Věro, zpočátku jsem uvažovala podobně jako ty, ale na rozdíl od tebe jsem se na filozofickou fakultu přihlásila. Přijímačky jsem udělala, ale pro velký počet uchazečů jsem nebyla ke studiu přijata. Po odvolání jsem dostala doporučení ke studiu na pedagogické fakultě v Ostravě s možností přestupu do Olomouce v dalším roce. Jenže jsem se zamilovala a rozhodla se zůstat. Ještě před ukončením studia jsme rozšířili řadu manželství báňských inženýrů a učitelek. Vzdala jsem se snů o překladatelství a zůstala učitelkou až do důchodu. Díky tomu, kam jsme se přestěhovali, jsem toho nikdy nelitovala.

Nádherná procházka a potěšení pro oči hned takto zrána :-). Vnímám to naprosto stejně. Každý rok se těším na klidný barevný podzim po úmorných letních vedrech. Díky za milé povídání a fotodokumentaci.

Nadi, opět hezké fotky. Na hřbitově, kde je tolik vzrostlých stromů jsem nikdy nebyla. A čištění takového množství hub Ti opravdu nezávidím. :-)

To musely být kouzelné dny, to musel být krásný výlet, to byl nádherný dárek. Čtu si Tvá slova a cítím z nich to nadšení i když trochu unavené tolika zážitky a nezapomenutelnými prožitky. Aleno, moc Ti to přeju. Tvé články ze Stockholmu jsou čtivé a vypovídající, hodnotné zápisky vnímavé cestovatelky. Fotky doplňují slova a jsou krásné.

Dušane, děkuji za vyčerpávající informace, i když jsem viděla info o otevření v TV. Jsem-li v Praze, téměř vždy se projdu po Václaváku a Evropu neminu. Už se těším na kávu. :-)

Někdy to může být i naopak. Sražené sebevědomí vás může nabudit. Když jsem končil devátou třídu ,,soudružka"výchovná poradkyně doslova řekla, že vzhledem ke svým známkám ,,jsem budižkničemu, který nemá na víc než dvouleté učiliště." A já jsem se nějak v těch čtrnácti letech ,,zakousl." Místo dvouletého učiliště bylo tříleté s vyznamenáním. Vzpoměl jsem si na její slova a pustil se do střední. Po maturitě vysoká. Pak další vzdělávání. Kdyby ještě žila, tak bych se jí šel jako ,,,budižkničemu" připomenout. :-D Takže si myslím, že někoho vybudí pochvala a někoho i pravý opak.

Bohužel pravdivý příběh ze života. Ale styl podání mne i pobavil.

Díky za seznámení s místem, kde to vůbec neznám. Hodně zajímavých informací a moc pěkné fotky.

:-) :-) Literární poklesek Stephena Leacocka? Pěkné... :-) :-)

Tohle místo vůbec neznám. Ale máte to hezky popsané i nafocené!

Moc pěkné verše. :-)

Vlaďko, zajímavý text, moc hezké fotky.

:-) :-) Hrabalův Emánek jako perlička na dně : "Charakter je člověk, který trvá na tom, co si o sobě vymyslel." :-) :-)

Na takové spoluobčany musíme být náležitě hrdi. Ve světě se neztratili a neřešili jen otázku svého pohodového žití, ale zapojili se do života všech ostatních přímo v té které lokalitě a poté třeba i na celostátní úrovni. Hluboce před nimi smekám. :-)

¨Co my chlapi? Mnohdy to nestihneme. Můj devadesátiletý děda mi při gratulaci k jeho kulatinám mi povídá: "Jindro sestřičky mi vnucují inkontinenční kalhotky. To já nechci. Raději tu nebudu". Za čtrnáct dní děda umřel. Jindra

Moc hezké, mám to podobně. Na klauzury na AVU i UMPRUM také chodím, i poté, co už dostudovali moji blízcí. Jsem stále v kontaktu s mladými lidmi a to přináší energii, o které píšete. CAMP je moje srdeční záležitost, bydlím nedaleko a pozoruji, jak vzkvétá.

Věrko, díky za krásné parkové pohledy. Dříve tolik udržovaných parků v Praze nebylo. Tento je moc hezký. A k procházkám přímo láká.

Soni, děkuji za laskavá slova a pohlazení po duši.

Při srovnání s vámi jsem vedla usedlý až nudný život, když jsem pracovala jen u jednoho zaměstnavatele pouze ve třech různých zařízeních. Nicméně každé mělo svá specifika a na nudu nebyl čas. Přeji vám pohodový čas aktivního odpočinku.

Krásně jsem se pobavila. Znám reklamu JOSEF LOPATA - PRÁCE S MINIBAGREM. A taky POTRAVINY U NECHUTŮ.