Můj taťka rád sepisoval, co se událo v hokeji či ve fotbalu. Našla jsem krásný popis z jeho pera, to nadšení, když čeští hokejisté získali první zlaté medaile.
Psal se rok 1947. Po kongresu v Bruselu, bylo rozhodnuto pořadatelství mistrovství světa v hokeji v Praze. Ucházely se tři země - Anglie, Švýcarsko a Československo. Anglie odřekla a kongres potvrdil pořádající zemi Československo. Bylo to potřetí, co jsme se stali pořadateli, rok 1933, 1938 a 1947.
Tehdy přijelo do Prahy osm mužstev, nyní to je šestnáct mužstev. Největšími favority byli tehdy Švédové, ti vyhráli v předposlední den 2:1 a tehdy čeští fanoušci ztráceli naději, že bude zlato. Avšak zlom nastal v poslední den, kdy rakouští hokejisté porazili Švédy 2:1. Tím dostal náš tým obrovskou chuť a naději na vítězství šampionátu. Tak se také stalo a Češi v posledním zápasu porazili Američany 6:0. A poprvé v historii jsme se stali mistry světa.
Nositeli zlatých medailí se stali páni hokejisté: Mokrý, Jarkovský, Pácalt, Sláma, Trousílek , Šťovík, Troják, Zábrodský, Konopásek, Kus, Drobný, Stibor, Roziňák, Bouzek , Pokorný.
Československo mělo nejlepší tým světa a rok na to, na zimní olympiádě ve Svatém Mořici získalo stříbro. Pak přišel krutý rok 1948. Byla to velmi krutá a smutná doba.
Pokračování příště.
