Přepadly mě vzpomínky
Ilustrační foto: pinterest.com

Přepadly mě vzpomínky

16. 2. 2017

"... v roce šedesátém sedmém, už bude dávno všude mír...," zpívalo se nadšeně a optimisticky v této tak trochu budovatelské písni s nádechem "popu". Psal se asi rok, no řekněme, 1960? Bylo mi jedenáct let a přede mnou "nedohledno." Dokonce i ten "magický" rok 1967 byl v nedohlednu.

Sedím na školní lavici 6. třídy ZDŠ. Je velká přestávka. Kolem mě je rozprostřena široká růžová sukýnka z jemného manšestru. Vidím ji jako dnes. "Filozofujeme" s kamarádkami, co bude, až nám bude padesát. Zatímco stejně staří kluci lítají mezi lavicemi a hážou po sobě houbou, my, slečny, se důležitě zamýšlíme nad životem. Celá délka života je před námi. V padesáti budeme jistě šedovlasé babičky s několika vnoučaty. Ta jsou naší jedinou radostí v tom "požehnaném" věku. Jsou to představy inspirované realitou kolem. Moje babička má sice ještě pořád tmavé vlasy, ale babičkovitě vypadá už od chvíle, kdy jsem ji poprvé uviděla. Děda je, pravda, "kus chlapa", vyzvedne svou malou holku ke stropu jednadvě, ale dědečkovství je patrné z jeho bílých vlasů.

Školní lavice nahradily stolky a židličky, růžové sukýnky zase módní úzké přiléhavé sukně. K tomu bílá "dederonová" košile. Navrch "šusťák", výkřik módy let šedesátých. Kdo ho nemá, jako by nebyl. Holčičky se změnily ve slečny. Mnohá z nich s někým "chodí". Je to i můj případ. Chodím s klukem, a možná ani netuším, svým budoucím mužem skoro na celý život.

A do toho skutečně už ten vzpomínaný "šedesátý sedmý". Slibovaný mír z písničky zůstal sice uchován, ale všude určitě není.To my za "železnou oponou" ovšem moc nevnímáme. Zejména "my" ve svém dospěláckém světě. Z rozhlasu "po drátě" zní naše zamilovaná "Povídej, jestli Tě má hodně rád" a naše natupírované hlavy jsou plné blížící se maturity.

A najednou je to tady. Vcházíme do dospělého života. Více či méně vybaveny představou o věcech příštích. Ale těšíme se. Na "výšku", na práci, na svatbu, na děti...

A všechno je nějak "najednou". Najednou je tu rok 2017. Jednoduše uplynulo 50 let. Padesát let! Některým šťastnějším se blíží "zlatá svatba". I my ostatní máme svou zlatou svatbu! Oslavíme padesátiny Naší maturity! A na šedovlasé babičky zapomeňte! Sejdou se tu ženské plné života a elánu, schopné milovat a zamilovat se, cestovatelky, dobrodružky i dámy. Prostě "kočky" každým coulem. Zároveň ovšem oddané babičky svých vnoučků. Tak to tedy je. Žijeme a plánujeme. Za námi vzpomínky, před námi... 

... a co si vezmu na sebe?!                                                       

Hodnocení:
(4.6 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Milý Oldřichu,děkuji.A přeji pěkný sváteční večer/je přece Oldřicha!/.mm
Soňa Prachfeldová
Jejda , popletla jsem to, svatý !
Oldřich Čepelka
Připravil jsem si taky článek o dětství, ale nedávám zatím ke zveřejnění, nějak se mi hrnou témata. Takže Marie, i druhý muž to již četl a inspirovalo ho to...
Marie Magdalena Klosová
pokrač. Vzpomínání se pánů asi netýká.ŠKODA ! Co jim asi utkvělo nejvíce z těch 60.? Hanko R.,Bílé týdny byl výprodej ložního prádla apod.,kačenky měly 4 cm podpatek do rozšíření a ťapky ty s gumičkou po stranách.Všechny moc zdravím mm
Marie Magdalena Klosová
Děkuji také všem,kteří četli a krásně hvězdičkově hodnotoli.Píšu "měkké i",ale bohužel tu ČETL JEN JEDEN MUŽ !
Anna Čípová
Krásné vzpomínání. A přeji, ať jsou před vámi jen samé hezké události.
Hana Rypáčková
Bílý týden byla nějaká výprodej v obchoďáku??? Maturitní svatý.. Kačenky byly Ťapky? /Po stranách gumičkou zkrabatělé botky/ A soudkovité sukně...A jak se drolilo maskáro !
Marie Magdalena Klosová
Lavina vzpomínek mě potěšila.Šusťáky,chlupaté čepice,pilky,kačenky mini i maxi,krásná šedesátá! Nicméně,užívejme těch aktuálních. Děkuji za ohlasy. mm
ivana kosťunová
To nás hezky ty vzpomínky přepadly !! Bílý týden slyším poprvé. My jsme říkali "svatý týden" neboli "svaťák"
Soňa Prachfeldová
O´to krásné bezstarostné mládí, plné snů a zamilovávání se. Bílý týden a matura před námi, pocit, že na krku je jen dutá hlava. Jak jsem ráda nosila kačenky, a ty taneční - maminka mě vyparádila a mě se tak hezky v atlaskách tancovalo. Páni zadejte si dámy ! Pak maturitní ples a další start do života. Vše stálo za to a je to nedílnou součástí našeho života. Magdalenko uvedla jsi mě v krásné vzpomínání a co si tedy vezmeš na sebe ?
Jana Baloušková
Mám dojem, že jsme v šedesátých letech byly oblečené pestřeji a často i vkusněji než dívky dnes. Široké sukně, různé halenky, vše bylo šité doma nebo u švadleny, konfekce nebyla. Látky z přešívaných šatů po maminkách. Dnes jsou dívky oblečené jako přes kopírák. Rifle, často módní díry na kolenou, kecky, trička, kde pod úzkými ramínky koukají ramínka od podprsenky. To byl za našich časů obrovský prohřešek. Ani současný nezbytný účes v podobě dlouhých neupravených vlasů mi připadá jako projev stádnosti. Já taky měla do 25 let dlouhé vlasy, ale vždy dole zastřižené, někdy ohon, culíky či jinak upravené vlasy. Dívám se na fotky a nevidím jedinou obézní dívku. Však tehdy ani nebyly lednice, tak se nikdo nepřejídal. Díky za krásný článek.
Eva Mužíková
To to letí, v roce 1961 sedíme ve třídě střední školy, o přestávce se snažíme zvětšit jedna druhé mohutnost účesu módním tupírováním, na intru opřeny o pelest postele tránujeme kroky twistu, první opravdové silonové punčocháče od švagra / přivezl je z ciziny/ k ježíšku mne rozplakaly...
Helenka Červenka
Magdalenko, krásné vzpomínání, Jojojo, bylo mi třináct, musela jsem chodit do školy v teplákách, hnědém baloňáku a na hlavě jsem měla pletený šátek od babičky. A strašně záviděla spolužačkám, co už nosily silonky a podvazkový pás a minisukýnky a ještě jeden hit módy, silonové roláky. Ten jsem nesměla nikdy kvůli ekzému. Ale přežila jsem to a jsem tu :-)
Elena Valeriánová
Chlupatou čepici jsem neměla, ale šusťák šedý. A taky boty pilky a pruhované kaliopky.
Elena Valeriánová
Krásné vzpomínky. Magdalenko, úplně jsem viděla holky z naší třídy i ty puberťácké kluky. My máme letos padesát od skončení základky. Kolik se nás sejde? A v čem která přijde? A co si vezmu na sebe, když s módou pro seniorky je to tak špatné. :-) *************************
Hana Rypáčková
Hned jsem zpozorněla. Vždyť tu písničku jsem si často zpívala...A v 66. jsem se vdávala.....Ještě jsem studovala. Minisukně, pastelové barvy, dřeváky .... Žiji přítomností, ale tyto připomínky mne potěší...Vybavují se jak houbičky z mechu...
Marie Ženatová
Moc hezká vzpomínka na tu dobu, díky za ni... Já jsem bydlela ve vesnici, kde bylo hodně domácích krejčí - takže mi strýček šusťáček ušil a žlutou chlupatou čepici mi někdo dovezl z Polska...
Zdenka Jírová
Vyjádřila jste asi to, co jsme cítily všechny v oné době i dnes.
Marie Hellebrandová
Joooo,v roce šedesátém šestém.......Měla jsem dva roky po maturitě,zamilovala jsem se do "třeskutého" fešáka,navíc vrcholového sportovce, reprezentanta,jak se jim tenkrát říkalo.Ten šusťák mi přivezl spolu s medailí z mistrovství Evropy,ale pak ty konce......Padesát let od maturity jsme slavily v roce 2014,sešlo se nás dvacet dva.A jak ten čas letí!
Marie Magdalena Klosová
Holky,já vám moc děkuji.Ta nostalgie je někdy fakt vtíravá.Koukala jsem na dvě své fotky,první,kde jsem 10 leté copaté děvčátko a druhá slečna na maturitním tablu.Mezi oběma uběhlo celých dlouhých osm let.Holčička a dospělá žena.Teď se jen člověk ohlédne a je za ním osm let života... A tak dávám za pravdu Janě.Je třeba žít přítomností.A taky Zuzka má pravdu.Úplně mi vypadla Pavlína F.,66. a twist :),ale inspirace to stejně byla.A holky,já měla chlupatou čepici zelenou a šusťák fialový!!!Panečku! Zdravím vás :)mm
Zuzana Pivcová
Jenom malé a nepodstatné upřesnění, milá MM, Pavlína F. zpívala v písni s názvem Normálně.."prý v roce šedesátém šestém už bude vážně všude mír" a byl to určitě twist, kterak dívka randí s budoucím inženýrem a pak jde se zpožděním domů a bojí se táty, ale ten to vezme velkoryse. Nejvíc ze všeho vzpomínám právě na druhou polovinu 60. let, módu mini, která mi konečně po beztvarých přešívaných oděvech trochu slušela, písničky, literaturu, filmy a celkově se uvolňující atmosféru u nás. A Tvoje vzpomínky mi zahrály na strunu uloženou hluboko ve mně. Díky.
Jana Šenbergerová
Tak mě napadlo, jak rychle se budoucnost stává minulostí ... Přítomnost je nejlepší, ta je totiž pořád TEĎ. Tmavěmodrý šusťák jsem kupodivu nějakým řízením osudu měla a někde se možná ještě zachoval i zvláštní šáteček na hlavu, který k němu patřil. Tehdy módní černou chlupatou čepici také ještě někde mám. Třeba se ještě někdy někomu bude hodit. :-) Hezky si ty oslavy užij v něčem pěkném, v čem se budeš dobře nejen cítit, ale i bavit. Já už to mám za sebou.
Lidmila Nejedlá
Milá Magdalenko, poslední dobou přemýšlím, zda umí senioři ještě snít do budoucnosti. U Tvého článku jsem se skutečně zasnila, i když budoucnost není v nedohlednu. Ano, bylo to tak a byly jsme takové...takové poctivě na budoucnost natěšené. Díky.
ivana kosťunová
Taky jsem si ráda zavzpomínala i díky výborné retro-fotce.Dlouhé vlasy, culíky, vzorované punčochy, - znám- takoví jsme byli -:)). Jen ten šusťák jsem neměla. Ale zato jsem sehnala v zimě chlupatou čepici od nějakého Poláka :)) Velmi výstižné. A co na sebe ? Stačí francouzský šarm a pár kapek Chanel o5 a nikdo nebude vnímat, co máš na sobě :))
Věra Lišková
Hezké a výstižné vzpomínání. Tehdejší HIT mody šusták, jsem si moc přála, nejvíc se mi líbil tmavě modrý, ale bylo těžké jej sehnat. Nakonec mi musel stačit zelený, který neladil barevně s oblečením a ještě se musela délka zkracovat.
Naděžda Špásová
MM, dobře jsi to napsala. Já jsem trochu mladší, ale ne o moc. V r. 67 mi bylo 14, ale starosti jsme měly podobné. Na tapetě už byli kluci, hádaly jsme se, který z Beatlesáků je nejhezčí a pod.. V. Čižmárová kdysi zpívala Léta letí a fakt je to pravda. Dokonce i ten šusťáček byl, ne sice ten pravý, ale aspoň napodobenina. A dneska? Máme to všichni podobné. Žijeme, jak umíme nejlíp a jsme za to rádi. A ta poslední otázka? Kup si něco nového, radost bychom si měli dělat každý den a dobře se bav.