Zuzana Pivcová zpovídá
paní učitelku Horákovou

Učitelé podle mých poznatků neměli dobré postavení ani za minulého režimu. Už tehdy patřily jejich platy k velmi nízkým. Veřejnosti vadilo, že učitelky ze základní školy chodí ve 12 hodin domů a že mají učitelé dva měsíce prázdnin. Ve školství je ovšem práce nejen vlastní výuka v hodině, ale i domácí příprava a časté opravování sešitů. Navíc, ten čas v hodině si učitel opravdu stoprocentně odře, kdežto v řadě zaměstnání jsou různé nevyužité chvilky. O učitelích tedy bylo a je všeobecně známo, že mají nízký plat, a jako takoví jsou společností, hlavně mladými, vnímáni jako nezajímaví a nedůležití. Jednou řekla jedna má známá, že kdo dnes nemá peníze, je buď líný nebo blbý. Co dodat? Navíc si myslím, že prestiži učitelů hodně uškodilo, že byli po listopadu vnímáni spolu s policajty jako hlavní přisluhovači minulého režimu. Vzpomínám na slogan: Paní učitelko, už nám nemusíte lhát! S tímto postojem se ve školách volily rady žáků, které jako jednací partner ředitele rozhodovaly, kdo z učitelů je vhodný a kdo ne. Většinou nebyli učitelé žádní kolaboranti. Byli na tom stejně jako rodiče žáků s jiným povoláním. Až na straníky se zavádění politiky do výuky vyhýbal každý, jak mohl. Bohužel však na ně dopadla tvrdší polistopadová morální kritika a ta měla za následek ještě větší ztrátu vážnosti.

Zajímavý článek, poskytující jeden z mála pohledů na školství "zevnitř". Učitelé mají můj obdiv pro náročnou práci, kterou opravdu nemůže dělat kdokoliv. Osobně si myslím, že vinou všespolečenských tendencí ztrácejí učitelé autoritu a to snižuje výsledek jejich výchovného působení.

Bohužel, stát kvůli chybějícím penězům neudrží ve školství kvalitní učitele. Naštěstí jsou na některých školách nadšenci jako je tady paní učitelka Horáková. Nicméně nemyslím si, že bychom v celoevropském měřítku byli na tom tak špatně.

Pěkný a výstižný článek se znalostí tématu. Chtěl jsem napsat něco podobného, ale bylo by to nošení dříví do lesa nebo sov do Athén :-) Bohužel můj příbuzný pracoval na ministerstvu školství a mládeže, kam po předchozích volbách přišlo na vysoká místa řada lidí, kteří ve školství nikdy nepracovali, ale byli členy politické strany Věci veřejné a bezpečnostní firmy ABL. Ti pak necitlivě a bez znalosti rozhodují o řízení školství. Bývalý ministr školství Dobeš byl vězeňský psycholog a totálně pokazil státní maturity. Svěřil je komerční firmě. Zbytečně vyhozené stamiliony.

Učitelé vždy měli můj obdiv. Ale ti současní to myslím mají nejtěžší. Chování žáků či studentů je dnes příšerné, alespoň jak to slyším od svých vnoučat. Navíc, jakékoliv potrestání rozmazlených žáků ze strany učitele (nemyslím fyzické) je okamžitě napadeno stížností rodičů.