Jenže ten první výlet skončil poměrně brzy.. Můj útěk byl brzy odhalen a začalo pátrání. Prý jsem seděl na schodech jednoho domu a koukal se na provoz okolo.
Potom přišly výlety s mamkou do okolní přírody. Tak jsem poznal rozhledny, které okolo mého rodného domu byly. Byl to Bramberk,Černá Studnice, Královka, Petřín i Proseč. A byly to i výlety do nejhezčí ZOO, do Liberce. Pak ve škole se k tomu přidaly výlety s panem učitelem Tvrdým. No a samozřejmě nechyběly ani výlety s kamarády. Třeba s Pepou Boučkem. Byl to pokus o pěší výlet do Liberce, který však nevyšel. Přesto byl návrat domů pozdní. A jelikož jsme nikde výlet nehlásili, bylo vyhlášeno pátrání. Dopadlo to dobře. A ani ruční domluva mě neodradila od dalších toulek.
S rodiči se jezdilo do jejich rodného kraje, na Hradecko. To byly ty nejdelší výlety, byly vláčkem. Po přestěhování do Plačic byly to už výlety spíš po Hradecku. U Potštejna bydleli strejda s tetou, a tak to byl důvod k výletu nejen k nim, ale i na hrad Potštejn. Ale přibyly i výlety na kole. Jednou jsem vyrazil s kamarádem Fandou na kole do Potštejna. No, to jsme si dali. Ale utahaní jsme přijeli domů. Nožičky málem upadly. A tak byly spíš výlety kratší.
Do ciziny mě to moc nelákalo. Když jsem po vojně přišel na dráhu, přibyla režijka a i volné jízdenky. Tam už nějaká možnost byla, ale mě lákaly tak cesty do NDR. Měli tam mašinky. A ani moře mě nelákalo. Byla možnost jet třeba do Bulharska, do Rumunska či do té NDR k Baltu. Jinam jsem se stejně ani nepokoušel.
Změna přišla až po převratu. To jsem začal využívat i možnosti jet na mezinárodní jízdenku FIP. Něco sám, něco s přáteli. A tak jsem si splnil přání vidět Paříž. Samozřejmě jsem přidával další státy, jenže co bylo platné, že se najednou mohlo jednodušeji jezdit ven, když korunky říkaly NE. Přesto jsem navštívil pár evropských států, i k tomu moři jsem zajel. Ale vůbec mě neuchvátilo. Ta voda tam byla slaná. Tak spíš po krajině. To splnilo víc než písečné pláže. A tak jsem navštívil moře Severní, Baltické, Středozemní.
Ač jsem byl u moře několikrát, celkový čas by se dal lehoučce spočítat. Příroda je hezčí. A nejhezčí je ta doma, v české kotlině, z níž bych nikdy neemigroval.
