Nepředstírejme věčné mládí
Ilustrační foto: pixabay.com

Nepředstírejme věčné mládí

26. 4. 2017

Na jedné straně si stěžujeme na diskriminaci starších lidí, na straně druhé se sami chováme tak, že mladší ročníky nevědí, co si mají o našem chování myslet. Psychologové mluví o fenoménu této doby: nesmyslném zastírání stárnutí.

Dříve byly karty jasně rozdány. Šedesátiletá žena byla babička s šátkem, ke které se celá vesnice chovala s úctou. Každý mladší, pokud to právě nebyl mimořádně nevychovaný spratek, věděl, že babičce je třeba pomoct s taškou, opravit ji sem tam něco na domku a pomoct ji sklidit jablka. Ale dnes to mají mladí těžší. Nevěříte?

Pro dobrotu na žebrotu

Tohle si nedávno vyprávěly dvě šestnáctileté slečny. „Pomůžu vám, abyste neuklouzla, řekla jsem sousedce, protože před domem byla ledovka. A ta babizna mně řekla: Ale nestarej se, Pavlínko, já nejsem ještě bába do starého železa, jak si o mně myslíš. Jen počkej, i ty zestárneš a poznáš, že se ke staršímu člověku nemusíš chovat jako mrzákovi. Byla jsem jako opařená. Je fakt, že vypadá skvěle, ale je v důchodu. Myslela jsem to dobře, netušila jsem, že ji tím urazím.“

„To já jednou pustila sednout ženskou v tramvaji a úplně jsem na ni viděla, jak jí to není vhod,“ přidává druhá dívka. „A víš, co mi řekla místo poděkování? Není třeba, slečinko.“

„A kolik jí bylo?“

„Co já vím? Určitě už byla v důchodu, i když byla mladistvě oblečená. Zezadu vypadala jako mladá holka. Až když jsem se jí podívala do obličeje, napadlo mě, že bych ji měla pustit sednout. Příště pustím jen babku o holích, jinak na to kašlu.“

Úsměvné historky, že ano? Ale zároveň stojí za zamyšlení. „Stáří popíráme a sami se vidíme ve starším věku jako mladší,“ říká Tamara Tošnerová, psychiatrička specializující se na stárnutí a autorka knihy Jak si vychutnat seniorská léta. „Kontinuální změny nevnímáme, stárnutí svých blízkých, pokud se dramaticky a náhle nezměnili, také nevidíme.“

Ani deka, ale ani padák

Tím je vyjádřen celý problém celkem jasně. Zatímco my si připadáme v kondici, stále stejní a nestárnoucí (což je samozřejmě dobře pro náš psychický stav), okolí to může vnímat jinak. Ale pokud se na své stárnutí nedovedeme podívat z pohledu mladších, už to pro náš psychický stav až tak dobré být nemusí. I v tomto platí staré pořekadlo „zlatá střední cesta.“ Pokud je nám šedesát a pustí nás sednout šestnáctiletá dívka, prostě nemáme právo být na ni naštvaní proto, že nám tak dala najevo, že nás považuje za starou bábu, byť máme stejné džíny jako ona. Prostě jí musíme s úsměvem poděkovat, protože ve srovnání s ní opravdu jsme staré báby. Tak to zkrátka je a je lepší se tomu zasmát než se v tom dále pitvat.

A další příběh. Vypráví jej sedmdesátiletý vdovec. „K narozeninám jsem od dětí dostal deku, křeslo a lampu. Tak takhle mě vidí: Jako dědka, který se má zabalit do kárované deky, sedět v křesle a čekat na smrt. Nedal jsem rozladění najevo, ale asi to pochopily. Další rok se mě snacha i dcera trochu uštěpačně ptaly, co bych si přál, ať si řeknu. Klasicky jsem odpovídal, že nic, ale vnukovi jsem naznačil, ať mi hlavně nekupují žádné harampádí do bytu. A vnuci se mi složili na tandemový skok padákem. Jako mladý jsem občas skákal, byl jsem nadšený. No ano, mám potíže s klouby, měl jsem své síly více odhadnout. Vnuci to mysleli dobře, ale já si při doskoku poranil nohu tak, že mě lékař pořádně vynadal. Prostě jsem přecenil své síly. S dcerou i snachou teď není k vydržení, pořád mi to předhazují,“ vypráví.

Stárnutí přece není nemoc

„Dnes je trendem, že se lidé snaží vypadat mladší a za každou cenu se tak snaží chovat, což je sice výborné, ale přibývá těch, kteří přecení své síly,“ říká Kateřina Novotná, která pracuje jako ošetřovatelka seniorů. „Setkáváme se s obrovskými extrémy. Někteří lidé se v sedmdesáti chovají, jako by jejich život končil, jiní se v sedmdesáti urazí, když jim chcete podat ruku, když přeskakují potok na vysokohorské túře. Mám klienta, který si chtěl v osmdesáti zaplatit s cestovkou putování Kavkazem a když mu řekli, že je program zájezdu příliš namáhavý a nevhodný pro člověka jeho věku, rozčílil se a chtěl je žalovat kvůli diskriminaci. V cestovce přitom měli zkušenost, že nemocný starší člověk při podobném zájezdu brzdil ostatní účastníky a nakonec mu museli volat lékaře, což byl na Kavkaze dost problém,“ vysvětluje.

„Nikdo nechce být starý, to je přirozené a nic se na tom nemění v žádné době,“ uvádí Tamara Tošnerová. „Ale je pravda, že nikdy dříve jsme se nesnažili stárnutí tak intenzivně různými prostředky ovlivnit a zmírnit jeho vnější projevy. Počínaje kosmetikou proti vráskám, barvením vlasů a podobně.“

Přesto všechno bychom neměli zapomínat na to, že pro mladou generaci prostě jsme ti dříve narození. Za to není důvod se stydět a není důvod s tím bojovat. Mladým lidem je nepochybně sympatičtější osmdesátník, který si s vnukem povídá o cestování a prohlíží si s ním fotky z adrenalinových sportů, než osmdesátník, který se do adrenalinového sportu pouští a pak celou rodinu zaměstná tím, že o něj pečují, protože si zlomil nohu. Když si tohle přiznáme, bude to zase další zásada, díky které se nám ve vyšším věku bude žít lépe.

Hodnocení:
(4.4 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Stárnutí je přirozená věc a každý to prožívá jinak.Někdo se snaží si prodloužit mládí až do pozdního věku a někdo zase zestárne moc brzo. Není potřeba se zamýšlet nad věkem,ale žít tak, jak nám to vyhovuje a nikomu neubližovat.
Soňa Prachfeldová
Článek ve mě zanechal protichůdné pocity. Samozřejmě, že dáma v letech oblečená jako papoušek, křiklavě odbarvená , nepůsobí sympaticky. není nad to, být elegantní a kultivovaná v každém věku. Ne každý na to má - není to o penězích - podívejte se na mladá tlustá děvčata, kalhoty na půl žerdě, špeky všude, jsme svědky, jak umírají i mladí , zejména sportovci na celkové vyčerpání , chlapcům nevidíme do obličeje, potetovaní, kapuce, až se jeden bojí. Nechci paušalizovat, ale vkus i nevkus, trapné a hrubé chování je v každé generaci. Vývoj a pokrok se snad týká i stárnoucí generace. Jdu si zkusit ten šátek, jak budu vypadat a důchodky, když to jaro pořád nikde. A mám ráda mladé slušné lidi, znám jich mnoho, zejména ze svého okolí i ti oceňují určitou noblesu starších lidí. Prostě nic se nemá přehánět !
ivana kosťunová
Já také necítím potřebu pitvat jak už jsem stará- nikdy jsem se nad svým věkem nezamýšlela, žiji tak jak umím v metru pouští sednout staré lidi, a pokud nějaký mladím pustí sednout mě, slušně poděkuji a ocením jeho ochotu. Paní Hofmanová, mě depku teda nepřivoláte.
Jana Šenbergerová
Při pohledu na obrázek se cítím přesně uprostřed mezi těmi dvěma. Žádné hole nepotřebuji, ale už jsem přestala běhat do schodů i ze schodů. :-)
Jana Kollinová
Z článku mám rovněž nepříznivý dojem. Zřejmě proto, že o stáří číst nechci,naopak bych uvítala příspěvky jak stáří účinně zvzdorovat. Cítím se stejně, jako když jsem poslouchala příběh o eutanazii milovaného kocourka s tím,že i o takových věcech je třeba hovořit a připravit se na krizovou situaci. Navím kdo z vás je připraven na nejhorší, ale přišla jsem o oba rodiče, o dva manžele, opeřence v mé péči vynechám, abych závažnost tématu nezesměšnila, ale zcela odpověďně prohlašuji,že nikdy nebudete zcela připraveni na bolest a stáří. Kdo ví jak se cítit v pohodě jako stínová žena na zdi úvodního snímku sdílejte doporučení.
Ilona Kolářová
Nevím proč mám pocit, že se mi tu pořád někdo snaží vštípit do podvědomí, že jsem stará a k ničemu. Opravdu dobrý článek na depku. To fakt povzbudí. Já navíc na rozdíl od pisatelky si dovolím tvrdit, že mám pořád ještě výkonnost ve sportu a v zaměstnání velice dobrou, o které se většině současné generace může jen zdát. Ještě pár takových článků a asi odejdu.
Jitka Caklová
Mělo by být každému lhostejné co si o něm kdo myslí, ať mladý, nebo starý. Hlavní je zůstat sám sebou. Když jsem loni chodila na jógu, tak o 40 let mladší jedinci, na rozdíl odemě, v leže nepropnuli nohy v kolenou s držením za palce. Ani mi nevadí, když jedu na koloběžce, že si ťukají na čelo a o názorech raději nemluvě. Nechme konání druhých na nich samých. Už dávno nepitvám, co "jedna paní povídala", protože jsem názoru že každý má svých starostí dost.
Zdena Proboštová
Paní Houdková to vyjádřila přesně. :-)
Libuše Křapová
Zuzana to napsala za mne. :-) Cítím to taky tak.
Zuzana Pivcová
To je téma, které tu probíráme v různých drobných obměnách častěji. Stárnutí je po stránce fyzické i psychické dost individuální a rovněž přístup okolí k jednotlivým starším lidem je nestejný. A osobně si myslím, že jak se doopravdy vnímá každý osobně, tak i vyzařuje navenek a druzí ho tak berou. Tím nemyslím, dělat ze sebe demonstrativně babku diblíka, když to je jen hra a vím to dobře sama, když neumím stárnout a snažím se to maskovat, že to se mě zdaleka ještě netýká. Ale na druhou stranu se nebudu nechávat "zaškatulkovat" do obecné věkové kategorie s výčtem věcí vhodných a nevhodných. Své limity si stanovuji sama, a myslím, že dost racionálně.
Květoslava HOUDKOVÁ
Já už jsem na dárcích dávno dohodnuta s rodinou: Zásadně NE řezané květiny ( drahé a málo vydrží), malá sladkost ANO. A nejlépe dárek užitečný např.: Úsporná žárovka -Prodluž.kabel s přepěť.ochranou- Gril (všeuměl) ap.- loňské Vánoce = Filip II.
Jitka Hašková
Stává se mi, že mně pustí v tramvaji nebo v autobuse sednout. Vždy se usměji, poděkuji a sednu si. Co se týče dárků, člověk by měl celý život, nejen ve stáří, radostně a s úsměvem přijímat dárky a být rád/a, že se na mně někdo vzpomněl a stojím mu/jí za to, aby mi něco dal/a. Měla jsem mnoho problémů se svojí matkou, které bylo těžké něco dát, vždy to zkritizovala a cítila jsem se špatně. Tak jsem se jí snažila zeptat co by chtěla a dávat dárky podle toho.
Mirek Hahn
Dobře napsáno. Je docela obtížné se nepřeceňovat, respektive naučit se trochu větší opatrnosti než v mladším věku. Mě pomohl impuls když jsem si ve čtyřiapadesáti na kole zlomil ruku. Uvědomil jsem si, že už mám pomalejší reakce, jsem trochu méně obratný a podstatně hůř už padám... :-)
Květoslava HOUDKOVÁ
Paní Hofmanová, můžete mi sdělit mail - něco bych Vám přeposlala, ale přes "í"čko neumím - díky (mail mám na profilu)
Hana Rypáčková
Myslím, že děti i vnoučata jsou rádi, že chodím tůry, jezdím na kole a autem, plavu a lyžuji, pracuji na zahradě a jsem samostatná v sedmdesáti . Ležet v posteli jistě taky budu, ale takhle mají naději, že i ve stáří je život hezký. Každý to má jinak nastavené, někdo je opatrný, jiný riskuje. Kolik je mu let , na to nesejde. Dokud to jde....
Květoslava HOUDKOVÁ
Myslím, že místo sáhodlouhé polemiky by stačilo: Za nabídnutou pomoc slušně poděkovat = přijmout, nebo -rovněž slušně- odmítnout. A nebýt ani "zezadu lyceum - zepředu muzeum.