Dnes bylo sněživé odpoledne, právě v tuto dobu jsme se nacházeli kousek od Austrálie na ostrově Hamilton Island, jednom z korálových ostrovů, které jsou nádherné a chráněné. Krom našeho potápění, procházek po ostrově, plavání a každodenní zábavy s hotelovými hosty nás napadlo si vyjet na katamaránu.
Byl nádherný den, a plavidlo katamarán je hodně používané v Polynésii a jezdí na něm Tamilové. Je to úžasné je vidět, jak uhání a větřík je žene, oni jsou profíci. Ale my jsme oba jako mladí závodně plavali a máme rádi moře, a tak jsme se nebáli se tomuto dobrodružství oddat. Katamarán je sympatické štíhlé plavidlo s dvojitým trupem a dvěma plachtami. Člověk je vyzpovídán plavčíkem, dostane na sebe plovací vestu a vyfasuje katamarán a už se může po vlnách moře hezky prohánět. Je to nádhera. Větřík nás nejdříve hnal jen malým tempem po nádherné modravé hladině, najednou byl z větříku vítr a velmi silný a zahnal nás do zátoky. Přišly velké mraky a měli jsme co dělat, se ubránit. Bohužel katamarán se převrátil. Nejhorší bylo, že jeden ztratil brýle a já svršek plavek. Ale přes plavky byla jen plovací vesta.
Již z dáli k nám na pomoc plul katamarán s mladším párem, kteří nám pomáhali převrátit náš katamarán zpět na hladinu, což je pěkná dřina. Ale musíme si pomáhat. Povedlo se, ale co já bez plavek a s mými prsy? Prima bylo, že jsme se pořád dokola smáli, že se nám nic jakoby nestalo, vrátili jsme se na břeh, kde nám tleskali a podávali ruce. Plavčík se opětovně ptal, o co jsme přišli, a též se hodně smál, ale zachoval se jako gentleman a hned mne přikryl froté velkou osuškou, abych neměla problém bez svršku, tedy podprsenky plavek. Od té doby už požívám jen plavky vcelku. Na břehu nám všichni podávali ruce a smáli se, jak to bylo pěkné to z břehu pozorovat. A tak jsme se šli upravit do hotelového pokoje a že půjdeme na večeři s mladým párem, který nám tolik pomohl.
Legrace neustala ani po návratu na hotelový pokoj. Zapomněli jsme zavřít dveře balkonu s výhledem na moře, ale pod námi velké palmy, v kterých se vypínají velcí papoušci různých barev a pyšní se tím, jak navštěvují různé hotelové balkóny. Byli jsme jasně upozorněni, "prosím - zavírejte před odchodem z pokoje balkonové dveře". Zapomněli jsme, pan Alzheimer zapůsobil. Po návratu do pokoje jsme byli v šoku. V pokoji dva papoušci na námluvách všechny oříšky z baru vytahali a rozklovali, ale co víc, naše dvoudílná postel byla jeden trus vedle druhého, zkrátka papouší rodeo. Mé spodní prádlo různě rozvěšené. Ale legrace to byla veliká. Museli jsme zavolat hotelovou službu, což jsou tamní ostrovanky, které nám velmi ochotně ihned vše poklidily a vyměnily za čisté. Avšak milenecký papouščí pár nebylo možno dostat z pokoje ven, bylo nám líto je vyhnat, a tak jsem čekali snad hodinu, než odletěli.
Byl to prima den a my jsme se moc zasmáli. Večer nám zpříjemnil i ředitel hotelu, který nám poslal chlazené šampaňské, smál se i při lití moku do sklenek. Náš příběh na moři viděl, a když jsme mu povyprávěli o mejdanu papoušků, tak se zasmál ještě více.
Vzpomínáme dodnes!
