Předvánoční rozjímání
ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Předvánoční rozjímání

10. 12. 2015

Od října úspěšně ignoruji skvělý marketing obchodních společností vybízející k nákupu dárků. Hesla jako "Připravte se na Vánoce včas","Vánoce bez stresu" mě nechávají v klidu. Své Vánoce si chci prožít jako každý rok v mírném stresu, očekávání, vzpomínání a setkávání s lidmi, se kterými jsme na sebe neměli v průběhu roku čas. 

Předvánoční náladu si každoročně přivolávám začátkem prosince návštěvou vánočních trhů v muzeu. V atriu, kde se trhy konají, bývá vždy skvělá atmosféra. Všude znějí koledy, prodejní stánky s dárky jsou promíchány se stánky s občerstvením, u jednoho z nich se otáčí pašík na rožni za vydatné pozornosti kolemjdoucích.

"Ještě to není dopečený a mě dochází mazání, co mám dělat?" hrozí se kuchař.

"Piva máš dost, tak polévej pivem!" Kolemstojící pánové mají zřejmě s rožněním bohaté zkušenosti a štědře přispívají vlastními pivy ke zdárnému dokončení díla.

Zastavím se u flašinetáře, poslouchám dávno zapomenuté melodie a samozřejmě přispívám do kasičky. Za to si mohu zatočit klikou flašinetu. Nejsem příliš zručná a flašinet pod mým vedením stávkuje.

Moc mě to nakupování nebaví, raději si s kelímkem svařeného vína sedám ke stolečku v blízkosti kovářské výhně, kde předvádí kovářský mistr své umění. Pozoruji ten mumraj kolem a začínám vzpomínat na vánoční svátky v naší rodině.

Kam až moje paměť sahá, každý z mých předků vnesl do prožívání vánočních svátků něco svého. Moje nejstarší vzpomínka se týká Vánoc, kdy  babička s dědou předváděli příběh s narozením Ježíška ve verších a zpěvech tak, jak si jej pamatovali z loutkových představení rodiny Kopeckých. Škoda, že jsem si to nezapamatovala, od té doby jsem nic podobného nikde neslyšela. A že jsem se hodně snažila tu zpěvohru vypátrat.

Táta byl amatérský muzikant. Pod jeho vedením a jeho houslovým doprovodem jsme zpívali na Štědrý den koledy. Časem jsme se se sestrou vypracovaly k docela slušně znějícím dvojhlasům. Matka byla pro absenci hudebního sluchu od zpívání osvobozena. O to více se realizovala ve výtvarném pojetí Vánoc. Zdobení stromečku pro ni neznamenalo pověsit na stromeček ozdoby a řetězy, to byl výtvarný počin, se zcela konkrétním záměrem. Muselo to ladit s ostatní výzdobou bytu včetně prostřeného stolu.

Oba měli jak se tehdy říkalo velký smysl pro rodinu, a tak u našeho vánočního stolu pravidelně sedávali matčini rodiče a tátův bezdětný bratr s manželkou. Zvláště vzpomínám na jedny Vánoce, které jsme zahájili dle našich tradic zpěvem koled, slavnostní večeří a rozdáním dárků. Pak jsme se ještě usadili ke stolu, při kávě a kořaličce jsme si povídali, a opět došlo na zpěv. Zatímco jsme přezpívávali znovu známé koledy, matka s tetou odešly do kuchyně umýt nádobí. Potom táta vyměnil housle za kytaru a s tím i repertoár. Místo koled dali se strýcem své oblíbené trampské písně.  Odezněla Niagára, Řeka hučí, Ascalona a jejich další oblíbené hity. Když však pod rozsvíceným vánočním stromečkem zaznělo "Ná Vlachovce každou sóbótu..." a my děti se nadšeně přidaly dvojhlasem k refrénu "Pádla facka padla ná sálé..." rozezlená matka ten mejdan rázně ukončila. Chlapi ani moc neprotestovali, lahev už byla stejně prázdná. Zvláštní, ze všech těch krásných poetických Vánoc si pamatuji nejvíce zrovna tyhle.

V manželově rodině se dobře a hodně jedlo. Pod jeho vedením se změnil i náš vánoční stůl. Už to nebyl kapr a bramborový salát, ale slavnostní večeře s aperitivem, předkrmem, polévkou, prvním a druhým chodem, desertem. Ke každému chodu se pilo vhodné víno. Kapra jsme však kupovali také. Jenže jsme ho nejedli, ale zachraňovali. Celý den plaval ve vaně a odpoledne jsme ho v mokré utěrce odnesli k řece a vypustili. Děti mu zamávaly, a tím okamžikem začal Štědrý den v naší mladé rodině. Teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že takto zachráněný kapr příliš dlouho v řece nepřežil.

Naše dospělé děti tráví vánoční svátky u nás. Těší mě to, protože je to důvod opět něco vymýšlet a chystat. Pro ně je to návrat do dětství, kterému velmi dobře rozumím. Housle ani kytara sice pod vánočním stromkem nezní, ale na zpěvu koled trvám a doufám, že vnučky tento zvyk přenesou do dalších generací.

Víno dopito a já se konečně vydávám na obhlídku prodejních stánků. Knihy, sklo, šperky, domácí ruční výrobky, keramika, dokonce loutky. Je z čeho vybírat. A zároveň potkávám tu bývalou spolužačku, tu bývalou kolegyni z práce, a další bývalé a současné známé. Konečně máme příležitost prohodit alespoň pár slov a popřát si něco hezkého do Nového roku. A všichni máme stejné předsevzetí. Určitě se sejdeme a posedíme a při kávě nebo vínečku si v klidu popovídáme. Tentokrát to určitě zrealizujeme, když ten předchozí rok tak rychle uběhl.

Ale nač čekat? Kupujeme si každá kelímek teplé medoviny a rozjíždíme vánoční párty u kovářské výhně. Ochutnáváme kousky urožněného pašíka,  vážně to s tím pivem není špatné, z reproduktorů se line Rybova vánoční mše, jsme trochu hlučné, ale je nám dobře.

Právě začaly moje vánoce 2015. A jaké je to u vás?

Hodnocení:
(4.5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Hezké vzpomínání...
ivana kosťunová
Děkuji vám všem za krásná slova. Jestli ve vás mé povídání vyvolalo vzpomínky na vánoce dob minulých, jsem tomu ráda, proto jsem to psala. Paní Ingrid, pobavila jste mě svojí vzpomínkou. Můj syn také v pubertě byl na zabití, ale dnes si docela rozumíme, dokonce máme stejný, nebo velmi podobný hudební vkus. Přeji vám všem krásné poetické svátky, lásku a vzájemné porozumění .
Dana Kolářová
Děkuji za hezké vzpomínání.
Zdenka Jírová
U nás v rodině máme zavedeno, že se o Štědrém večeru po večeři zazpívá Narodil se Kristus Pán a pak jednotlivci předvedou své koledy. Když byly děti malé, měly nacvičenou nějakou koledu na klavír, poslední vnouček nehraje, ale naučila jsem ho Půjdem spolu do Betléma, a tu zpívá moc rád. Je mu 8 let, Já i moje dcery jsme v různých obdobích chodily zpívat do pěveckého sboru, kde jsme samozřejmě koledy nacvičovaly a se sborem veřejně vystupovaly. O Půlnoční jsme také chodívali si zazpívat koledy s celou rodinou. Teď alespoň chodím na Rybovu mši na předvánoční koncert, už se těším, je 14.prosince u nás v Teplicích v Domě kultury.
Ingrid Hřebíčková
Dobrý den, čteme obě se sestrou váš zajímavý článek. Také k velké neradosti naších dětí - mého syna a neteře jsme obě pěly u vánočního stromku koledy. V pubertálním věku syna, když jsem chtěla pustit na vánoce koledy, mi syn řekl, ať si je pustím do walkmena do uší...:-))
Marie Magdalena Klosová
My jsme si se 4 letým vnoučkem šli ve středu alespoň s "celým Českem" zazpívat na náměstí koledy.Má to cosi do sebe.mm
Jana Šenbergerová
Hezké rozjímání. U nás se nikdy nezpívaly koledy, jen jsme je poslouchali a občas tatínek hrál na akordeon. Dcery hudba minula, přesto jsou obě větší vnoučata docela muzikální a jsou to ona, která hrají doma koledy na akordeon a klarinet. My si je letos poslechli už koncem listopadu. Scházíme se s přáteli a navštěvujeme vánoční trhy v našem dosahu. Letos už jsme byli v Olomouci, Jeseníku, Linhartovech a teď v neděli si budeme užívat ve Zlatých Horách. Už se moc těším. Navíc v předvánočním čase u městského vánočního stromku mívají program různé organizace a občanské spolky. Dnes to byl Svaz tělesně postižených, kdo nám připravil k obědu zabijačkovou polévku nebo zeleninový boršč a spoustu sladkých laskomin. Moc jsme si to užívali. Přejeme vám všem pohodový předvánoční čas. :-)
Libor Farský
Také mě Váš článek, Ivanko, potěšil a hvězdičkuji. Při vzpomínkách si zpívám "Teskně hučí Niagara".
Alena Várošová
Ivanko,ráda jsem si Vaše předvánoční zvyky i vánoční koledování přiblížila.U nás se nikdy nemuzicírovalo.Jen jsme se pomodlili.V tomto počasí i když jsou všude vánoční výzdoby mi to ani Vánoce nepřipomíná.Máte to za pět,ale *****
Alena Vávrová
Mám to nyní podobně, včetně toho vzpomínání. Tatínek také jednou v roce na vánoce muzicíroval a zpívali jsme Narodil se Kristus Pán a j. koledy. Jen naše maminka nemusela být ze zpěvu osvobozena ;-) . Moc hezký článek.
Jarmila Komberec Jakubcová
paní Ivanko, moc hezký článek, který jsem si s chutí přečetla. Zasloužíte si 5 hvězdiček
Jitka Chodorová
Ano, paní Ivano, tak nějak by to mělo být, dobře, že jste nám o tom napsala, souhlasím se Zuzkou, když se chce, všechno jde. Přeji vám krásné pokračování Vánoc.
Zuzana Pivcová
To, co jste zde napsala, je pro mě představa krásných vánoc i v tomto dnešním uspěchaném světě. Jak je vidět, tak to jde! :-)
Hana Šorejsová
Ivanko, moc hezky napsané. Ano tradice a prožívání. Díky !