Po poledni jsem tramvají dojížděl domů. Před naším domem byla dopravní kalamita, jako obvykle. Museli jsme kolem zastavených tramvají dojít dál pěšky.

Hlavou se honí "Tramvaje nemohly pokračovat v jízdě". Na kolejích ležela silně oranžová Vietnamka, v bezvědomí. Chlap v obleku jí držel nohy nahoře, roztažené, každou nohu zvlášť. Kolemjdoucí ženy ho napomínaly, ať už ji nechá, že on už má vysoký věk! Na svou obranu vykřikoval: "Já jsem lékař, lékař!" Nezlynčovali ho.

Ona ležící, měnila oranž hlavy až do modra. Nikdo lékaře už nenapomínal.

Brzy přijela sanitka, už s uniformovanými lapiduchy. Uklidnili jsme se, byla teď konečně ve správných rukách. Naložili ji do sanitky a odvezli.

Tramvaje se rozjely a my v poklidu mohli dojít domů aspoň pěšky.

Vyprávění nádražní I

Někdy v osmdesátých letech měl poprvé přijet na naše pracoviště kolega z Východního Berlína.…

Věra Ježková

Co se to děje s námi lidmi?

Dnešní moje zamyšlení není moc veselé. Čtu zprávy a zoufám si: Co se to děje s lidmi, proboha? Támhle utýral nějaký nebožák psa, tady zas někdo malé batole, někde  zas  kvůli zisku ničí fenky množením až k smrti...

Jana Hošková

NÁVRATY – Mona Lisa na chmelové brigádě

Od neveselé současnosti opět k veselé, ale občas i neveselé minulosti. Jsou léta 1964 - 1965. /Ze…

Jan Zelenka

Procvičení vašich znalostí

Vážení íčkaři, přemýšleli jste někdy, že se můžete ve svém životě dostat do situací, kdy opravdu…

Hana Nováková

Poděkování rodičům

Rodiče jsou jako hvězdy, které plují po obloze a provázejí nás po celý náš život. Milujte je, protože, když jejich světlo zhasne, už je nikdy neuvidíte.

Hana Nováková