Svět podléhá špatné náladě. Co s tím?

Myslím, že prvopočátek všeho je ve všeobecném morálním úpadku společnosti, lidé neuznávají základní lidské hodnoty, ty, které jsou pro život nejdůležitější. Neváží si jeden druhého, nemají na sebe čas. Zmizela slušnost, až na vzácné výjimky. Včera ráno v metru mne pustil starší pán sednout, všiml si, že kulhám, dostal mne, poděkovala jsem mu dvakrát (musela jsem na obstřik kolene, bolelo, mrcha)...ostatní, ti podstatně mladší, seděli kolem něj a v klídku čučeli dál do mobilů a tabletů - nezájem. Dost často si kladu otázku, kdo a jak ty mladé vlastně vychovává, pokud je vůbec vychovává. Jak máte mít víru v něco, co dává smysl a víru v budoucnoust, když tohle vidíte denně kolem sebe? A pak není divu, že zdegenerovaly zákony, vláda, zdravotnictví a co je hodně špatné - školství. Na 90% škol jsou běžné drogy, kouření a alkohol, problémy se zametají pod koberec - proč asi, většina škol je soukromých s vysokým školným. Jaká bude další generace a v co bude věřit?

Souhlasím s názorem pana Hahna. Nejsem historik, ale nemyslím si, že by v některé době lidé byli dlouhodobě spokojeni a neobávali se budoucnosti. Na vytváření si pocitu vlastního klidu ignorováním špatných zpráv ve sdělovacích prostředcích nevěřím. Alespoň mně se neosvědčilo – za těma zakrytýma ušima a zavřenýma očima jsem si stejně říkala, co se asi děje a co když se stane něco důležitého, co bych měla vědět a nebudu. Co se týká dětí, myslím, že jim tato doba připadá samozřejmá tak, jako připadala nám ta v našem mládí. A že se s ní tedy budou umět vyrovnat stejně jako kdysi my.

Pocit štěstí a dobré nálady má to co dělat i s vírou. Stěžejní pro člověka je láska, být milován, třebaže chudý a věřit, že někdo / něco/ všeobjímající nedopustí zmar , protože člověk je dobrý a zaslouží si žít dobrý život. Věřím, že má vnoučata čeká život naplněný prací, láskou a pokorou. Jak bych mohla klidně spát, kdybych v to nevěřila?

Souhlasím s Mirkem. Kdo žije materiálně velmi skromně (mám na mysli celé oblasti na planetě) a nedovede si představit, že by mohl žít nákladněji, nemůže mít špatnou náladu. Špatná nálada v naší civilizaci vyplývá ze srovnávání. Sebe s ostatními, minulosti s přítomností. Člověk nerad slevuje a s jídlem roste chuť. To se týká především materiálního světa. Já si nemyslím, že bude zle.

Svět nepodléhá špatné náladě, špatné náladě podléhají lidé. A vlastně se to týká především naší části světa, tzv. západní civilizace. Vidím korelaci spíše v tom, že jsme se v posledních desetiletích měli opravdu dobře, tak dobře jako v žádném předcházejícím období. Tak možná spíše podvědomě pochybujeme o tom, že to vydrží.

Je to s naším světem opravdu tak špatné? Máte také "blbou" náladu? Jak se podle vás bude žít vašim dětem a vnoučatům? N\pište na toto Téma týdne vlastní příspěvek. Ten nejzajímavější odměníme.