Nepohodlný vánoční dárek - napsáno ze života
FOTO: autorka

Nepohodlný vánoční dárek - napsáno ze života

9. 2. 2017

Tak už je po Vánocích. Většina dospělých si oddychla- vyluxovali jehličí, poslali děti do školy, vyhodili do popelnice opadaný stromek a s ním i někdy nepohodlný vánoční dárek, někdy i s krabicí. Nebo bez krabice, jen tak na sníh a mráz vyhodili z domu malá, kňučící a zimou se tetelící malá chlupatá stvoření, která nemohou pochopiit, co se s nimi děje. Ještě včera byla v teple a hlazena dětmi a dnes už o ně nikdo nestojí? Pod stromečkem to kotě nebo štěně bylo roztomilé, děti se zabavily, ale ejhle - ono to dělá loužičky, rozkousalo mi to bačkoru, tak co s ním? Vyhodit ven!

Myslíte  si, že přeháním? Skutečnost je daleko horší. V současné studené zimě je denně nahlašováno útulkům a městským strážníkům několik podobných případů polozmrzlých štěňat nebo koťat. Uvedu několik příkladů ze života:

Opuštěná polozmrzlá 3měsíční fenka přišla v Bílině na poštu si vyžebrat kousek jídla. Za mříží v opuštěném domě v Nádražní ulici ležel malý psík, polomrtvý hladem a žízní, protože páníčkům se do nového bytu nehodil, měl umřít zavřený ve starém domě. Byl k smrti vyděšený, bál se i záchranců. Umístili ho v útulku, kde se o něj postarali. Bude čekat na dobrého člověka, který si ho odvede a dá mu nový domov. V Trnovanech byl pro popeláře připraven "živý dárek" v převázané krabici.  Byla v ní tři štěňata.To je jen malá ukázka lidské krutosti.

Další tragédií jsou zvířata celoročně umístěná venku bez přístřeší na malých dvorcích či zanedbaných ohradách. V lepším případě mají oprýskaný kastrol s vodou a občas jim tam někdo hodí zbytky nějaké potravy. V mrazu jim však voda i potrava  zamrzne a je nepoživatelná. Majitel se na nebohé strádající zvíře neobtěžuje přijít ani podívat - vždyť je venku zima, " že by psa nevyhnal"....a zvíře je tak i 14 dní bez vody i potravy vyhublé na kost, polozmrzlé a neskonale zoufalé, protože nemůže pochopit, proč ho jeho pán opustil. ˇPáníček zatím leží doma v teple a přejídá se u svátečního stolu. Podobný osud zažila fenka v Košťanech, kterou prokazatelně 14 dnů nikdo nenakrmil a svůj život trávila na asi 1m2 a které se zázrakem podařilo utéct. Když byla nalezena, byla předána do laskavých rukou. Stáří a poúrazový stav nalezených zvířat, někdy i se stopami krutého týrání často brání jejich umístění v rodinách nových majitelů . Většina chce zvířata mladá a zdravá. Co však s těmi, kteří mají za sebou neveselý život s nesmazatelnými stopami? Přitom právě tato zvířata bývají velmi vděčná za slušné zacházení a za trochu lásky.

Často slýcháme od starších lidí, že by rádi si zvířátko vzali, ale že se bojí, aby je nepřežilo. Přitom právě pro tyto lidi má soužití se zvířetem velmi pozitivní vliv na fyzickou i duševni  kondici - přestanou být sami, mají s kým chodit na procházky, musejí se o někoho starat, mají pro koho zas žít. Vždyť ten bezbranný tvoreček je na nich závislý a potřebuje je. Oplácí jim to svou přítulností a láskou a vděčností. Zajděte se podívat do některého útulku na ty toužebně čekající oči a určitě si nějakého chlupatého přítele vyberete

P.S. Já už mám z útulku třetí kočičku, ale ta poslední si vybrala v útulku mne - přišla za mnou. Tomu jsem neodolala a mám ji už 10 let. Záměrně jsem nechtěla kotě, ale již starší kočku. Kotě je pro staršího človka moc divoké a musí se teprve všechno učit, ale starší kočka je již kastrovaná, problémy s březostí odpadávají a je mnohem klidnější.

 

Příspěvek je součásti Tématu týdne o domácích mazlíčcích. Chovali jste nebo chováte doma nějaké zvířátko? Sepište své zkušenosti na portál i60. Vyhrát můžete malý dárek. Téma týdne trvá do 12.2.2017.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Mariana Antonická
My máme 5 kočiček. Teda 3 kocourky a dvě kočičky. Jednu kčičku tu nejstarší máme z útulku v Bulharech u Mikulova. Druhá k nám přišla od sousedů, protože ti mají dvě děvčata a kočička jich měla dost. Potom k nám také od sousedů přišel veliký kocour , je kastrovaný a asi taky měl plné zuby těch děvčat. Jeden kocourek je u nás od kotěte, ještě měl brášku, ale ten někam zmizel. No a poslední kocourek ten nás jen navštěvuje když má moc velký hlad a potřebuje si odpočinout. Je to velká smečka,máme co živit, ale jsou to naší miláčci. Už jsme měli 2 kocourky, které jsme museli necht uspat, alepořád na němoc vzpomínáme. Celou tu naší smečku moc milujeme a nechápeme lidi , kteří po kočkách střílejí a jsou na ně hnusní. Jak píše paní Macháčková co ji dělá kocourek s počítečem, tak naše Adélka to je ta nejstarší mi porazila hrnek s čajem a ten se vylil do noťasu, který jsem měla půl roku, oprava mně stála tři tisíce. Bylo ji odpuštěno. Zjistila jsem, že ona na ten noťas totiž žárlí, jak je na stole tak je tam i ona. Přeji všem kočičkám a kocourkům hodné páničky.
Jiřina Macháčková
V roce 2010 jsem se ujala tříměsíčního černého kocourka. Byl týraný. Když jsem si jej přebírala od původní majitelky, ptala jsem se na jméno. "Říkám mu Milane, ty ku..o." odpověděla. Zhrozila jsem se. Milánek se moc bál. Zalezl v obýváku pod sedací soupravu. Seděla jsem do 1 hodiny v noci v obýváku a lákala jej na kousek točeného kabanosu. Nakonec vylezl. Druhý den se ještě schovával, ale postupně si zvykal. Dali jsme mu plastové umyvadlo se stelivem, bez problémů do něj začal chodit se vyprázdnit. Když povyrostl, automaticky začal chodit ven, umyvadlo jsem uklidila. Milánek byl velmi čistotný. Chodil za námi i spávat. Lehl si mi na hruď a packami mě objímal kolem krku. Lehával také na počítačovém stole u klávesnice. Dokonce mi jednou packou odeslal nedopsaný email. Jindy zase stiskl klávesu f. Nechápala jsem, proč klávesnice blbne, než jsem si všimla, že Milánek má packu na klávese. Dávali jsme mu kočičí stravu, ale také i rozmazlovali. Měl rád kuřecí maso. Když jsem obírala kuřecí stehno, tak si dával se mnou. Chodil ráno přes chodbu k partnerově matce, vždy měla pro něj něco dobrého přichystáno. Často si lehl k ní na gauč a zahříval jí nohy. V loni na podzim se vrátil z venku, byl nějaký špatný. Pak už jenom polehával někde zalezlý. Za několik dní umřel. Byla jsem s ním do poslední chvíle. Naposledy sebou několikrát škubnul, zachroptěl a bylo po něm. Usoudili jsme, že asi snědl někde venku jed, nastražený na potkany. Oplakala jsem jej nejen já, ale i partner a jeho matka. 6 let byl nejen členem rodiny, ale i přítelem. Naštěstí jsem jej celé roky fotila, natáčela videa, jak roste. Máme na něj památku. Partner jej pochoval na zahradě. Uvažujeme, že si pořídíme nového kocourka.
Marcela Pivcová
Kdybych se někdy mohla podílet na vydávání zákonů, byla bych určitě pro takový, který by potrestal "člověka", za ublížení zvířeti, stejnou měrou a nepodmíněně, jako kdyby ublížil jinému člověku. Z našich koček je Naďa z útulku a Čertík z umisťovací výstavy - a jim předcházelo ještě pár jiných nalezenců.
Dagmar Bartušková
Těžko říct, jestli v seniorském věku zvíře mít nebo nemít. Každý k tomu není. Pokud chybí vztah ke zvířatům, tak je lepší asi být sám. Převzala jsem od mladých, kteří jsou pracovně v cizině, do "výchovy" dva želváky Arnolda a Izáka. Ti když na mě udělají své želví oči a vystrčí krk, abych je mohla lehce podrbat, to je úžasné. Ví, že jsou v bezpečí. Dnes je jim kolem devíti let a jsou naštěstí nenároční. Pokud bych se ale sama měla nyní rozhodnout, jestli zvířátko domů či ne, nevím, nevím. Útulky nenavštěvuji.
Zdenka Jírová
Paní Rypáčková, je dobře , že ve Vašem okolí nikdo netýrá zvířata. Ale zkuste si najít na FB portál o kočkách nebo psech. Ne že by specializoval jen na týraná zvířata, je tam většina obrázků milovaných zvířátek, ale občas Vám zatrne a uvěříte.
Zdenka Jírová
Děkuji, že jste si přečetli můj článek. Nemá ale cenu před takovými věcmi zavírat oči, ony se samy nevyřeší. Je potřeba na ně poukazovat, zákon je na naší straně, ale je zatím málo těch, kteří ho využívají. Bohužel zatím platí, že kdo se se srdcem stará o zvířata, je zesměšňován a považován za p..mce, který nemá nic lepšího na práci. Vždyť jde jen o zvíře!
Eva Balúchová
Dcera našla v noci v zimě na silnici taky asi nevhodný vánoční dárek.Přinesla ho domů,byla to krásná mainská mývalí tříbarevná kočka .U veterináře ji nechala vyšetřit a kočka Mája bydlela s námi doma.Brzo si nás všechny vycvičila,ale měli jsme ji moc rádi.Často jsem vzpomínala na původní majitele jak se mohli takové krásné kočky zbavit.Možná z důvodů jak píše Zdenka.O vánocích splnila svůj účel a co dál s ní?
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní zdeničko, váš článek mně oslov chytl za srdce. Já sama mám 2 kočenky nalzné jednu u opelnic a druhou osamělé koťátko na chatě. třetí Britunka dokonce bydlela v obchodním domě Globus ve Zmerimexu.Ihned jsem jí koupila a kamarádka její sestřičkuOd té doby už OD nikdy živé koťátka neprodává.Psala jsem tehdy na všechny strany včetně prezidenta a ministrů. nakonec dnes už zákona na ochranu zvířat funguje. Děkuji za článek a kočenky na fotu jsou krásné. Přeji jim hezký kočičí život u hodné paničky.
Naděžda Špásová
Tak tenhle článek jsem, Zdenko, nedočetla. Útulky podporuji, kde můžu, ale nechodím tam. Škoda, že proti lidským šmejdům není žádný trest.
Ilona Kolářová
Podporuji útulek finančně. Chodit tam nemůžu.
Lidmila Nejedlá
Ani já nemohu chodit do útulků pro zvířata. Trpěla bych s nimi, začala bych tam posílat důchod nebo bych si vzala ta zvířata domů. Nenávidím kruté lidi!
Hana Rypáčková
Asi je to tak i tak. Vlastně nikoho, kdo by týral zvíře neznám. Na zahradách a kolem paneláků hodná mladá veterinářka odchytává kočky a kastruje je. Vrátí je po zahojení , když si je nikdo nevezme...To chválím. Chudinky koťátka... V okolních domech vidím za okny hodně koček.
Zuzana Pivcová
Je to hrozné, o takových případech vůbec nemůžu slyšet nebo číst. Naproti tomu jsou lidé, kteří o zvířata pečují, i když sami nemají peněz nazbyt. Díky za článek.