Nezapomenutelná vůně prázdnin
Ilustrační foto: ingimage.com

Nezapomenutelná vůně prázdnin

21. 7. 2020

Tatínek s maminkou vozívali sestru a mě již od časného dětství k naší jediné babičce a dědečkovi na venkov. Auto jsme neměli, tak náš přesun probíhal nejprve vlakem. Pak následoval ještě autobus, protože koleje z Humpolce dál nevedly.

Líbilo se mi, jak krajina za okny utíká, jakoby se snažila dohonit ujíždějící vlak. Ten často mizel v lesích, kde mu poskytly úkryt vysoké stromy. Pak někde zastavil a přistupovali lidé s podivnými věcmi. Dozvěděla jsme se, že to zvíře v košíku jedné starší paní se jmenuje krocan. Že veliká konvička někoho jiného je plná malin. Že ti velcí kluci s modrofialovými rty nejsou nemocní, ale mají pusy obarvené od borůvek. Pokaždé tu bylo něco nové, neznámé a zajímavé.

Aby cesty byly ještě zajímavější, tak pro mě a sestru tatínek vymýšlel hry s otázkami. A my jsme soutěžily. Sestra byla starší, tak mívala často i v odpovědích náskok. Ale já jsem se také postupně naučila znát jména vlakových zastávek, názvy potoků i rybníků. Jezdívali jsme na venkov během celého roku, ale jen na krátké návštěvy, na jeden až dva dny. Tentokrát to bylo jiné. V mateřské školce, kterou jsme se sestrou navštěvovaly, nám začaly prázdniny, přesněji moje první prázdniny. Podle tatínka jsme si měly začít zvykat na samostatnost. Rodiče poté, co nás přivezli, tak se asi za dva dny vrátili domů a chodili do práce. My jsme zůstaly u babičky a dědečka samy. Ti už se postarali o to, aby se nám po rodičích nestýskalo.

Děda byl pekařem. Vstával velmi časně. V chalupě, kde jsme pobývaly, se děly věci! Přímo zde byla pekárna a také obchod. Směly jsme se jít podívat na pytle plné mouky, veliké a široké vály, slaměné ošatky různých velikostí, kulatých i oválných tvarů. Množství zadělaného těsta nám připomínalo známou pohádku „Hrnečku, vař“. Náš vrcholný zájem vzbudila obří pec s ohněm, kam se „sázely“ lopatou bochníky chleba tak, jako to předvedly děti s ježibabou v oblíbené pohádce „O perníkové chaloupce“. S pomocí dědy jsme si směly zkusit vyklopit nakynutý chléb z ošatky na lopatu. Jindy nás zase učil, jak ručně uplést housky. Bylo nám dovoleno posypat je hodně mákem a svoje voňavé výtvory po upečení ještě vlažné sníst. Celý dům byl prostoupen libou vůní, která se denně z tohoto stavení linula ke všem sousedům. Ti přicházeli do obchodu nakupovat dědův chléb a pečivo a my jsme byly pyšné a cítily se pohádkově.

Byly to pro nás první, ale současně i poslední prázdniny s milovaným dědečkem. Ten během dalšího roku zemřel a babička zůstala v chalupě sama. Ale to by byl slušný základ k dalším, zase úplně jiným příběhům.

Moje prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Krásné vzpomínky na dětství ve spojení s prarodiči. My děti měly babičku s dědou v baráku, tak jsem žádné takove prázdniny nezažila , ale na druhou stranu jsem byla bohatá tím, že jsem byla pořád s nimi. Děda mi zůstal déle a hrdě vozil svého pravnoučka.
František Matoušek
Krásné vzpomínky. Také rád vzpomínám na dobu dětství, kdy jsem s rodiči a bratrem jezdíval vlakem, t.zv. 3.tř.(dřevákem) přes Nymburk, Kolín, Havl.Brod, Jihlavu, Okříšky do stanice Rapotice a odtud hezky pěšky do rodné vesnice mého tatínka, Ketkovic. Prázdniny byly pro mě směsicí příběhů a také vůní, i vůní chleba, který si teta pekla v peci sama. Nikdy na to nezapomenu.
Jana Šenbergerová
Jaruško, ráda jsem si tvůj "voňavý" příběh přečetla znovu. Kolem pekárny jsme chodívali "do města". Dodnes si dovedu z paměti vyvolat tu krásnou vůni čerstvého chleba a křupavých rohlíků.
Jaroslav Charvát
Moc pěkný čistý příběh. Děkuji.
Martina Růžičková
Moc pěkný vzpomínkový příběh. Vůně z pekárny musela být úžasná :-)
Hana Rypáčková
Taky se mi vzpomínání Jarko líbí...
Eva Mužíková
Takovéto vzpomínkové příběhy mám moc ráda.....
Alena Vávrová
V době napsání tohoto článku jsem ještě na íčku nebyla a ráda jsem si ho dnes přečetla i proto, že jsme v dětství trávili všecky prázdniny na vsi - nejdřív u jedné a pak i u druhé babičky - nebylo to daleko. Zprvu nás tam vozil otec vlakem a když zavedli ab spoj do Hradce Králové, naučili jsme se jezdit sami i s nutným přestupem v HK. Tyto naše dětské prázdniny jsou pro nás hlubokou studnicí krásných vzpomínek.
Marie Ženatová
I já jsem se úvodní fotografií vrátila do dětství. Každý týden se u nás pekly 2 veliké pecny chleba a ještě velká podlouhlá houska /říkali jsme tomu - štrycla/. Tyto chleby byly v naší rodině vždy na celý týden a zabalené v utěrce si uchovaly i svou nádhernou vůni a čerstvost.
Jana Kollinová
Ilustrační foto mě vrací do dětství, kdy chleba byl na každodenní jídelníčku. Byl to kulatý voňavý tříkilový pecen a poslední patku jsme dojídali za pět dnů.

Zpět na homepage Zpět na článek