Smíš se mě dotýkat

Smíš se mě dotýkat

4. 3. 2015

Vyskočila na židli, s hlasitým povzdechem se stočila do klubíčka a nehnutě ležela do chvíle, než jsem položila na stůl snídani. Nasála vůni a ožila. Posadila se jako surikata, špičkou čumáku kroutila ze strany na stranu a jen s obtížemi udržovala rovnováhu. Pobavilo mě to, tak jsem ji cvrnkla do bříška a smála se jako malá holka. Pochopila, že se mi její produkce líbí, oplatila úsměvem a od toho dne začala naše oblíbená hra „na cvrnkanou.“ Jednou jsem dloubla příliš silně, Čikina ztratila rovnováhu a žuchla sebou na zem. Chvíli nechápavě koukala, ale vyskočila zpět a chytře se posadila na zadní hřbetem k opěradlu židle a opět zaujala pozici znamenající "smíš se mě dotýkat." 

Byl to jen náhodný rozverný dotek, který se přesunul do vzpomínek, aby se připojil k jemu obdobným. Vždy jsem patřila k lidem, kteří si velice pečlivě střeží vlastní intimní zónu a nevyžádané kontakty mně nebyly vždy příjemné, naopak, v určitém období jsem měla z natažené paže panickou hrůzu. Rádoby přátelská objetí reprezentantů zahraničního vlastníka společnosti, kde jsem působila, mi naháněly hrůzu. Byla jsem natolik odtažitá, že jsem se tím stala pověstnou. Familiární oslovování křestním jménem mě doslova uráželo a tvrdohlavě jsem oslovovala kolegy o mnoho let mladší příjmením. Marně. Firemní kultura byla nastavená.

Toužila jsem po dotecích něžných, léčivých, konejšících i odpouštějících, ale řízením osudu mi byly velmi sporadicky dovoleny ty nejžádanější, mateřské. Nyní si vše vynahrazuji. S rozkoší zabořím ruce do heboučké srsti, zaplaví mě pocit uvolnění, radosti, cítím vstupující energii  a vím, že naše pocity jsou vzájemné.

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Ve slovníku spisovného jazyka českého jsem našla oba výrazy a nevidím v tom prakticky žádný rozdíl. Píše se tu u hesla DOTEK - dotknutí, dotyk, hřejivé doteky, dodtek domova, elektr.kontakt. U hesla DOTYK - dotknutí, dodtek - rtů, těl, lehký, studený, elektr.spojení dvou vodičů. Takže si myslím, že obě varianty jsou správné. Já nesnesu doteky některých lidí, ježí se mi chlupy po celém těle, ten člověk je pro mě vlezlý, vtíryvý, úlisný. A v mém okolí pár takových bylo, když jsem ještě chodila do práce.
Zdenka Jírová
O přátelství mezi člověkem a zvířetem, v mém případě kočkou, jsme popsala v článku Moje přítelkyně Minda. Po přečtení to bude všem jasné, i těm kteří na zvířecí dotyky nevěří.
Soňa Prachfeldová
Dotyk a objetí, potřebujem občas všichni, ale ne od všech. Mám plachého kocourka nalezence, který se přijde pomazlit navečer jen se mnou a vnímám to jako bezmeznou důvěru a užívám si těch chvilek. Familierní chování některých jedinců též nesnáším.
Libuše Křapová
Zvířata dovedou nabíjet, vycítit naši náladu a pochopit, co je hra. Mám hodně pozitivních vzpomínek na své zvířecí kamarády :-))
Zdenka Jírová
Někde jsem četla, že každý člověk má kolem sebe takovou imaginární zónu, kterou si chrání svou osobnost. Také nemám ráda, když se mne někdo dotýká, hlavně nesnáším bodré poplácávání po ramenou nebo "obírání" neviditelných smítek , to dělají hlavně ženy. Ani tykání s cizími lidmi mi nesedí. Pokud mohu, bráním se tomu. Je vidět, že máme stejnou školu, kde se dodržování intimity považovalo za slušné chování.
Jana Šenbergerová
Také jsem bývala netýkavka, ale naštěstí se mi to podařilo změnit. Ze zkušenosti vím, že nejvíc se brání "dotekům" ti, kteří po nich nejvíc touží. Jsem moc ráda, že svou lidskou potřebu nemusím uskutečňovat pouze prostřednictvím zvířecích kožíšků. Už se těším na "poděbradská objetí". :-)
Marie Magdalena Klosová
Laskavé a milé povídání.Přála bych Vám i trochu toho jiného než kočičího mazlení.Však čas ukáže.
Zuzana Pivcová
V tomto s Vámi velmi sympatizuji. V naší rodině se dotyky nepěstovaly. V dospělosti mi dalo zpočátku dost práce vyčlenit ze všech nechtěných ty nově objevené příjemné. Bylo to složité.
Hana Rypáčková
Energii nám naši přítulní miláčkové dávají vytrvale.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.