Esperantem se mluví stále,
v Česku má stovky příznivců

Esperantem se mluví stále,
v Česku má stovky příznivců

23. 7. 2015

Esperanto zůstává živým jazykem, v poslední době jeho používání napomáhá komunikace přes internet. Jen v Česku má tento mezinárodní umělý jazyk stovky příznivců. V současnosti se počet uživatelů odhaduje na zhruba dva miliony ve více než 120 zemích světa.

„Esperanto se stále rozvíjí a plní své poslání – usnadnit komunikaci mezi lidmi,“ říká místopředsedkyně Českého esperantského svazu Libuše Dvořáková.

Ve francouzském Lille začne v sobotu 100. světový esperantský kongres, nejvýznamnější mezinárodní akce, na kterou zamíří tři tisíce lidí z celého světa včetně Čechů. „Esperantisté stále žijí svou myšlenkou mít přátele po celém světě a užívat jazyk bez ohledu na víru a politiku,“ uvedla Dvořáková, která za Česko přednese na kongresu pozdrav. 

Esperanto představil v roce 1887 polský lékař Ludvík Lazar Zamenhof, když vydal knížku Lingvo Internacia (Mezinárodní jazyk). V ní použil pseudonym Doktoro Esperanto (Doktor Doufající), později se slovo esperanto stalo názvem samotného jazyka. Zamenhof chtěl odstranit jazykové a etnické bariéry mezi národy tím, že se zavede nový společný jazyk. 

Největší rozkvět zaznamenal jazyk u nás krátce po svém vzniku, za první republiky se začal zavádět i do českých škol. Za obou světových válek však byl kvůli možné špionáži potlačován a poté už nebyl podporován. Nyní se vyučuje na některých základních i středních školách a také na Masarykově univerzitě v Brně. 

Slovní zásoba pochází převážně ze západoevropských jazyků a zvukově připomíná italštinu. Slovotvorbou a větnou stavbou je podobné slovanským a ugrofinským jazykům a dokonce i turečtině nebo čínštině. Například věta Mi amas vin! znamená Mám tě rád nebo La suno brilas - Slunce svítí. 

Podle Dvořákové se jazyk jednoduše učí a může pomoct i výuce dalších cizích jazyků. Jazykově zdatní si prý esperanto dokážou osvojit i za tři měsíce. „Jde o stejně bohatý jazyk jako je čeština a kterýkoliv další na světě. Stále vznikají nová slovíčka a jazyk se rozvíjí podle potřeby. Vše, co se dá říct v jiném jazyce, lze i v esperantu,“ popsala.

Nejstarším a nejpoužívanějším symbolem esperanta je zelená hvězda, která je i na esperantské vlajce. Zelená znamená naději, pět cípů představuje pět kontinentů. 

Jediné tuzemské muzeum esperanta je ve Svitavách, odkud pochází i Dvořáková. „Po celý rok přijímáme mezinárodní návštěvy. V září čekáme Francouze a Číňany,“ dodala. 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
A já bych to chtěla zkusit. Určitě je to zajímavé. Musím se na to více zaměřit.
Vanda Blaškovič
Jano, přesně. I já mám diplom za absolvování písemného kursu Esperanta. Za totality jsem ho absolvovala v zaměstnání. My jsme byli jako "sportovci" již tenkrát docela pokrokoví. Bylo to zajímavé, ale nikdy jsem tuto znalost nepoužila. Dnes už ani nemůžu, vše jsem zapomněla.
Jana Šenbergerová
Před lety jsem absolvovala písemný kurs esperanta a byla členkou esperantského svazu. Zúčastnila jsem se esperantského tábora v Lančově i jednoho kongresu. Esperanto se mi moc líbí, ale můj život šel nakonec takovými cestami, že jsem ztratila kontakt a úspěšně zapomněla všechno naučené. Docela mě to mrzí, protože Zamenhofova myšlenka neměla a pro mě ani dnes nemá chybu. Lidstvo ale ještě nedorostlo k uskutečňování moudrých myšlenek.
Květoslava HOUDKOVÁ
V mládí jsem neměla zájem, v rodině s dětmi zase čas a teď už bych si s tím hlavu neblbla. Koho to baví, ať se učí - tedy i pokud to pro něho bude mít význam. Náš "zobák" je především český !
Zuzana Pivcová
V Č. Bud. byl také esperantský klub, při němž byly i kurzy pro zájemce o tento umělý jazyk. Chodila jsem tam asi 3 roky. Většina tamních lidí ale moc mluvit neuměla, spíš jim šlo o to se scházet a dopisovat si do zahraničí. Mým zájmem bylo psát si s cizinou, která mi jinak za totality byla nepřístupná. Jazyk byl opravdu lehký. Asi 60% bylo odvozeno z románských, 30% z germánských a zbytek z ostatních jazyků. Byla tu pevná gramatická struktura. Plusem této myšlenky bylo a je, že nikdo nemluví tzv. světovým jazykem a ostatní se musí přizpůsobit. Naprostá rovnost. Minusem pro některé bylo, že to není spjato s národní kulturou, historií a existují jen novodobé knihy. Asi po 2 letech jsem jako povoláním učitelka se zájmem o metodiku moderní výuky začala tvořit učebnici pro mládež. Asi mohla být zábavná, Jenže pak došlo v mém životě ke zlomu a odstěhovala jsem se do Prahy a toto vše pustila nadobro z hlavy. Nutno ale říct, že esperanto bylo prošpikováno konfidenty StB, protože šlo o nežádoucí styk s kapitalistickou cizinou a lidé, kteří tam chodili, nebyli vesměs žádní soudruzi.