Nepovedená oslava MDŽ

Nepovedená oslava MDŽ

8. 3. 2019

Mezinárodní den žen, který připadá na dnešní den, mi připomněl jednu příhodu z jeho dřívějších oslav.

Pracovala jsem tehdy ve zdravotnickém zařízení, kde byly ve velké většině jen ženy. Oslavy proto nebyly nijak bujaré, popily jsme kafíčko, snědly dort a chlebíčky, nějakou decku vína a docela příjemně se bavily. Oslava probíhala v  resturaci, která se po oficiální naší oslavě, asi ve 20 hodin, opět vrátila k běžnému rytmu. Naplnila se směsicí hostů a přišlo i několik manželů mých kolegyň pro své "polovičky", aby jim dělali doprovod domů. Můj muž nepřišel, hlídal naši malou dcerku. Domluvila jsem si proto s jednou mou kolegyní, která bydlela blízko nás, že mne vezmou s sebou domů.

Zábava se rozproudila, hodiny utíkaly a mým sousedům se zatím domů nechtělo. Já ovšem byla jako na trní, protože přijít o půlnoci by asi bylo "silné kafe" i na mého, jinak tolerantního muže. Rozhodla jsem se srdnatě, že půjdu sama. Autobus městské dopravy už nejel, musela jsem pěšky kolem zámeckého parku a náš domek ve vilkové čtvrti byl až na konci.

Cestou jsem si vzpomněla, že mně maminka vždy radila, abych sama chodila vždy prostředkem ulice, aby mě nikdo nemohl někam zatáhnout. Šla jsem prostředkem silnice, nikde nikdo a já se blížila k naší čtvrti. Vtom se proti mně vynořila podivně se klátící postava. Maník asi šel také z oslavy, ale na rozdíl ode mne měl slušně "nakoupeno". A hned se se mnou chtěl bavit. Na otázku kolik je hodin, jsem stručně odpověděla, abych ho nedráždila k dalšímu rozhovoru. On ale se chtěl seznamovat blíže a začal po mně sahat. Strašně jsem vykřikla, až se lekl a já toho využila ke zběsilému úprku. Zlomila jsem si při tom podpatek, ale i kulhající jsem běžela až domů a bála se ohlédnout, zda za mnou neběží.

Přiběhla jsem domů a přerývaným hlasem svou příhodu vyprávěla muži. Místo politování mi stručně odpověděl: "Máš chodit včas domů!" A tím to skončilo. Uraženě jsem šla spát, ale druhý den jsme se tomu zasmáli.

Hodnocení:
(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Oslavy MDŽ bývaly někdy zvláštní. Pamatuju se na jednu, kdy nám předseda ROH chtěl dát "květiny" a nějaké utěrky , ale namazal se tak, že vypadl z auta a nebyl schopný ani mluvit. Tak jsme šly všechny hromadně domů. Byla to ostuda.
Jana Šenbergerová
Článek mi poprvé unikl, proto mě potěšilo, že jsem měla možnost přečíst si ho dnes. Mám na oslavy MDŽ různé vzpomínky, ale vesměs hezké. V našem kolektivu bylo jen několik mužů, kteří nám občas uvařili i něco dobrého a ujímali se obsluhy.
Hana Nováková
Když jsem byla mladá nebylo se čeho bát. Dnes se bojím dost a to krom jiného, že se k mému uchu denně dostávaly info, které se k ostatním nedostanou ani omylem. Je jiná, zlá doba, plná násilí, různých zvrhlíků, feťáků, kteří jsou bez zábran. Jinak hezké přiblížení tehdy hojně oslavovaného svátku.
Elena Valeriánová
Manžel měl určitě pravdu: domů se má chodit včas: po čtyřech ve čtyři!
Naděžda Špásová
Zdenko, za mlada jsem se nebála, teď večer nejdu ani s pejsky po sídlišti. Ty čtyři hvězdičky jsou omyl, omlouvám se. ******
Zuzana Pivcová
Zažila jsem dva podobné pokusy a jedno opravdové loupežné přepadení, což se mi při čtení Tvého článku pochopitelně vybavilo. A to nebylo nijak pozdě. Takže, ať se nikomu z nás už nic takového nestane!
Jitka Hašková
To nemusím.
Marie Magdalena Klosová
Fakt je ten,že tento svátek se skutečně jaksi "zvrhl".O úctě bych také nemluvila.Ta se vyjadřuje jinak než opíjením se "na počest"žen v jediném dni v roce.Bohužel se zdá,že ani dnes "tu úctu" jaksi neumíme dát najevo.V dopravních prostředcích se naše vrstevnice nedůstojně "klátí" nad sedícími mladíčky a mladicemi,o slušné pozdravení a oslovení je taky nouze,pravidla toho úplně nejzákladnějšího slušného chování jako by vymizela. Ale stále věřím,že se to nějak "vylepší".Jinak nemám nic proti tomu,aby mně můj milý muž přinesl kytičku,ale to může kdykoliv.
Hana Rypáčková
Nemám zkušenosti, že by nám dříve muži vyznávali úctu.Při MDŽ se radovali a slavili dlouho do noci a pak se sápali na soudružky..Děti naplnily jesle už od půl roku a osvobozená domácnost moc nefungovala.Dnes se ženy dostávají na vedoucí místa snadněji a jejich práce si muži váží, co jim zbývá.Dárky -dostávají poukazy na volnočasové aktivity.Květiny mají ve vkusně vybavených pracovištích.Nevím, je to můj názor.
Alena Várošová
O tom můžeme jenom diskutovat,máme aspoň na co vzpomínat.Ty mladé už to nezažijí,byla to úcta ke všem ženám bez rozdílu.Vidíte paní Zdenko,to by se mohlo stát i za bílého dne,to bylo jenom konstatování od mamžela..A člověk nikdy neví,kde,kdo,kdy na koho čeká.
Soňa Prachfeldová
Ano pane Libore, je to Mezinárodní den žen a patří všem ženám, proč se zavrhl po sametové revoluci nechápu. Den matek už je specifický.
Libor Farský
Milé dámy. Je škoda, že se Mezinárodní den žen tak nějak a zbytečně vytratil. Vždyť to v podstatě byla apolitická obdoba Svátku matek. A všechny ženy nemohou být matkami. Dovoluji si Vám, všem ženám na i60, poslat ke dnešnímu dni virtuální květinku. Nějakou v barvě a s vůní, které máte nejraději. Mimochodem dle www stránek UNESCO existuje spousta všelijakých významných mezinárodních dnů. Na př. mne zaujaly tyto: 21.3. Světový den básní a Mezinárodní den zdravého spánku 2.5. Mezinárodní den ptačího zpěvu 31.5. Den otevírání studánek 13.8. Den leváků Ale ještě i jeden, který se Vám, ženám, asi líbit nebude: 39.11. Mezinárodní den nekupování ničeho...Smajlík.
Soňa Prachfeldová
Paní Zdenko, to dobře dopadlo, dnes by to bylo již více nebezpečné.
Vanda Blaškovič
Paní Zdenko, pokud to odnesl jen podpatek, tak je to ještě dobré. A manžel měl vlastně pravdu, domů se má chodit včas...:))
Zuzana Pivcová
Z Prahy 80. let mám takových zážitků několik, a dokud jsem před 10 lety opravdu nebyla dost brutálně přepadena a oloupena, pořád jsem brala bezpečnost na lehkou váhu a vracela jsem se občas uprostřed noci sama. Když jsem po přepadení (což se ale stalo po 18 hod.) psala tehdejší starostce žádost o posílení strážníků na Chodově, dostala jsem odpověď, že kapacita je vyčerpána a že ženy by se měly pohybovat raději jen v doprovodu. A vymalováno!