Svět podléhá špatné náladě. Co s tím?
Ilustrační foto: ingimage.com

Svět podléhá špatné náladě. Co s tím?

19. 6. 2017

Nevěříme, že se současné děti budou mít v dospělosti lépe, než se máme my. Dobře už bylo, bude jen hůř. To si nyní myslí většina Evropanů a Američanů. Svět se veze na vlně pesimismu. Je velmi snadné jí podlehnout. A je to i nebezpečné. Je to vcelku pochopitelné. Svět, na který jsme zvyklí, je v ohrožení. Stačí si pustit zprávy, poslouchat o množících se teroristických útocích, o vlnách migrantů, a ztratí klid i ten největší flegmatik či optimista.

Agentura Pew Research Center oznámila výsledky svého průzkumu. Podle něj jsou téměř dvě třetiny Američanů přesvědčeny, že příští generace se bude mít mizerně. Myslí si to také devět z deseti Francouzů. Frustrace panuje například také v Japonsku. Tam se osmdesát procent lidí vyslovilo tak, že nevěří, že svět čekají dobré časy. Zajímavé je, že tento pesimismus zachvátil svět v době, kdy se ekonomice ve vyspělých zemích daří. Pesimismus je největší od dob hospodářské krize v třicátých letech. Po ní se lidé v podobných výzkumech vždy spíše přikláněli k víře, že se další generace budou mít lépe než ta jejich.

Zároveň vědci zkoumají, nakolik dobrá nálada a víra v budoucnost má vliv na nemocnost a délku života. Americká vědkyně Kaitlin Haganová a její tým zveřejnili studii, která analyzovala sledování sedmdesáti tisíc žen v letech 2004 až 2012. Každý rok monitorovali zdraví svých respondentek ve věku mezi padesáti třemi až osmdesáti třemi roky. Přes čtyři a půl tisíce z nich během výzkumu zemřelo. Haganová se snažila zjistit a porovnávat jejich míru optimismu. Došla k závěru, že čtvrtina žen, který vykazovaly vysokou míru optimismu, měla o třicet procent méně nemocí s rizikem úmrtí. Samozřejmě, že to není tak jednoduché. Neznamená to, že každý, kdo věří, že vše tak nějak dobře dopadne, je zdravější než ten, který má ze všeho obavy. „Jenže optimističtí lidé mají tendenci k zdravějšímu životnímu stylu. Věří v budoucnost, tudíž si svět chtějí co nejdéle užít a starají se o sebe. Lépe jedí, cvičí, lépe spí,“ vysvětlila Kaitlin Haganová. A dodala: „Může to být i tak, že optimismus má přímý vliv na naše biologické fungování a souvisí například se zánětlivostí.“

Zdá se tedy, že současný šířící se pesimismus a ztráta víry v to, že se vývoj světa ubírá dobrým směrem, může mít na lidi vliv i v tom smyslu, že si tím přidělají nemoci. „Pokaždé, když vidím zprávy o teroristických útocích, nemůžu spát a je mi špatně,“ vypráví pětasedmdesátiletá Inge z Prahy. „Jsem prostě taková povaha, všechno si hodně beru. Vnuk mi říká, abych se na zprávy nedívala a nezabývala se tím, co se ve světě děje. Jenže to já nedokážu. Zajímá mě to, chci vidět, kam se svět ubírá, i když mě to děsí. Když jsem naposledy viděla, jak teroristé zaútočili na ty nebohé děti na koncertě, bylo mi z toho tak špatně, až jsem ráno šla k lékařce. Měla jsem špatný tlak, bušení srdce,“ říká. Podobně těžce prožívá současné události další citlivá dáma, šedesátnice Marta z Ostravy. „Když vidím, co se děje, myslím na své dvě vnučky. Co je čeká, jaký budou mít život. Mám strach. Dochází mi, v jak dobré době jsem prožila život já. Už jsem nezažila válku. To, že jsme nadávali, že za komunistů nebyly mandarinky a museli jsme chodit na pitomé schůze, mi v souvislosti s dnešní hrozbou terorismu připadá jako život v ráji. Bojím se, že dnešní děti čekají války, hlad, samé zlo. Často kvůli tomu nemůžu spát, mám bušení srdce,“ vypráví.

Psychologové se shodují v tom, že sledování zpráv o válečných konfliktech, teroristických útocích a navíc i nepřehledná politická situace a hádky politiků skutečně v mnoha lidech vyvolávají obavy, paniku, strach z budoucnosti. Dá se proti němu bojovat třeba tím, že člověk omezí sledování zpráv, pokud cítí, že mu hrůzné výjevy nedělají dobře. Ale nikdy se před současnými problémy stejně neschová. A izolace stejně není řešením. Tím naopak je snaha pracovat na znovunabytí optimismu. Zní to sice jako fráze z nějaké příručky pro manažery, ale psychologové to míní vážně.

„Optimismus se dá zlepšovat a tvořit. Protože pětadvacet procent optimismu je genetického původu, ale zbývajících pětasedmdesát procent může každý z nás ovlivnit,“ říká Kaitlin Haganová. Existují přímo poučky, jak se optimismu učit. Například si každý den zkusit sestavit soupis věcí, které nám ten den udělaly radost nebo za které bychom mohli být vděční. Pomáhá prý i představovat si, jaké by to bylo, kdyby se nám v budoucnosti splnilo to, po čem toužíme. Zkrátka, lidé, kteří o něčem sní, to mají jednodušší než pesimisté, kteří říkají: Mně se to stejně nepovede, nemám štěstí, nic lepšího už nikoho z nás nečeká.

A jak jsme na tom s vírou v budoucnost a spokojeností my Češi? Studie Sociologického ústavu Akademie věd ukázala, že nejspokojenější jsou lidé žijící v partnerství, kteří mají děti. „Vysokoškoláci mají spokojenost se životem dva a půl krát vyšší než ostatní a ženy jsou spokojenější než muži,“ uvedla socioložka Martina Myslíková. Dále se potvrdily poměrně známé věci, například to, že spokojenější jsou lidé, kteří v práci dosáhli vyššího postavení a vyšších výdělků. A těm pak optimismus zpravidla vydrží i v penzi.

Takže, pokud mezi ně někdo patří, měl by tvrdě pracovat na tom, aby ho současná vlna pesimismu šířící se světem o optimismus nepřipravila, přestože věřit v lepší budoucnost je pod vlivem zpráv o terorismu, migraci a hádkách politiků čím dál těžší.

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Tomanová
Myslím, že prvopočátek všeho je ve všeobecném morálním úpadku společnosti, lidé neuznávají základní lidské hodnoty, ty, které jsou pro život nejdůležitější. Neváží si jeden druhého, nemají na sebe čas. Zmizela slušnost, až na vzácné výjimky. Včera ráno v metru mne pustil starší pán sednout, všiml si, že kulhám, dostal mne, poděkovala jsem mu dvakrát (musela jsem na obstřik kolene, bolelo, mrcha)...ostatní, ti podstatně mladší, seděli kolem něj a v klídku čučeli dál do mobilů a tabletů - nezájem. Dost často si kladu otázku, kdo a jak ty mladé vlastně vychovává, pokud je vůbec vychovává. Jak máte mít víru v něco, co dává smysl a víru v budoucnoust, když tohle vidíte denně kolem sebe? A pak není divu, že zdegenerovaly zákony, vláda, zdravotnictví a co je hodně špatné - školství. Na 90% škol jsou běžné drogy, kouření a alkohol, problémy se zametají pod koberec - proč asi, většina škol je soukromých s vysokým školným. Jaká bude další generace a v co bude věřit?
Věra Ježková
Souhlasím s názorem pana Hahna. Nejsem historik, ale nemyslím si, že by v některé době lidé byli dlouhodobě spokojeni a neobávali se budoucnosti. Na vytváření si pocitu vlastního klidu ignorováním špatných zpráv ve sdělovacích prostředcích nevěřím. Alespoň mně se neosvědčilo – za těma zakrytýma ušima a zavřenýma očima jsem si stejně říkala, co se asi děje a co když se stane něco důležitého, co bych měla vědět a nebudu. Co se týká dětí, myslím, že jim tato doba připadá samozřejmá tak, jako připadala nám ta v našem mládí. A že se s ní tedy budou umět vyrovnat stejně jako kdysi my.
Hana Rypáčková
Pocit štěstí a dobré nálady má to co dělat i s vírou. Stěžejní pro člověka je láska, být milován, třebaže chudý a věřit, že někdo / něco/ všeobjímající nedopustí zmar , protože člověk je dobrý a zaslouží si žít dobrý život. Věřím, že má vnoučata čeká život naplněný prací, láskou a pokorou. Jak bych mohla klidně spát, kdybych v to nevěřila?
Zuzana Pivcová
Souhlasím s Mirkem. Kdo žije materiálně velmi skromně (mám na mysli celé oblasti na planetě) a nedovede si představit, že by mohl žít nákladněji, nemůže mít špatnou náladu. Špatná nálada v naší civilizaci vyplývá ze srovnávání. Sebe s ostatními, minulosti s přítomností. Člověk nerad slevuje a s jídlem roste chuť. To se týká především materiálního světa. Já si nemyslím, že bude zle.
Libor Ptáček
Je již historicky dáno, že vývoj se pohybuje ve vlnách. Ale počátek této vlny směřující dolů odstartoval mezinárodní kapitál a snaha ovládnout lidstvo. (NWO). Všímáte si toho že odstranění chudoby a hladu, nezaměstnanosti, zastavení Afrických migrantů, začínající nedostatek vody, nepřátelství mezi Východem a Západem vyprovokované Amerikou těm vládnoucím kruhům nevadí??? Vždyť třeba jen desetinka světových výdajů na zbrojení by pomohla udělat pořádek v Africe a zastavit hlad a migranty. Všechny tyto problémy by se daly řešit celkem rychle a jednoduše, ale jaksi se nikomu nechce a zřejmě jim to i vyhovuje. Nás se to v podstatě již netýká, jen koukáme a vezeme se.
Mirek Hahn
Svět nepodléhá špatné náladě, špatné náladě podléhají lidé. A vlastně se to týká především naší části světa, tzv. západní civilizace. Vidím korelaci spíše v tom, že jsme se v posledních desetiletích měli opravdu dobře, tak dobře jako v žádném předcházejícím období. Tak možná spíše podvědomě pochybujeme o tom, že to vydrží.
Redakce i60
Je to s naším světem opravdu tak špatné? Máte také "blbou" náladu? Jak se podle vás bude žít vašim dětem a vnoučatům? N\pište na toto Téma týdne vlastní příspěvek. Ten nejzajímavější odměníme.