Jeden z nejznámějších filmových herců němé éry, komik Stan Laurel, se narodil ve Velké Británii před 125 lety 16. července 1890. Pocházel z herecké rodiny a od mala se pohyboval v zákulisí, před publikem ale poprvé vystupoval až v šestnácti letech. Do Ameriky se prvně podíval ve dvaceti, tehdy byl členem stejné herecké skupiny jako Charlie Chaplin. Při dalším zájezdu o dva roky později, v roce 1912, pak oba ve Spojených státech zůstali.
Cesta Arthura Stanleyho Jeffersona (tak znělo komikovo rodné jméno) ke slávě byla ještě dlouhá. Ve filmu se objevil už v roce 1917 a za prvních deset let natočil desítky filmů. Na opravdovou slávu ale teprve čekal. V roce 1927, kdy už uvažoval spíše o kariéře scenáristy, se hubený Laurel potkal s tlouštíkem Oliverem Hardym a nejslavnější komická dvojice všech dob byla na světě. Nejdřív točili krátké grotesky, později jako jedni z mála zvládli nástup zvukového filmu. Do roku 1951 Laurel s Hardym natočili stovku filmů, z toho 27 celovečerních.
Mezi nimi byla i největší dortové bitva v dějinách kinematografie s názvem Smetanová revoluce. Spotřebovalo se na ni na 4000 dortů, 50 litrů šlehačky a skoro tuna pečiva. V roce 1961 převzal pětkrát ženatý Laurel – v soukromí byl prý poněkud náladový – za práci v oblasti filmové komedie Oskara. Toho prvního si vysloužil už v roce 1932 spolu s Hardym za grotesku Stěhujeme piano. Stan Laurel zemřel ve věku 74 let 23. února 1965, osm let po životním parťákovi.
