Románek v Kutné hoře 4
Ilustrační foto: ingimage.com

Románek v Kutné hoře 4

15. 2. 2017

Tohle povídání vezmu jako nějakou předběžnou rekapitulaci toho, co se událo nebo ještě připravuje udát, a trochu hodnocení podle znamení zvěrokruhu.

Pepa je narozen ve znamení „Štíra“ s ascendentem ve Vahách.

Já jsem „Panna“ s ascendentem ve Střelci (nedovedu posoudit, co to znamená, ale to bylo první, co mi sdělil, takže pro něj to zřejmě nějaký význam mělo). A tak jsem zapátrala ve starých análech (třeba už to ani není pravda).

Citace z brožury (nějaké stoleté), kterou vlastním, ale jenom pro Pannu, o Štírovi jsou tam jenom vazby na Pannu.

„Znamení Štíra vyvolává v Panně vždycky zvláštní neklid (tak to bych potvrdila). Citová vazba a vzájemná přitažlivost těchto dvou znamení je značná (u mě teda určitě). Přesto nastává ve 3., 7., a 12. roce manželského (u nás to nehrozí) soužití krize, která končí vzájemnými hádkami, nedorozuměním a rozchodem obou partnerů. Dokáže-li Panna (proč zrovna ona?) překonat tyto krize, bude další soužití šťastné a citově vyzrálé (slibuje brožura).

Taky je tam napsáno, že druhým znamením za Pannou je Štír. Tento zrozenec (to jako Pepa) k vám má přátelský vztah a hájí vaše práva a svobodu (zatím o moji svobodu nikdo neusiloval, tak nemohu posoudit). Štír má fantastické nápady (to tedy má, hlavně překvapivé), široký duševní obzor, především je bojovný, a tak vám pomůže … Tolik odborná literatura. V něčem pravdu má, ostatní věci teprve prověřuju. (nicméně jsem našla něco i o Štírovi, dám to sem příště)

Tolik astrologie a jdeme dál.

Jednou, když jsme tak po obědě přemýšleli, co s načatým odpolednem, prohlásil Pepa, půjdeme si zaplavat. No to byl nápad. A plavky k tomu zřejmě nebudu potřebovat, že – odpověděla jsem a jemu zmrzl úsměv na tváři. Ty nemáš plavky? Zeptal se udiveně. No to víš, že mám několik desítek a dvoje zcela nový ještě nepoužitý, jenže v Praze, ty hlavo skopová. Kdybys mi to řekl dřív, tak jsem si nějaké vzala. Pepa na to, mohlo tě to napadnout (no to mohlo, kdyby něco kváknul předem). A tak jsem se dozvěděla, že v KH je krytý plavecký bazén a nádherné venkovní koupaliště se skluzavkou a tobogánem. Příští víkend už jsem měla oboje nové plavky s sebou s dotazem, které mám na sebe navlíct, jedny tankíny, druhé nevšedně kostičkované vcelku, to je jedno, hlavně dělej. A tak kostičkované zůstaly na další použití v šuplíku, který mi byl přidělen. Nesměle  jsem se zeptala, co všechno ještě provozuje a chce mě do toho taky zainteresovat, abych byla připravená.

Moc toho není, řekl Pepa. Až se oteplí, mohli bychom na výlety po okolí města, je to tady krásné, určitě se ti to bude líbit. Už jsem viděla, jak "paninku" usadí do auta a odveze na krásná místa. Omyl, ten pacholek vlastní horské kolo, a když potřebuje vypnout, sedne na něj a jede kamkoliv. Není konzumentem kilometrů, ale zážitků. Les, rybníky, krajina, dojet na nějaké místo  a relaxovat. Jakkoliv. No paráda. Jenže já žádné kolo nemám a nehodlám si ani žádné kupovat.

Dostala jsem kolo k pětapadesátejm narozeninám od neteře a když jsem ten dárek uviděla na chodbě, myslela jsem, že mě raní mrtvice. Ne, že bych na kole neuměla jezdit, taky jsme s kamarádkou jezdily na výlety, ale na vsi! a to mi bylo mnohem míň! a nebyl tam provoz jako v Praze!. Kolo stálo dlouhou dobu na chodbě a já se naivně domnívala, že ho někdo ukradne a bude vyřešeno. Ne, nikdo ho neukrad. A tak po měsíci chození kolem, jsem si došla koupit helmu a cyklistické rukavice. No, co jsem na tom kole zažívala, nebudu popisovat, ale dostala jsem se až k Vltavě a pak po stezce do Prokopáku nebo až na Zbraslav. Jenže pak jsem si zrakvila ruku v lokti (na nějakém grilování jsem to přehnala s pitím), a po vyléčení sednouc  znovu na kolo,  vzala mě do ruky šílená křeč, že jsem domů došla pěšky a  kolo odložila. Když jsem se stěhovala do pečovateláku, nechala jsem kolo sousedce pro neteř. Pepa to ihned vyřešil. Kamarád má v kůlně nějakou plonkovní plečku, tak se na ni podívá, opraví, co bude potřeba, a bude to. No, to snad nemyslí vážně, (cvok jeden) představovala jsem si „ukrajinu“ a už jsem viděla, jak funím za ním a on vysmátej na mě pokřikuje „přidej“. 

Jaro ještě ani neklepe na dveře, a tak doufám, že se bude odreagovávat přes týden, kdy jsem v Praze, a o víkendech na tento druh relaxace zapomene.

 

Přečíst si můžete také:

Románek v Kutné Hoře 3
Románek v Kutné hoře 2

Románek v Kutné Hoře

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
:-)
Naděžda Špásová
Tak to se těším na další vyprávění. Zdenko, to není škodolibost, to je zvědavost. Myslím si, že to zvládnete levou zadní. Držím palce