Adrenalinové lyžování

Adrenalinové lyžování

14. 6. 2014

Zima byla na ústupu a tak nebylo divu, že poslední zbytky sněhu vylákaly lyžaře do Mikulova. Slunce krásně svítilo, mrzlo docela snesitelně a hlavně bezvětří inspirovalo mého přítele k nedělnímu výletu do hor.

Naprosto nevhodně oblečená na horskou procházku, ostatně u mě žádná výjimka, přešlapovala jsem před domem a vyhlížela auto. V dohodnutou dobu přijela nablýskaná volha, řidič galantně vyskočil otevřít dveře a s úsměvem sledoval můj překvapený pohled  na jeho „retro“ pumpky a bundu. Plni nadšení jsme vyrazili. Parkoviště bylo jako obvykle přeplněné, takže nezbylo než dál šlapat pěšky. Před výstupem vylovil z útrob auta podlouhlý vak a já začala podvědomě tušit blížící se trapas.

V cíli nadšenec vysvobodil z pytle lyžičky svého dětství, ještě s vázáním na řemínky, a vesele prohodil: „Užijeme si!“ Z počátku dováděl na dětské sjezdovce sám, povzbuzován přítomnými dětmi, a úplně zapomněl, že jsem přijela také. Zaregistroval mě až ve chvíli, když  jsem měla v obličeji barvu sladěnou se světle šedým vlněným kabátkem, a zcela nepřirozený postoj díky dlouhému postávání ve vrstvě sněhu. Přijel, plácnul mě po rameni a pozval na vyjížďku.

„Já se rozjedu a ty naskočíš vzadu na lyže!“ Chytil moje ruce, položil si je kolem pasu a vyrazil. Zpočátku jsem stačila běžet za ním, ale jak nabíral rychlost, bylo mi jasné, že nenaskočím a nebudu mu stačit. Zoufale jsem se držela, a přestože mozek i přítel jasně přikazovali pustit se, nedokázala jsem to. Po chvíli úděsného běhu v závěsu, kdy se nohy protáčely v kloubech nezávisle na mé vůli, jsem přistála na břiše. Za hysterického ječení jsem za sebou nechávala v hlíně mělkou brázdu, křečovitě svírala nohavice jezdce. Nevydržely pnutí a srolovaly se majiteli ke kotníkům.

Konečně jsme přistáli. Přítel na lyžích, s pumpkami u kotníků. Já na břiše, s utrženými rukávy oblíbeného kabátku a odřenými špičkami zánovních bot.

„To byla jízda!“ zajásal přítel a začal si vytaženou tkaničkou podvazovat kalhoty. Kriticky se na mně podíval a se slovy „Takhle to bude lepší,“ dokončil zkázu mého zevnějšku utržením rukávů visících v ramenou jen na podšívce. Spokojeně nadhodil lyže na ramena a za jásotu okolí jsme se vydali k autu.

Měl pravdu. Užili jsme si, ale bolelo to ještě týden.

 

Věnovali jste se v mladí sportu? Rekreačně nebo dokonce vrcholově? Sportujete ještě nyní? Jakému sportu fandíte a jste fanouškem nějakého klubu či sportovce? Npište nám cokoli na toto téma "Já a sport", nejzajímavější příspěvek opět oceníme.
sport
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pavel Král
Jako lyžařský instruktor vím, že jezdit na patkách lyží za někým jiným je vždy riskantní. To jste asi riskovala zdraví :-)
Pavel Král
Máte dar pobavit ostatní humorným popisem kuriózních situací. Až se mi nechce někdy věřit, že se to stalo jak píšete a dokonce ještě vám. Nebo je to vymyšlený příběh ? Fabulace vám asi není cizí. :-) Vladimír Menšík také vyprávěl často příběhy jiných, ale to nesnižuje pěkný způsob, kterým jste to popsala.
Jana Šenbergerová
Mě bolelo jen to, jak jsem se smála. Zažít bych to nechtěla. Moc pěkně jste to napsala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...