.

Byla to vendeta všem

Šílená vražedkyně Hepnarová po činu zůstala sedět v kabině auta. Podle svědků se nesnažila utéct, ani nejevila známky rozrušení. Při vyšetřování neskrývala, že svůj čin pečlivě plánovala. Záměrně si vybrala frekventovanou zastávku, která navíc nebyla od vozovky oddělena vysokým obrubníkem. „Plusem“ pro ni bylo i klesání ulice, které umožnilo autu nabrat vysokou rychlost.

Motiv krvavého činu byl zřejmý, i když normálnímu člověku sotva pochopitelný. „Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně mé rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky,“ prohlásila Hepnarová soudem. Při jiné příležitosti se označila za otloukánka, přičemž se cítila být jakousi mluvčí všech podobných lidí.

Pohledná Olga Hepnarová přitom pocházela z dobře situované rodiny. Její otec byl bankovní úředník, matka pracovala jako zubní lékařka. Na základní škole patřila Hepnarová k výborným žákům, nicméně s ostatním dětmi ze třídy příliš nevycházela. V pozdějších letech si přestala rozumět s rodiči a okolím, následovaly potíže s navazováním kontaktu s lidmi. Jako třináctiletá se pokusila otrávit léky a necelý rok strávila v dětské psychiatrické léčebně v Opařanech.

Poslední popravená žena

Po základní škole se Hepnarová vyučila uměleckou knihařkou, ale v oboru nepracovala a postupně vystřídala několik zaměstnavatelů. Podle lidí, s nimiž přišla do kontaktu, byla zvláštní: málomluvná, uzavřená a bez přátel. Více než lidi měla ráda svého trabanta, kterého těsně před hrůzným činem shodila ze skály.

Soudní znalci shledali u Hepnarové poruchu osobnosti, konstatovali však, že netrpí žádnou duševní chorobou, a je tudíž za svůj čin plně odpovědná. V dubnu 1974 ji Městský soud v Praze uznal vinnou z osminásobné vraždy a odsoudil k trestu smrti. Verdikt pak potvrdily i odvolací soudy. Žádost Olžiny matky o milost pro její dceru prezident republiky zamítl.

Hepnarová byla popravena 12. března 1975. Těsně před exekucí v pankrácké věznici se psychicky zhroutila. Kladla odpor a k šibenici musela být doslova dovlečena. Žádná jiná žena už poté v Československu popravena nebyla.

Zločinem Olgy Hepnarové se v říjnu 2005 nechal inspirovat takzvaný lesní vrah Viktor Kalivoda. „Cítil jsem, že po mně chce, abych pokračoval v tom, co provedla ona,“ prohlásil muž, jenž měl na svědomí tři lidské životy. Doživotní trest si odpykával ve Valdicích na Jičínsku, kde v září 2010 spáchal sebevraždu.

 

Masové vraždy v českých zemích
Zřejmě deset obětí
* Marie Fikáčková:
na přelomu 50. a 60. let vraždila tato zdravotní sestra v sušické nemocnici novorozence. Děti vraždila tak, že je tloukla do měkkých a citlivých míst na hlavě. Motivem jejího jednání byla podle policie i soudu nenávist k plačícím dětem. Soudní psychologové a psychiatři ženu shledali jako příčetnou, avšak se sklony k depresím, hysterii a k nekontrolovaným výbuchům vzteku. Policistům se Fikáčková přiznala k nejméně deseti vraždám, prokázány jí byly dvě a navíc dva případy ublížení na zdraví. Za tyto činy byla odsouzena k trestu smrti a v dubnu 1961 popravena.
Osm obětí
* Jaroslav a Dana Stodolovi:
v letech 2001 až 2003 napadali ze zištných důvodů hlavně starší a bezmocné lidi, které bili, svazovali a nakonec uškrtili. Dvojice systematicky manipulovala s potenciálními důkazy, takže některé z vražd policie původně uzavřela jako sebevraždu či náhlé úmrtí. Nakonec byli manželé Stodolovi zatčeni v únoru 2003. V průběhu soudního líčení každý svalovali vinu jeden na druhého. Za sérii osmi vražd a dalších trestných činů jim soud v dubnu 2004 uložil doživotí.
* Olga Hepnarová: jako dvaadvacetiletá vjela v červenci 1973 s nákladním autem úmyslně mezi lidi na zastávce tramvaje v ulici Obránců míru v Praze 7. Jako motiv svého činu uvedla "vyrovnání účtů se společností". Způsobila smrt osmi lidí, šest jich bylo zraněno těžce a šest lehce. V roce 1975 byla popravena.
Sedm obětí
* Josef Svoboda:
posledního února 1967 v Jeseníku-Bukovicích ubil sekerou své čtyři syny ve věku 10 až 17 let. Poté odjel traktorem do osady Vlčice, kde nad ránem vpadl do domku rodičů své manželky. Sekyrou těžce zranil tchána a jednu ze svých dvou dcer. Oba zemřeli v jesenické nemocnici. Tam svým zraněním podlehla i sedmá oběť, dívka ze sousedství, která přiběhla na místo činu. Pachatel následně spáchal sebevraždu skokem do kamenolomu. Muž, jenž byl údajně už předtím známý jako tyran a násilník, zřejmě psychicky neunesl chystaný rozvod.
* Václav Mrázek: v letech 1951-56 na Chomutovsku a Kladensku zavraždil a sexuálně zneužil pět žen. Pachatel se sklony k pedofilii a nekrofilii většinu z nich zastřelil. Šestou obětí se stal přítel jedné ze zavražděných dívek. Motiv sedmé vraždy byl loupežný. Přes mimořádně rozsáhlé policejní pátrání vrah dlouho unikal. Zatčen byl náhodou v polovině března 1957, když jej horníci přistihli, jak jim v šatně krade peníze. Při následné domovní prohlídce byla nalezena vražedná zbraň. Za sedm vražd, čtyři pokusy o vraždu, 14 znásilnění a dalších více než 120 trestných činů byl osmadvacetiletý delikvent odsouzen k trestu smrti.
* Petr Zelenka: v únoru 2008 byl bývalý zaměstnanec nemocnice v Havlíčkově Brodě odsouzen k doživotnímu trestu vězení za sérii vražd v nemocnici. Bývalý zdravotník oddělení ARO podle soudu neoprávněným podáním léku heparin zavraždil sedm pacientů, dalších deset se pokusil zavraždit. Podle policie měl na svědomí ještě další tři vraždy a jeden pokus, protože už ale nemohl dostat vyšší trest než doživotí, policie jej dál nestíhala.

zločin
Autor: Redakce i60
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.