Psi, prasátka a kocour Felix
FOTO: autorka

Psi, prasátka a kocour Felix

8. 2. 2017

V mém životě byli většinou jen psi, prasátka a kdysi dávno i kocour Felix. Tomu ale někdo vystřelil oko vzduchovkou a chudák Felix s nemocným okem žil mnoho let, a když odešel do kočičího světa, tak od té doby jsem již kočku nikdy neměla.

Prasátka – to nebyli ti opravdoví čuníci, ale lidská prasátka a prasata, kterých můžeme potkat okolo sebe denně desítky. To jsou ti, kdo odhazují na zem odpadky, zaneřádí les petkami. Ty plné v pohodě donesou tam, ale prázdné jsou již asi těžké odnést z lesa do koše. A nejde jen o pet lahve, ale celkově o binec, který kolem sebe dělají. 

Až na poslední roky svého života jsme vždycky měli psa. Psa velkého, nejlépe německého ovčáka…

Začnu od počátku – jednou donesl na Mikuláše švagr montérskou brašnu, kterou nám dal se slovy, že tam máme dárek. A nás rovnou upozornil, že dárky se nevracejí.

Byly u toho i děti, které ihned napadlo, co tam bude za dárek. Už to asi víte i Vy, bylo tam štěně. Sice jsme byli dva dospělí proti dvěma dětem, ale spolu se švagrem nás přehlasovali, a tak jsme si štěně nechali.

Švagr říkal, že je to pejsek, tak jsme mu dali jméno Ben. Zanedlouho jsme s Benem navštívili veterináře, který nám vystavil průkazku. Jaké bylo naše překvapení, když jsme byli na dalším očkování a kontrole a jiný "vetík" nám řekl, že fenka má kýlu a bylo by lepší ji odoperovat. Kdyby jednou byla březí, tak by to mohl být problém. Koukali jsme na něho jako zjara. V průkazu bylo tedy jméno Ben opraveno na Bena…

Benušku jsme milovali, ale po její operaci kýly ona nemilovala nás. Byla naštvaná a týden s námi nemluvila. Jen s dcerou, když přišla ze školy, si potichu povídala. K nám se otáčela zády.

Krizi jsme překonali a Benuška byla zase náš miláček a my její. Jak jsem již psala, dostali jsme ji na začátku prosince, takže přes zimu byla s námi v domě – v bytě. Měla svou deku a užívala si všech výhod domácího mazlíčka. Ale taky rostla jako z vody. V květnu jsme jí proto postavili na zahradě velký kotec. To bylo mrmlání, než si na něj zvykla. Ale zvykla si.

Tenkrát jsem bydlela v rodinném domě s velkou zahradou. Kdo ráno poslední odcházel, Benu vypustil z kotce ven. A tak se někdy stalo, že jsem přišla o polední pauze s nákupem domů a na zahradě bylo zryto. Už když jsem šla k brance a viděla jsem Benu, jak leží a nevítá mě „s úsměvem“, bylo mi jasné, že něco provedla. Ptala jsem se jí, co že to bylo, a ona schovávala hlavu na předních packách a jen čekala, až to sama objevím…

Když nemáte nikoho, kdo by Vám zryl zahradu, pořiďte si psa!“…dneska se tomu směju.

S Benuškou jsme vedly zaryté rozhovory. Třeba – jednu zimu bylo nějakých mínus 20 stupňů, tak v té době jsme Beně udělali pelech dole ve sklepě - u kotle. Po pár dnech, kdy mrazy skončily, nařídil manžel, že Bena musí zase do kotce. Já jsem ji naposledy večer byla provětrat, a když jsme se vracely, ona zamířila rovnou ke dveřím do sklepa. Tak jí říkám, ba ne, holka, dneska musíš zase do svého a ona na mě upřela ta svoje očiska a povídala, že ne, že ve sklepě je tepleji…

Jiná situace – Benuška už měla svůj věk a měla být připuštěna. Žádný ženich se jí ale nezdál dost dobrý. Podívala se na něho, pak na nás s pohledem, jako že tohle myslíte fakt vážně??? A odešla…Nakonec asi až čtvrtý pokus vyšel..

Naše Kačka je už od ZŠ velká cestovatelka. Tehdy jela se školou na týdenní pobyt do Anglie. Začala balit, a když si dolů ke dveřím postavila batoh, myslela si Bena, že jdou spolu ven. Ale Káťa zase vyšla do patra a dolů se snesl její kufr. Pak jsme se všichni, včetně Benušky, naložili do auta, vezli jsme dceru ke škole. V autě se s Kačkou Bena mazlila a asi si pořád myslela, že půjdou na procházku. Jaké bylo její překvapení, když kufr a batoh spolkl ten velký obr (autobus) a Káťa se začala loučit. Na Benu mluvila a chlácholila ji, že zase přijede, ale ta už pochopila, a jako se tenkrát obracela zády k nám, teď to odnesla Kačka. Skoro se rozhodla, že nikam nepojede. Nakonec odjela a Bena týden doma nejedla. Dokud se Káta nevrátila, tak byla smutná. Takoví jsou psi věrní přátelé...

Určitě bych si vzpomněla i na další příhody s Benuškou nebo na našeho miláčka Badyho, ale to už by bylo moje psaní moc dlouhé.

 

Příspěvek je součásti Tématu týdne o domácích mazlíčcích. Chovali jste nebo chováte doma nějaké zvířátko? Sepište své zkušenosti na portál i60. Vyhrát můžete malý dárek.

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.