Thomas
Foto: autorka

Thomas

2. 6. 2017

Kráčíme spolu po svažující se cestičce, vedoucí do nádherného parku. Obdivuji ho, jak je vitální, jak ve svém věku věci bere s nadhledem. Mrkne na mě: "Jsi unavená" ? a uculuje se.
"Neboj, jsem v pořádku". Vím, že je starostlivý a zajímá se, ale už se ptá potřetí. Jdeme dál. Před námi se otevírá vodní plocha, olemovaná stromy a lavičkami.

Je jaro. Všude je to vidět. Po dlouhé zimě se raduje celý svět, děti vytáhly koloběžky, neboť každé dítě zde má svoji koloběžku. Jsou jiné, než jaké znám. Stabilnější, pěkně barevné.
Sleduji dění kolem sebe, dva psy dovádějící na louce pod dozorem svého páníčka a lidé procházející se a užívající si pěkného dne zalitého sluncem.

Miluji to. Vždycky jsem jaro milovala. Kouknu na Thomase, tlačí před sebou chodítko a soustředěně kouká na zem před sebou. Je jako lokomotiva, která uhání krajinou, na plný plyn, ukrajujíc jeden kilometr za druhým. "Půjdeme vpravo nebo vlevo"? ptá se a já si uvědomuji, kde jsem, a říkám: "Vlevo" a Thomas odvětí: "Dobře". Míjíme matky s kočárky, které se seskupily u břehu jezírka, pozorujíce kačeny, labutě a jiné opeřence, které vůbec neznám. Jejich námluvy jsou v plném proudu.

Proplétáme se skupinkou dětí s rodiči, kteří házejí na zem krmení pro ptactvo. Je to k nevíře, jak jsou krotcí, za drobek pečiva vylezou i z vody a kolébají se směrem k nám. Pomalu obcházíme park a vydáváme se na zpáteční cestu.

"Nechceš si sednout"?

"Ne", odvětí 90letý starý pán. Přemýšlím, kdy uděláme přestávku. Před námi se rýsuje lavička. Thomas už podruhé zakopl. Když jsme k ní došli, vůbec neprotestoval a unaveně dosedl. Chodítko jsem odstavila vedle něj. Sedíme tiše, koukáme do stromů, mezi nimiž vysílá paprsky slunce, a já pozoruji procházejícího mladíka. Usmívám se a on při pohledu na mě vyslal úsměv taky. Jsem pečovatelka v Anglii a už půl roku se celodenně starám o svého dědouška a jsme na procházce. Něco jako Au Pair pro seniory.
.

 

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Ahoj Jani, přátelství přijmu.
Jana Kořítková
Ahoj Maruš, já bych přijela v sobotu, večer bych jela zpátky. Mohu požádat o přátelství na profilu? Kvůli infu o výletu. Díky J.
Soňa Prachfeldová
kDO MÁ VZTAH K STARÝM A POTŘEBNÝM LIDEM, DOKÁŽE O NĚ PEČOVAT, JE PRO MĚ ÚŽASNÝ ČLOVĚK, Můj respekt paní Jano !
Marie Seitlová
Jani, dík za odpověď. A co Rožnov, nerozmyslela jsi se ? Tam bude také veselo.
Zuzana Pivcová
Tak to jste tu už dvě podobné, ještě Dáša Pravečková. Ta jezdí do Německa. Kdo takovouto péči dokáže, má můj obdiv. Se starými lidmi se ráda bavím, ale celkovou péči o ně bych nezvládla.
Naděžda Špásová
Jano, děkuji za odpověď, i tak máte můj obdiv.
Jana Kořítková
Maruš, jsem to já, co se s Vámi viděla v Olmiku, ráda na setkání vzpomínám, bylo to bezva.
Marie Seitlová
Jani dělala jsi zajímavou a hlavně záslužnou práci. Nevěděla jsem, že se jezdí i do Anglie. Mám dojem, že jsi to ty, co jsi za námi přišla v Olomouci k Volkovi. Nebo se mýlím ?
Jana Kořítková
Nadi, bude mi 59 let. Je to napsané v přítomném čase, ale pravda je, že jsou to 4 roky, co jsem už zpátky doma.
Naděžda Špásová
Hezky napsané. Jano, na profilu nemáte udaný věk, ale vzhledem k tomu, kde jste a co děláte, budete trochu jiná věková skupina. Pokud se mýlím, tak se omlouvám. V každém případě vás obdivuji, asi bych to dělat nemohla.