Vyskočila na židli, s hlasitým povzdechem se stočila do klubíčka a nehnutě ležela do chvíle, než jsem položila na stůl snídani. Nasála vůni a ožila. Posadila se jako surikata, špičkou čumáku kroutila ze strany na stranu a jen s obtížemi udržovala rovnováhu. Pobavilo mě to, tak jsem ji cvrnkla do bříška a smála se jako malá holka. Pochopila, že se mi její produkce líbí, oplatila úsměvem a od toho dne začala naše oblíbená hra „na cvrnkanou.“ Jednou jsem dloubla příliš silně, Čikina ztratila rovnováhu a žuchla sebou na zem. Chvíli nechápavě koukala, ale vyskočila zpět a chytře se posadila na zadní hřbetem k opěradlu židle a opět zaujala pozici znamenající "smíš se mě dotýkat."
Byl to jen náhodný rozverný dotek, který se přesunul do vzpomínek, aby se připojil k jemu obdobným. Vždy jsem patřila k lidem, kteří si velice pečlivě střeží vlastní intimní zónu a nevyžádané kontakty mně nebyly vždy příjemné, naopak, v určitém období jsem měla z natažené paže panickou hrůzu. Rádoby přátelská objetí reprezentantů zahraničního vlastníka společnosti, kde jsem působila, mi naháněly hrůzu. Byla jsem natolik odtažitá, že jsem se tím stala pověstnou. Familiární oslovování křestním jménem mě doslova uráželo a tvrdohlavě jsem oslovovala kolegy o mnoho let mladší příjmením. Marně. Firemní kultura byla nastavená.
Toužila jsem po dotecích něžných, léčivých, konejšících i odpouštějících, ale řízením osudu mi byly velmi sporadicky dovoleny ty nejžádanější, mateřské. Nyní si vše vynahrazuji. S rozkoší zabořím ruce do heboučké srsti, zaplaví mě pocit uvolnění, radosti, cítím vstupující energii a vím, že naše pocity jsou vzájemné.