Po svátku Všech svatých
přicházejí Dušičky

Po svátku Všech svatých
přicházejí Dušičky

2. 11. 2014

Křesťané právě slaví svátek Všech svatých, který připomíná všechny světce, nikoli pouze ty, kteří byli oficiálně kanonizováni. Slaví jej všichni křesťané - západní křesťanství 1. listopadu, východní křesťané, kteří užívají většinou Juliánský kalendář, slaví první neděli po letnicích. Většina západních křesťanů i římskokatolická církev na tento svátek navazuje hned 2. listopadu památkou zesnulých.

Té lidé říkají Dušičky a podle tradice vzpomínají na své blízké, kteří zemřeli. Veřejné slavení památky zemřelých se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše.

Na památku zesnulých nebo dny kolem ní lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých blízkých. Zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života, a modlí se za mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané "dušičky", jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé.

Dušičky
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Raději vzpomínám na mrtvé jinde než u hrobu.S tatínkem bývám za zahradě, co by tomu asi tak říkal, že mám všude květiny a ne zeleninu.S maminkou, když rozložím šicí stroj- učila mne šít.Nebo na její oblíbené lavičce před domem. To samé mám s prarodiči.Ale o hroby se staráme.Mám slíbeno, že se ztratím v moři či na horách.
Jana Šenbergerová
Pro mě jsou dušičky velmi kontroverzním svátkem. Hřbitovy jsou pro mě něčím jako skříně s obnošeným šatstvem zesnulých. Přesto tam chodím ráda. Manželovy ostatky jsem uložila na vsypové loučce a měla radost z toho, jak bude zjara hezky zelená, v létě plná květin, na podzim ozdobená padajícím listím a v zimě krásně neposkvrněně bílá. Chyba lávky. Přestože jsou u ní umístěné cedule zakazující vstup na pietní místo, milující pozůstalí po ní dupou v každé roční době, aby místo vsypu svého zemřelého vyzdobili květinami a zaneřádili kelímky se svíčkami. Dokonce tam svévolně umisťují mramorové destičky se jmény. Že po ostatních šlapou, je vůbec netrápí. Nechápu, proč si nepořídili hrob, když mají takovou potřebu je zdobit. Přitom by stačilo, kdyby kytice a věnce umístili kolem loučky na okraji cestičky, která ji lemuje. Usnadnili by údržbu a zachovali krásné místo. Potěšili by tím nejen mě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.