Mých patnáct podzimů
FOTO: archiv autorky

Mých patnáct podzimů

20. 11. 2016

Psal se rok 1999, kdy mi v lednu byl diagnostikován zhoubný nádor tlustého střeva. Následovalo zaměření nádoru pod CT, předoperační radioterapie a plánovaná operace. Byl mi odstraněn nádor spolu s částí střeva a vytvořena stomie. Byl to šok, po měsíci stráveném v nemocnici jsem se vrátila domů, nešťastná a bolavá.

Ploužila jsem se krůček po krůčku po místnostech a dvorku. Moje zahrádka čekala na setí a sázení a já upadala stále víc do deprese. Když člověk chce dělat to, co ho baví, těší se, a nejde to, tak je sám nad sebou nešťastný.

To chce čas! utěšovali mě doma. Jenže čas ubíhal a já měla na mysli stále, že se nedožiju podzimu. Viděla jsem, jak kolem domku chodí lidé s košíky plnými hříbků, a mně se hrnuly slzy do očí. Dojít do lesa aspoň na kraj, načerpat sílu, obejmout tam můj strom, hned by mi bylo určitě líp.

Listí na stromech převléklo kabát do pestrých barev podzimu a já koukala na zahrádce na zrytý záhon pro sadbu česneku. Byla jsem sama doma, tak mě napadlo, že ten česnek zvládnu nasadit. Vzala jsem do ruky hrábě a záhon si pěkně připravila - celkem to s přestávkami šlo. Horší bylo se ohnout a zastrčit česnek do hlíny.

Nevzdám to a nevzdám. Prvních 10 stroužků bylo zasazeno a já mířila s pláčem do postele. Chvíli jsem odpočívala a znovu zamířila k záhonku. Počítala jsem každý zastrčený česnek, 25 kousků bylo v zemi, další odpočinek a znovu dalších 30 stroužků. Nohy se mi třepaly slabostí, ale záhon byl zasazený. Byla jsem v ten moment na sebe strašně pyšná.

To byl ten zlomový moment, kdy jsem přestala myslet na to, kolik mi ještě zbývá času, než umřu. Ty ses zbláznila, proč to děláš? zlobil se manžel, když mě našel u záhonu česneku, jak se opírám o hrábě. A já tehdy s úsměvem řekla: „Myslím si, že ten česnek mě vyléčil z mé deprese a myšlenek na smrt.“

Pak jsem se přestala stranit lidí, procházky s vnoučaty pod stromy padajících kaštanů byly stále častější a konečně jsem došla i na kraj lesa. Sice už byl první mráz, ale ten pocit nejde ani popsat. Dříve jsem vnímala podzim jako jedno ze čtyř ročních období, dnes ho vnímám úplně jinak, vrátil mě tehdy do života.

A já se těším a doufám, že těch podzimů od roku 1999 nebylo jen 15, ale že můj anděl strážný nade mnou bdí a dopřeje mi ještě další, další a další…

 

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života čtenářů, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Paní Antlová, Vaše houževnatost, Vaše silná vůle, Vaše víra, že to dokážete, je obdivuhodná. Zvítězila jste a nemoc si na Vás jen tak netroufne. Ať žije česnek a stále upevňuje Vaše zdraví!!!
Soňa Prachfeldová
Růženko, tomu říkám statečný život jedné odvážné ženy, Váš bude ještě dlouhý, plný lásky a pohody!
Olga Štolbová
Přesto, že už jsem bůhví kolikátá se svým přáním, připojuji se - přeju hodně krásných let a hodně radosti a lásky. *********
Dana Kolářová
Růženko, v těch dalších, dalších a dalších létech ať Tě optimismus neopouští!
Růžena Antlová
Moc vám všem děkuji za hřejivá slova .
Hana Práglová
Růženko,celou dobu,co tě znám, tvrdím,že jsi nejen skvělá ženská,ale i skvělá bojovnice!!!!Kéž ti toto vše vydrží ještě spoustu let!!!!
Milada Salajková
Váš příběh je hezky napsaný a s dobrým koncem. Přeji hodně dalších podzimů, hodně zdravi.
Zuzana Pivcová
Vím to, Růženko, již vlastně přes 2 roky, co jsem si přečetla Tvůj příběh Žiji vlastně díky lékařům. Ty ale žiješ, a hezky žiješ, především díky sobě, protože žiješ v souladu s přírodou a sama se sebou. Naplňuješ mě vírou, že charakterní člověk dokáže i zdánlivě nemožné. Díky!!!
Miroslav Štorch
Tak to jsme na tom stejně paní Růženko. V roce 1999 jsem měl zjištěnou rakovinu kůže na zádech a po vyoperování melanomu jsem dva roky prožíval velmi nepříjemnou léčbu interferonem. Také bilancuji patnáctý rok, kdy jsem už nemusel prožívat krásná jara, léta i podzimy. Naštěstí si je oba můžeme doslova užívat den po dni s rodinou, vnoučaty a přáteli. Mám rád i zimy, protože jako učitel na střední škole jsempravidelně jezdil na lyžařské kurzy do hor. Tak ať nám a našim blízkým i přátelům zdraví ještě dlouhá léta slouží. Moje tchyně měla také kolostomii a žila s ní do požehnaných 87 let - 26 let po operaci. Tak si užívejte zahrádky i houbaření.
Eva Mužíková
Růženko, díky za nádherný článek, jehož obsah dokazuje, že člověk silnou vůlí dokáže překonat i ty nejtěžší překážky. Přeji hodně radostí ze života.Eva

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.