Život po šedesátce
Ilustrační foto: ingimage.com

Život po šedesátce

26. 5. 2016

Poslední dobou na celém světě neustále někdo řeší otázku, jak by měli či neměli lidé v důchodovém věku prožívat svůj podzim života. Možností se nabízí mnoho a rozhodujícím prvkem je situace finanční, rodinná, osobní. Senior má většinou svůj zasloužený příjem, střechu nad hlavou, dospělé děti, vnoučata…

A jsme na stopě záhady. Byli jsme vychováváni v nějaké rodině, absolvovali jsme předškolní výchovu, pak nastala školní léta. Příprava na budoucí povolání nám  také zabrala nějaký ten rok. Nastoupili jsme do práce, založili rodinu, vychovávali své potomky a... najednou jsme měli pocit, že je toho na nás naloženo nějak moc. Věděli jsme, že máme před sebou ještě spoustu práce, povinností a starostí na dlouhá léta. V myšlenkách jsme se začali vracet do svého dětství, kdy jsme měli  tolik času na hraní, na kamarády, na zábavu a sporty. Kolik jsme jen viděli filmů v kině, a ty knížky, které jsme tajně dočítali až do ranních hodin s lampičkou v posteli, by se daly vážit možná na tuny.

Neúprosný a neúplatný pán času dále roztáčel svá soukolí, děti odrostly, dostudovaly, našly si práci, založily vlastní rodiny. A přišel na svět další senior a najednou vzniklo dilema: kdo zařídí, aby o něj bylo postaráno, aby měl stále co dělat a nenudil se, aby neseděl jen doma a koukal na nekonečné seriály v televizi. Opět se celosvětově radily mezi sebou chytré hlavy. Senior vzpomínal na své dětství, mládí, tam by se hned vrátil, tam a tehdy mu přece bylo nejlépe…? 

S léty už ale zapomněl, jak se ho rodiče snažili už od jeho narození vychovávat, jak nenápadně ohýbali  ten svěží proutek, jak přibývalo zákazů, příkazů a různých omezení. Jez zeleninu, je zdravá, pomáhej mladšímu sourozenci, zajdi nakoupit, běž brzy spát. Nechej se ostříhat, ukliď si pokoj.

Já jsem v důchodu necelé dva roky. Kromě několika návštěv ročně v rodinách mých dcer, péče o vnučku při nemoci, nebo jejich prázdninových pobytech u mne nemám žádné jiné povinnosti. Starám se o své zdraví, chodím cvičit, na procházky do přírody. Zajdu si zaplavat, občas se projedu na kole. Když napadne sníh, vytáhnu z komory běžky a zamířím do blízkého lesíku. V batohu si donesu z půjčovny jednou měsíčně kopec knih a čtu do pozdních nočních hodin. Ráno vstávám, až se mi chce z postele.

Oblečení si koupím takové, jaké se líbí mně. Podobně je to s jídlem, vařím si to, na co mám zrovna chuť. Pak si na půlhodinku zdřímnu. Televizní ovladač má jen jednoho pána a to jsem já! Copak se život dítěte může srovnávat s mým současným královským bezvládím seniora? Takže, milí senioři, hlavy vzhůru a už žádné stesky v ústraní, toto období je dle mého názoru nejkrásnější částí života, buďte šťastní, že jste se ho ve zdraví dočkali, nechtějte trávit nejkrásnější roky v roli zástupných rodičů vnoučat.

Ano, pomáhejte, i vy jednou tu pomoc budete potřebovat, ale zůstaňte svými pány a žijte svůj výjimečný čas na této zemi podle sebe.

 

 

 

                        

Hodnocení:
(4.7 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milena Mejsnarová
Milá paní Naďo, moc se mi líbí Vaše psaní. Určitě si něco nového od Vás ráda přečtu. Výhoda senior. věku je ta, že co chci, to mohu a nic nemusím! Takže velké díky...
Eva Buchtelová
Dobrý den, jsem v důcodu 9 let,šla jsem do předčasného,protože práce pro nás skončila,vyházeli nás,na pracák jsem nechtěla jít,tak jsem šla o 5 měsíců dřív.Ale doma se mi nechtělo zůstat.Uvažovala jsem o nějakém úklidu.Jedna firma mě nechtěla právě kvůli tomu,že jsem šla předčasně do důchodu.Ale druhá mě vzala,jsem tam právě 9. rok.Nechodím každý den,je to nárazová práce,nestěžuji si.Někdy je toho víc,někdy míň.Zdraví mi zatím drží,je to podle počasí.Doma to zatím taky stíhám,i když se podívám na manžela,tak bych ho někdy přizabila.Pak ho omlouvám jeho nemocemi,cukrovkou,je kardiak.Doma s ničím nehne.To je PC,televize,aby se to pak nepletlo,je to televize,PC.Už to lepší nebude,nemá cenu si zkracovat život rozčilovánímVnoučata máme už větší,mají své zájmy,o nás nestojí,ale jenom děti,když potřebují finanční injekci.A to je pomalu každý měsíc.Já nevím,jak to budou dělat,až tady nebudeme.Ale přesto nenaříkám,beru to pozitivně,jenom kdyby situace ve státě byla trochu lepší,ne tak napjatá až k prasknutí.Třeba se ještě na stará kolena dočkám lepšího stavu.Mějte se fajn,užívejte života podle svého.
Oldřich Čepelka
Nuda, televizní seriály, stížnosti - co to je? - No ale ještě jsem chtěl zdůraznit, že senioři někdy nechápou, že stáží je opravdická část života, rovnocenná těm předchozím. Pouze se odehrává v nových podmínkách, které je třeba v yužít...
Miluše Převrátilová
Ano, velmi dobře napsaný článek, pod který bych se ihned podepsala :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Velmi pěkný a pozitivní článek.Já jsem se svým věkem spokojená, hlavně aby mně zdraví vydrželo, stále pracuji, cestuji a plním si své malé sny.Život je krásný každý den i když prší nebo když je zataženo.Mám spoustu přátel - chodíme na výlety, s přítelem zase cestujeme a tak mně stáří nijak nevadí. Je to hezká etapa života.
Elena Valeriánová
Přečetla jsem si všechny komentáře a tleskám i vašim názorům a postojům.
Elena Valeriánová
Moudrá slova a já jim tleskám. Jen malá připomínka, čítávala jsem u baterky spocená pod peřinou mnohdy až do svítání. Dnes mi u postele svítí lampička a čtu si v pohodě třeba do rána.
Lubomír Müller
Stárnutí je přirozené a krásné, protože se v něm rodí moudrost. Vaše úvaha je toho dokladem.
Alena Várošová
Taky se mi líbí Naděždo Váš článek.Člověk i po šedesátce by si měl ten život užívat a být vděčen za každé ráno,že se probouzí s chutí do aktivního života.Zdraví je ovšem velmi důležité,ale kdo dnes nebere léky na nějaký svůj neduh.Hlavně nepřežívat!!!!.Usmívejme se,radujme,že žijeme a milujte svůj život.
Květoslava HOUDKOVÁ
Paní Hano Čad. - taky mne postihl problém se štít.žlázou - vítám každou informaci (lékařce to nějak "nejde od ruky") - prosím, ozvěte se na můj mail: kurzHoudk@seznam.cz - díky
Blanka Hlobilová
Moc hezky a výstižně napsané. Máte u mě 1*. Šedesátka se mi teprve pomalu blíží ale již teď vím, co chci a hlavně co nechci. Mám dvě vnoučata, ráda je pohlídám ale nebudu babička na plný úvazek. Od toho mají rodiče. Zatím mám plno jiných aktivit a doufám, že to tak bude i v budoucnu.
Hana Čadová
Život po šedesátce si užívám. Zatím (musím zaklepat) žádné zdravotní problémy nemám, ani léky neužívám (pouze 1x denně na štítnou žlázu).Jsou na tom lidé mladší než 60 let a užívají dost léků. Chodím do rodiny, pánovi je 76r. a trpí Alz. chorobou. Je to smutné!
Jitka Chodorová
Ano paní Naďo. zdravotní problémy někdy zabrzdí naše aktivity, ale je možno si vybrat jiné, já jsem pohybově omezena, ale někdy, když mám lepší den, tak si třeba zahraji s vnuky stolní tenis, kdysi jsem to hrávala, oni mě sice šetří, ale po takové hře mívám pocit uspokojení. Přeji vám hodně zdravíčka i tvůrčích nápadů.
Květoslava HOUDKOVÁ
Šedesátku už mám "dávno" za sebou, zdravotní problémy "přitvrdily". Do důchodu jsem odešla se svým -osobním- závazkem: "Holka, dokud to půjde, snaž se dělat všechno možné, jen: nesedět s bábama na lavičce, bavit se o nemocech, poslouchat drby a nadávat na vše kolem!" - zatím se mi ještě daří závazek plnit.
Jana Šenbergerová
Jsem v důchodu už neuvěřitelných 12 let a za tu dobu jsem se ani vteřinu nenudila, přestože nemám zahradu, nepečuji o žádné zvíře, nejsem jako babička v pohotovosti, i když v případě nouze pomohu, necestuji po světě, jen si s vděčností užívám toho, že jsem, že jsem v mezích možností docela zdravá, že jsem našla spřízněnou duši, se kterou mohu prožívat obyčejný život neobyčejným způsobem. Každá etapa života má svá specifika a já jsem ráda, že je mi dopřáno prožívat i stáří. Mnozí to štěstí neměli. Pěkně jste to napsala. Jaké si to uděláme, takové to máme.
Naděžda Staňková
Děkuji vám všem za pěkné hodnocení mého příspěvku. Mne potkala ještě v pracovním poměru půl roku před šedesátinami malá mozková příhoda. Po rozpadu manželství, stěhování, rozvodu a úmrtí maminky, dojíždění do práce a pracovním vytížení, se prostě na semaforu života výstražně rozsvítila červená! Naštěstí vše odeznělo bez větších trvalých následků. Vážím si a užívám každého dne, klidu, zahrádky, spousty zájmů a koníčků a nic nehrotím a z ničeho se nehroutím. Témat na psaní je kolem nás spousta a když je to k užitku i všem ostatním, ráda zase něco ze napíšu.
Zdenka Jírová
S autorkou souhlasím. Bylo mi už 70, ubylo možností výletů či sportovních aktivit úměrně s přibývajícími zdravotními problémy, ale nestěžuji si. S občasnou pomocí dcer to zvládám a těším se z vnoučat, věnuji se svým koníčkům, jako jsou pokojové a balkonové květiny, které mi nahrazují zahradu, kterou bych už nezvládla a společnost mi dělají mé kočičky , kterých jsem se ujala. Těší mne, že jsem soběstačná a že mám několik dobrých přítelkyň.
Hana Rypáčková
Nevím, čím to je , ale spokojených důchodkyň , které se starají jen o sebe je převaha. Těch, které žijí ještě v manželství ubývá. Jak roky přibývají, už to není taková brnkačka, ale člověk se snaží být co nejdéle soběstačný. Radosti manželé prožívají dvakrát , ale starosti se také zdvojnásobují. I když se ozývají nemoci, je život pořád hezký. Jen se musí trochu zpestřit častými hezkými zážitky. Sice to hrozně utíká, ale není čas na smutek a fňukání. Žije se tak trochu s nadhledem .
Lidmila Nejedlá
Máte pravdu, paní Naďo, stáří nemusí být tou nejhorší etapou života.
Jana Slavíková
Moc hezky napsané. Obvykle na otázku: Jak se máš? Odpovídám: Skvěle. Dělám, co chci a kdy chci, vstávám až se sama probudím a nic nemusím. Jsem ráda, že jsem stará :-)
Jiřina Benešová
Pěkně napsáno. My můžeme vše a nemusíme nic. I když já se podle toho až tak neřídím.
Alena Tollarová
Naďo, myslela jsem si v první chvíli, že se na nás z fotky usmíváte Vy, ale foto je jen ilustrační, což je škoda. Váš úsměv by ještě lépe doplnil to královské bezvládí seniora, které jste bezvadně popsala. Já jsem se šedesátky trochu bála, ale nakonec jsem ji vzala na milost a dokonce o ní napsala můj zážitek roku 2014 - šedesátka. A nosila jsem pak tričko vlastnoručně opatřené nápisem 60? No a co?
Hana Šimková
Ano já se tím řídím.
Zuzana Pivcová
Tleskám Vám za pojetí i za jazykové zpracování.