Kouzlo časů minulých: obecná škola
Ilustrační foto: pixabay.com

Kouzlo časů minulých: obecná škola

1. 9. 2020

U nás byla jenom obecná škola a byla jedním z vrcholů trojúhelníku kostel, fara a škola. Byla už zděná, měla tuším tři třídy, pana řídícího, dva učitele a pana školníka.

Do školy jsem to měl tak dva kilometry, chodil jsem pěšky s koženou, hranatou brašnou na zádech, v ní slabikář, tabulku, houbičku a dvě jablka, ve druhé třídě ve futrále pero, náhradní špičku, tužku, gumu, štětec, misku na barvy, vodové barvy, a dva kluci ze třídy měli i struhátko na tužky. Nechyběl krajíc chleba s máslem. Na jaře a na podzim mne občas svezla do školy paní učitelka Ledenová, která tam dojížděla z vedlejší vesnice na kole a na nosič jsem se dobře vešel.
 
V první třídě jsme byli jako v Jiříkově vidění. Samé novoty. Kamínkem jsme kouzlili na tabulku první písmenka, okoukaná ze slabikáře a koktali "Má máma má málo masa" nebo po čase už plynuleji četli "Zajíc seče otavu...." V náboženství nám pan katecheta /učitel náboženství, který nemusel být knězem/ vtloukal do hlavy katechismus, a tak jsme uměli brzy modlitby a desatero, jako když bičem mrská. Němčina byla každý den jako čeština a počítat jsme uměli do desíti coby dup. Ein, zwei - polizei, drei, vier - offizier, fünf, sechs - alte hexe, sieben, acht - gute nacht, neun, zehn - schlafen gehen. Němčinu jsme neměli rádi a Hácha s Hitlerem na stěně utržili nejednu ránu houbou, která byla na utírání tabule. Žasnu, že i po tak dlouhé době znám spoustu německých slovíček, i když si s nimi ve větách nevím rady.
 
Třída byla myslím tak pro třicet dětí, od prvňáčků až po páťáky. Lavice pro dva a jedna v rohu, oslovská, jenom pro jednoho. Tam putovali zlobilové nebo ti, co nestihli nebo zapomněli úkoly. Na lavici před každým žáčkem byl zabudován kalamář a pan školník jej denně doléval, maminky ob den čistily skvrny na rukávech nebo kalhotech. Rákoska byla na svém místě v šuplíku katedry vedle třídní knihy. Používala se dost často, i panem farářem, který vystřídal pana katechetu a exekuce probíhala tak, že provinilec nastoupil na stupínek a vyzván: "Natáhni ruku", což žáček se zaťatými zuby udělal a obdržel na dlaň několik ran, které sice bolely, ale nebyly nic moc. Ve čtvrté třídě jsme se dokonce sázeli, kdo jich obdrží nejvíc. Pan učitel se o tom nějak doslechl a celou soutěž utnul: "Výplaty budou v kabinetě a výherce najde odměnu na vysvědčení tam, kde jsou oznámkovány mravy."
Větší exekuci za celých pět let obecné školy jsem zažil jen jednou, to když do třídy Jura Skýpala donesl v květnu pytlík s chrousty a uprostřed hodiny je vypustil. Bylo jich nepočítaně. Huronský řev přilákal pana ředitele i pana školníka a Jura dostal v kabinetu deset na holou. Stal se tak hrdinou na další rok.
 
V pětačtyřicátém nás učil pan učitel Tomšík a ten mě vyznamenal. Před prázdninami mně svěřil úkol naučit se báseň a přednést ji u pomníku padlých z první a druhé světové války. Tak to na mne zapůsobilo, že jsem zabral, co to šlo a udělal zkoušky na gymnázium. A tam to bylo něco úplně jiného.
škola vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Matoušek
Kouzelné počteníčko. Jsem o pár let mladší než autor a chodil jsem z počátku do t.zv. chlapecké školy. Oproti autorovi jsme měli školu na tu dobu přímo výstavní. Třídy prostorné, světlé a s ústředním topením. Byla to škola, kterou v roce 1936 otevíral sám pan president Beneš a od té doby se ji v Mladé Boleslavi neřekne jinak než "Benešovka".
Jarmila Fialová
Takovou školu znám ze všech pozic. Máma učila, bydleli jsme dole,jednotřídka 1. až 5. ročník byla v patře a já ještě s jedním chlapcem chodila do páté třídy. Byl to asi můj nejhorší školní rok, protože jsem byla všechno(přines,podej,doskoč) a taky za všechno špatné jsem mohla já. Naši si mysleli, že i já budu jednou učit, ale mě to nikdy nelákalo, přestože jsem později docela ráda opravovala úkoly žáků.
Soňa Prachfeldová
Moc hezké , čtivé, líbí se mi návraty do starých casu6.
Zdenka Soukupová
Chodila jsem do školy trochu později, než pan Kašík, ale v podstatě pamatuji totéž. V jedné třídě děti od 1. do 5 třídy. Pěkně popořádku v prvních dvou menších lavicích prvňáci a druháci, v poslední řadě páťáci. Ráda na to vzpomínám a dodnes nechápu, jak nás při tomto stylu výuky mohl učitel naučit číst, psát i počítat.
Libor Ptáček
Ano pan Kašík byl znalec a tady schází, ale jasně dokázal že ve škole a doma se muselo poslouchat a držet … ústa.
Dana Puchalská
Velmi zajímavý článek. Děkuju.
Marie Měchurová
Zažila jsem v padesátých letech vesnickou školu. Topilo se v kamnech na uhlí. Paní učitelka v kreslení nám nosila z domu jablíčka, hrušky a hrozny na malování. Než se otočila, tak kluci to snědli. Potom jsme malovali cibuli.
Anna Čípová
Pěkné vzpomínky.
Eva Braunová
Zlobiči dostávali pár facek a doma ani necekli,protože by dostali přidáno.Moc hezký článek.
Libor Farský
Mně se také moc líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek