Několik vět, co je to samota

Počiny osudu jsou vrtkavé, mě osud přímo přibil k zemi tím, že můj muž zemřel v plné síle a plný plánů, při dopravní nehodě. Nemá cenu zde vypisovat, kdo, co, jak....zkrátka jsem už 9 let sama a nezvyknu si na jeho nepřítomnost nikdy.

Kdyby se chtěl někdo dostat do mé blízkosti a zvát mě na normální rande, stačí mi pohovor necelou hodinku a vím, že ten pán se se mnou sešel naposledy...co je dnes v trendu, jsou - a musím to tak nazvat - prachy. Snad nikomu z pánů nedojde, co by zajímalo mě, ale dotazy na moje finanční možnosti jsou vždy na prvním místě....a přitom mně je úplně jedno, co ten člověk má, já hledám, co jsem měla, život v pohodě, na všem domluva, co jsme vydělali, později důchod byl samozřejmě pro oba, peníze se neutrácely za blbosti, vždy muselo být něco odloženo, aby bylo kam sáhnout, kdyby to bylo potřeba!

Tato doba lidi moc, moc změnila, kde je úcta ke všemu, co bylo prací získáno, nenapadlo nikoho nic ničit, nebylo tolik přetvářky a závisti. Někdy mám dojem, že se do této doby vůbec nehodím...a pak si hledejte pána = přítele, který by měl smysl pro tyto hodnoty....a čas nám letí, neskutečně rychle, rok ufrnkne jako nic a kde najít člověka, co by se mnou šel už nedlouhou cestu, na dobu, co nám zbývá?

Nejsem zapšklá baba, mám ráda přírodu, legraci, zábavu = myslím tím tanec, třeba plesy, výšlapy do přírody, chodím na houby....a jak někdo moudrý řekl, kochám se tím, co příroda stvořila, neb je věčná, na rozdíl od nás, vždyť jsme tu jen jako na procházce a nic netrvá věčně...a já si to čím dál, tím víc uvědomuji, jak čas letí. Nevím, jestli se najde jen jeden jediný chlap, co by mu moje psaní nebylo proti mysli...když nebude, napiš.....i náhody jsou možné!