La Traviata

La Traviata

1. 8. 2014

V jednom televizním filmu pro pamětníky řeší herec Ladislav Pešek situaci člověka po odchodu do důchodu. Ráno posnídá, otevře noviny a zahloubá se do každodenních událostí. Pak se vykloní z okna a co vidí. Přes ulici sedí u okna stará paní a bezvýrazným obličejem hledí vyhaslýma očima do prázdna. Tento úkaz se opakuje se železnou pravidelností. Stereotyp. Nakonec si herec v inscenaci najde přivýdělek a babka z okna záhadným způsobem zmizí.

Železniční důchodce Fanouš Rendl vyřešil tento problém velice záhy. Už je v důchodu deset let a ještě se nezastavil! Podařilo se mu úspěšně oddálit své čumění z okna. Tomuto úkazu zabránilo Fanoušovo hobby. Zajímá se o historii, hádá se na různých internetových serverech a píše. Prostě nuda se nemůže dostavit i kdyby chtěla. Postává také jako ostraha v prodejně s drahými parfémy.

Senior Brousil jezdí po vsi na kole. Jakožto bývalý strojvedoucí se chodí dívat na nádraží. Sedí na lavičce, má přivřené oči a je pořád na mašině. Osamělý špindíra hygienu neřeší. Bydlí v polorozpadlé chalupě. Proslýchá se, že nemá vodu a ani se mu po ní nestýská. Za jeho chalupou teče potok, takže musí často vyslechnout doporučení, aby občas skočil do potoka i s kolem.

Důchodce Hornát je zapálený šachista. Vede v místní základní škole šachový kroužek. Neustále hledá po hospodách někoho, koho by mohl porazit. V síťovce vozí plátěnou šachovnici a klubové figurky. Má však problém. U šachu musíte narazit na soupeře sobě rovného. Hrajete-li s lepším, který vás neustále poráží, přestane hra bavit. Porážet slabšího také není velká zábava. Jožka Hornát proto musí častokrát schválně prohrát, aby soupeř neopustil předčasně šachovnici jako uražené dítě hru Člověče, nezlob se!

V poslední době se dal Fanouš dohromady s tímto šachovým propagátorem. Hra se vyrovnala. Oba senioři totiž pomocí stařecké zapomnětlivosti přicházejí nepozorností o figury. Na obou stranách se pak odehrává po kiksu taková sebekritika, že už jen to samo stojí za pozornost. Proto Fanouš nikdy nehraje proti počítači! Jedině kvůli seniorskému věku a důstojnému chování obou šachistů nedochází k rozmetání figur a napadení soupeře figurkou dámy, nebo střelce.

Běžcem na dlouhé trati je plukovník ve výslužbě. Je to kvartální alkoholik. Přijde do lokálu v jedenáct hodin dopoledně a za poctivých dvanáct ,,odpracovaných“ hodin odchází. Pije zásadně lahvové pivo a je hostinským inkasován předem. Po každém pivu odchází, aby se opět vrátil. Dobře se s ním diskutuje, ovšem čas plodné diskuse je limitován. Podle hostinského vyžáhne kastl piv. Na konci produkce už prodlévá v setmělém lokále sám, mluví sám se sebou a nahlas velí!

Invalidní důchodce Drahoš Boubelík se vypracoval na zkušeného somráka. Zná své Pappenheimské a dokáže se vždy přifařit k někomu hloupějšímu. Vždy se najde někdo, kdo mu zaplatí pivo. Je znám jako falešný pěťák. Jednou dokonce pozval Fanouše na pivo. Měl co vracet, neboť dobrácký senior je jeho stálým sponzorem. Hostinský přinesl dvě piva a nastavil dlaň. ,,Napiš to!“ poradil mu somrák.

Jasnou jedničkou všech hobbystů ve Fanoušově životě je ale kupodivu žena. Sousedka odnaproti vášnivě ráda seče trávu. Fanouš byl po celý život v jistém ročním období rušen zvukem elektrické sekačky. Jakožto výpravčí vlaků sloužíval noční směny. Chodíval spát po noční i před noční. A kolikrát byl probuzen vrčením. I v parném létě byl nucen zavřít okna. Jediným plusem byl ten prostý fakt, že za sekačkou se ladně pohybovala krásná spolužačka v plavkách. Tuto bohulibou činnost tahle žena provádí do dnešních dnů. Fanouš ji nazval La Traviata! Vrčení občas prozradí, že nastal oblíbený rituál. Jenže za strojem už není krasavice v plavkách, ale rozbředlá matrona.

A tu konečně po letech se také důchodce konečně vzbouřil. Vyběhl před dům a zvolal:

"Kdybych byl tvým manželem, věděl bych jaký dárek ti mám dát k narozeninám!"

Důchodkyně na něj vytřeští nic nechápající oči. Dostává se jí vyčerpávající odpovědi. Léta její sekačkou obtěžovaný soused zvolá:

"Dal bych ti trávu!"

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Líbí se mi důchodci, kteří mají své"hobby". Vyplní jim to volný čas, a většinou se jim zdá, že ho mají málo. Jsou ale i takoví, kteří se stále nudí, na všechno nadávají a hlavně - nic nedělají a to nemyslím nějakou těžkou práci.Chybí jim radost ze života. Život ale máme jen jeden a měli bychom si ho užít až do konce, proč si jej zbytečně "zkracovat" prázdnotou. Mám několik známých nebo přítelkyň a každá je jiná. Jedna statečně bojuje se zdravím, ale nechybí jí optimismus a i přes své obtíže má život ráda.Jiná je zase hodně aktivní, je z nás nejmladší, cestuje, věnuje se vnoučatům a raduje se ze svého hudebně nadaného vnuka. Další patří k těm méně aktivním, po smrti manžela se nudí, nadává na televizi, kterou stejně nesleduje, příroda jí nebaví , na procházku ji nevytáhnu ani v nejkrásnější den. Já mám neustále tolik práce, že "nestíhám", i když už na nějaké cestování, které jsem milovala, jenom vzpomínám, nemohu chodit na dlouhé procházky.Cestování mě nahrazují články mých přátel z i60 a také se zde ráda o své příběhy s nimi dělím.
Eva Balúchová
Jsem na tom podobně,nestíhám. 40 let jsem pracovala v obchodě a teď bych chtěla vyzkoušet něco jiného.Moje hobby je hledíní brigád.První brigáda v důchodu byla sběr jahod.Krásná práce téměř pod Pálavou.Za týden jsem si tam tak zničila kolena,následky nesu dodnes.Další brigáda doplňování zboží v obchoďáku-hrůza,sklízeň jablek v sadu-bezva,vkládání letáků do obálek-zajímavé,prodej na stánku na vánočních trzích-ze všech brigád nej!Bylo jich víc,nechci vás nudit,připadám si jak pan Svěrák ve filmu Vratné lahve.
František MENDLÍK
Vážená paní Pivcová. Mám možná štěstí, že jsem relativně zdravý. Těch deset let co jsem v důchodu jsem se opravdu nezastavil. A tu upovídavost beru jako dar. Dívám se pozorně kolem sebe a snažím se pozorovat život a psát. Snažím se psát humoristické příběhy. Přiznám se, že odmítám jakékoliv násilí.Tomáš Baťa kdysi napsal, že na zemi se válí peníze a lidé je nevidí. Já kolem sebe vidím příběhy. Nemohu za to, že mi psaní jde rychle od ruky. A proč už jsem toho tolik napsal? Spěchám!
Zuzana Pivcová
Na tu TV inscenaci Jiřího Hubače Dlouhý podzimní den si velmi dobře pamatuji. Já jsem zrovna začínala pracovat a tady byl 62letý muž, který právě s prací skončil a čekaly ho prázdné nečinné dny s pocitem vlastní nepotřebnosti, z nichž ho vysvobodila jen nabídka brigády na bývalém pracovišti. Nabyla jsem tehdy dojmu, že s odchodem do důchodu život končí a zbývá jen smutek a pozvolná smrt. Doba se opravdu hodně změnila a starší generace má možná víc aktivit, než jaké jí dovoloval produktivní pracovní věk. Např. Vy jste toho názorným příkladem. A věřím, že takoví jsou i mnozí další (i když ne tak upovídaní :-D).
Jaroslava Handlová
Prima zábavné čtení s Vaším tradičně veselým vykreslením aktérů. Vtipným závěrem jste opět zabodoval!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.