Padesát let ze školy aneb
Opravdu je nám už tolik?

Padesát let ze školy aneb
Opravdu je nám už tolik?

7. 10. 2014

O svých učitelích, spolužácích i o posledním třídním srazu jsem tu již psala. Nicméně, stejně mi to nedá, abych se alespoň nezmínila o srazu po 50 letech v Lomnici nad Popelkou o minulém víkendu.
Jsme třída (vlastně třídy dvě, C a D), která se schází pravidelně. Dalo by se tedy soudit, že nám setkání není tak vzácné. Avšak roky běží, někteří už nejsou mezi námi, jiní jsou podle zpráv dost nemocní, někteří se objeví znenadání po mnohaleté pauze a jiní se naopak beze stopy ztratí. A pak je několik těch, kteří srazy "bojkotují" od začátku.

My stálí jsme za každé setkání rádi. Nejen, že se měníme my, ale každý náš sraz je něčím nový. Ještě minule, před 2 lety, jsme slavili v restauraci u lyžařských skokanských můstků. Na ten nejvyšší jsem během odpoledne ještě se 4 dalšími vylezla. Letos nám organizátorka Zdenka změnila program. Tím mi odpadla obava, že tam letos možná nevylezu.

Již v půl 2 jsme se sešli před školou a byla nám umožněna její prohlídka. Takřka 80letá budova neztratila i přes modernizaci interiérů nic ze své architektonické kvality. Široké chodby, prostorné třídy. Tam zcela nová tělocvična a tady naopak parkety a stupínek, po nichž ještě šlapaly naše nohy. Zlatým hřebem návštěvy pak byl výstup na skleněnou kopuli školy, odkud se nabízí jedinečný pohled na centrum města.

V 15 hodin jsme svorně odjeli jednovagonovým motorákem do sousední obce Nová Ves, kde jsme měli zamluvenou oslavu v novém moderním penzionu, v němž se údajně koná většina lomnických společenských akcí i soukromých oslav. Strojvůdce a průvodčí v jedné osobě asi nikdy tolik lidí najednou nevezl. Bylo nás přes 30. Zbytek včetně dvou učitelek, které naše srazy pravidelně navštěvují (tehdy byly mladé, dnes je jim "pouze" 74 a 78 let), dorazil až na místo. Penzion stojí jen několik desítek metrů od železniční stanice a z jeho terasy se kouká přímo na koleje ve vzdálenosti asi 5 metrů.

Ačkoliv jsme v porovnání s někdejšími srazy ubrali na intenzitě slavení (téměř nikdo nekouří, nikdo se neopil a ani se netancovalo), přesto vládla pohoda a nikdo se rozhodně nenudil. Paní učitelky se rozloučily o něco dříve, aby stihly vlak zpět do Lomnice v 19 hodin. Všichni jsme si na vlak počkali na terase a pak mávali jako o život, až se ostatních pár cestujících divilo, co to tam ti zralí vyvádějí. Strojvůdce troubil a už pomalu jen scházelo naskakovat za jízdy.

Odhlasovali jsme si, že se rozhodně sejdeme opět za 2 roky. Věřím, že to každý podle svých možností dodrží. I když, jak řekl jeden spolužák, o němž se ví, že nedávno prodělal léčbu zákeřné choroby, ..."kdo ví, kde budeme".

Važme si života a hezkých chvil a přejme si navzájem jen dobro.

škola
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Na srazy jsem chodívala až skoro do sedmdesáti, pak jsem se dvakrát stěhovala, postupně odcházeli mí blízcí a pozvání už žádné nepřišlo. Ono nás asi už moc není. Ale ještě zkusím hledat, nalákali jste mě.
Jaroslava Handlová
Zuzko, domnívám se správně, že právě tato budova školy je ta, na níž se podílel Tvůj otec jako architekt? Krásná a zdá se, že i nyní udržovaná stavba. Srazům fandím, žít se má, dokud to jde.
Vladka Steinová
Paní Zuzko, moc pěkně jste to napsala, mě 50 let od ukončení ZŠ čeká příští rok v jednom malém městě u Rakovníka. Vaše poslední věta... važme si života.... je nadčasová! Zdravím.
Soňa Prachfeldová
Je prima, když se scházejí pravidelně spoilužáci, u nás bohužel učitelé, ale i někteří spol. ubývají. Když si začnem povídat, jsme to opět my ty holky před 50 lety, povaha se nemění a je nám dobře. A ten život máme opravdu jen jeden a nevychutnat si ho, dokud můžem, by byl hřích !
Hana Rypáčková
S chutí jsem si početla..My měli 50 let od gymplu a taky se to na nás moc nepoznalo/ jak už hůř vidíme/.Jako bychom vypadli ze třídy...Ale ten stupínek vyfotit, kde se člověk často zapotil- bomba!
Dana Kolářová
Opravdu je nám už tolik. Naše setkání po 50 letech se uskutečnilo v Praze v loňském roce. Uvažovali jsme stejně, též se sejdeme už za dva roky!
František MENDLÍK
Scházíme se každým rokem v Brně v restauraci Bogota. Je to hned za pátým peronem. Sedáváme u dlouhého stolu. Jednou jsem v Mladém hlasateli četl příběh od Otakara Batličky. Tak se scházeli každým rokem lovci krokodýlů. Každým rokem jich bylo méně. Doufám, že zbudu mezi posledními!
František MENDLÍK
Moje Alma Máter už neexistuje. Zemlela ji doba. Ve Valticích u zástávky Valtice město jsou ruiny tří budov, kde jsem strávil čtyři nejkrásnější léta mého životza. Pokusil jsem je vzkřísit alespoň ve svých povídkách. Byli jsme ve třídě sami kluci a z dvaceti devíti maturantůl je nás třetina. Pravda, v každé třídě jsou skupiny. Teď jsme jedna rodina a objímáme se při setkáních jako Chruščov s Novotným!
Marie Novotná
Zuzko,to je moc hezké čtení.Také jsem pro setkání,tak jsem posháněla adresy už před několika lety dala dohromady sraz z první třídy po 50ti letech..Dalo to zabrat.Hledala jsem kde se dalo,protože to byla sešlost dětí z několika vesnic a některé rodiny tam dávno nebydlí.Ale stálo to za to.
Jana Šenbergerová
Když jsem byla mladá, měla jsem zdravotní problémy a na srazy jsem nejezdila. Teď se snažím žádný nevynechat, protože jak píšeš, ubývá nás. Vás bylo docela hodně a zřejmě jste si to užívali. A školu jste měli opravdu krásnou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.