Bylo pozdní srpnové odpoledne, když jsme se vraceli s nákupem domů. V tašce nechyběla láhev australského vína a olivového oleje, kterého míváme větší spotřebu. Používáme jej na saláty, rajčata a do všeho chutného jídla.
Vyšlapali jsme schody a oba hleděli, jak nákupní plátěná taška, kterou jsem kdysi sama vyráběla, byla durch prolitá olejem. Láhev australského vína vydržela. Tašku jsme postavili v chodbě na dlažbu, a to bylo dílo. Olej tekl stále o sto šest po dlažbě - byl to litr, byli jsme jako "Bruslaři" ve známém valčíku Emile Waldteufela, který jsem jako dítko školou povinné hrávala v hudebce na piano.
Začali jsme oba bruslit na dlažbě a očekávali, kdo spadne dříve, bylo to vskutku humorné, ale podpora vzájemná nás přilákala k sobě, a tak jsme si zaploužili do koupelny, kde jsme museli vše namočit. I své svršky.
Valčík jsme si vzápětí pustili, zatančili si a hodně jsme se smáli.
