Hani, hezké vzpomínání a už se těším na pokračování.

Hezké ale trochu nudné.

Dano, a je tady někdo takový, který uhádl ?

Vtipná vzpomínka na to, co bylo.

To se nám s tou Sněžkou dneska roztrhl pytel...

Děkuju moc za hezkou pozvánku na milou a zajímavou výstavu. Při prohlížení fotografií jsem zavzpomínala na moje dětství. Měli jsme doma jak odstředivku, tak i máselnici a taky formu na máslo. Ta byla tmavě červená a pak mělo máslo nahoře kytičku. P. S. Máslo mám ráda stále, ale občas žasnu nad jeho kvalitou. A určitě nejsem sama.

Nevěděla jsem, že je také Den parků, ale to je dobře. Prosbu lesa jsem už někde četla, a nevím, zda to dokonce nebylo loni v Harrachově cestou k Mumlavským vodopádům. Příroda je silná a překvapivě si dosud vždy se všemi ranami poradila. Díky, Maruško.

Při názvu se mi vždy vybaví stejnojmenná obec u Lomnice nad Popelkou, kde měli na dobu našeho dětství přepychové koupaliště. Tohle je také pěkný Košťálov. Mám ráda zříceniny, které můžu prolézat. Mám je asi raději než honosné zámky s komnatami.

Pravdivý článek, ale všechno má rub a líc. Chata nebo chalupa chce někoho, kdo se o ni postará. Obvykle tedy muž, pokud není, chce to peníze navíc.

Danko, vím, co je Bergwerk, protože je to normální německé slovo. Na ostatní nemám fantazii, mudrovat nebudu. Několik jsem jich našla na Googlu. :-)

Skvěle popsaná fakta.

Za sebe můžu říct, že mi to nevadí. Chodila jsem nakupovat podle potřeby, ne podle této vyhrazené doby. Děkuji za info.

Potravinové lístky jsem asi zažila, ale jako malé dítě jsem to nevnímala. Vím jen, že jsem je viděla po mnoha letech vytištěné. Mnoho o podmínkách za války a po válce jsem znala z maminčina vyprávění. Osobně se naší rodiny nejvíce (kromě znárodnění otcovy malé stavební firmy) dotkla právě měnová reforma, to byl hrozný podraz.

Z těch hezkých chvílí se Zuzanko asi skládá život. Musíme být rádi, že jsou a že můžeme na ně vzpomínat. Jenom pořád nevím jak to děláš, že dokážeš tak psát. Já si myslím , že asi všichni tady trávíme ty hezké chvíle s tebou Díky za ně.

No, vidíš, ruina a takový krásný byt. Jen těch brambor je škoda.

Zajímavý článek.Nejsem asi ani hruška ani jablko.ale trošku větší bříško občas mám. Ovšem ono se říká,že baba bez břucha je jak garněc( hrnec) bez ucha. :)

Sbírám od loňska razítka na Klíč k památkám. Určitě některý tip z tohoto článku využiji.

Při zmínce o poště jsem si vzpomněla na své poštovní brigády. Byla to pro mě také škola života. Abych si přivydělala na studium, pracovala jsem většinou po celé prázdniny na jedné velké třídírně poštovních zásilek. Balíky se třídily na poštovní vozíky a ty se pak rozvážely bludištěm podzemních chodeb k vlakům. A naopak - od vlaků zase do třídírny. Jednou na noční jsem stála sama na nočním nástupišti s jedním vozíkem a čekala na vlak. Měl zpoždění. A když přijel, z poštovního vagónu vyházeli na peron asi stovku velkých papírových krabic. Vlak odjel a já seděla mezi krabicemi a dumala, jak je dostat do třídírny. Nakonec jsem se dovolala o posily.

Důležité je, věřit síle vlastní myšlenky! Ale k tomu je třeba začít u sebe, ve svém ♥, abych nějakou vlastní myšlenku měla :-)

Dano, to jsou opravdu zajímavosti. Brzda říkal chlebu můj syn a nikdy jsem nevěděla, kde k tomu přišel