Tenerife, ležící mezi Gran Canaria a Gomerou, navíc nabízí svou dominantu: Vrchol Pico El Teide se 3 718 metry nejvyšší vrchol Španělska, jehož jsou ostrovy součástí.Troufám si tvrdit, že se tu zalíbí každému bez ohledu na věk a roční dobu. Stačí jen hledat. Zvolit vhodnou lokalitu k bydlení a nebát se cestovat. Nemusíte si ani půjčovat auto, můžete se spolehnout na zdejší hromadnou dopravu, která je klimatizovaná, pohodlná a nijak výrazně nezatíží ani vaši peněženku.
Místo ubytování bývá nejdůležitější
Na Tenerife jsme byli poprvé zhruba před deseti lety. V cestovní kanceláři nám tehdy doporučili rušné středisko na jihu, Playa de America. Za jediný den jsme zjistili, že to nebude tak úplně pro nás. Hotelové komplexy, obchodní střediska, restaurace jedna vedle druhé, pláž kousíček, ale Atlantik většinou se spoustou vln. Všeho jsme se poměrně rychle do sytosti nabažili a začali přemýšlet o cestování. Nakoupili jsme prospekty, jsou všude k dostání v mnoha jazycích, a vyrazili “na vlastní pěst” za průzkumem ostrova. Ze všech navštívených míst nás napoprvé oslovilo jedno město na severu, Puerto de la Cruz. Říkali jsme si: “Až se sem jednou vrátíme, ubytujeme se právě tady.” Loni v říjnu, zcela neplánovaně, jsme se rozhodli toto město navštívit znovu. A rozhodně jsme nelitovali.
Zkoumejte nabídku, ptejte se
Tentokrát už jsme aspoň tušili, kam jedeme. Ale vždycky všechno zkrátka “neošetříte”. Vybrali jsme si hotel za velmi přijatelnou cenu, bylo nám jasné, že míříme do města. Na letišti v jihovýchodní části ostrova, kde přistanete za cca 4,5 hodiny, na nás čekal luxusní autobus. Bodrý Kanářan se nás zeptal, kolik nás jede do Puerta. Věděli jsme jen o nás třech. A také jsme nakonec zůstali sami, dalších osm vystoupilo do 30 kilometrů, my to měli zhruba devadesát. Už se vám někdy stalo, že jste měli celý autobus pro sebe? Připadali jsme si jako “ekologická bomba”…
Když jsme se ocitli v místě svého týdenního pobytu, maličko nás zaskočilo, že vozidlo míří kamsi moc do kopce. Řidič nás vysadil u růžové rohové budovy na vcelku rušné ulici. Okamžitě se nás ujal místní domorodec a doslova nás nacpal do postranního vchodu budovy. Na malém náměstíčku už se před otevřeným obchůdkem kupila řada lidí. Bylo kolem osmé večer. Rozebrali jsme si pokoje, v nichž oproti nabídce chyběla televize a především lednice. Tu jsme původně vyžadovali především kvůli pití, jinak byl pobyt naplánován pouze se snídaní. Rádi se živíme dle jídelních lístků místní kuchyně. Útulný hotel, složený ze tří důmyslně propojených budov, byl téměř liduprázdný, ale “vyfasovali” jsme dva pokoje přímo pod střechou. Nakonec jsme nad tím mávnuli rukou. Utahaní po cestě jsme před půlnocí “padli”, venku bylo ještě veselo. Na “rynku” probírali místní Canarios denní události. V pět ráno přijeli popeláři, o chvíli později nastoupil metař s usušeným kusem palmy a jal se čistit ulici. Zvyknete si, ale výběr pokoje se vším co k němu má patřit, neponechávejte náhodě. Vždy se vyptejte i na sebemenší detail.
Město v kopci
“Ráno, moudřejší večera”, opravdu tomu tak bývá. Probudilo nás zářící slunce, milých 24 stupňů, a doslova jsme se nemohli vynadívat na vrchol “Teidy”, který se nám podával jako na talíři. Pokud se na toto konkrétní místo již nikdy nevrátíme, nezbývá než zkonstatovat, že takový pohled z WC se nám už nenaskytne…Po snídani jsme vyrazili na obhlídku města, a také do vyhlášeného bazénového komplexu Lago de Martianez, chcete-li Martiánez Lake. Okamžitě jsme pochopili pobavený úsměv delegátky z letiště, na umístění našeho hotelu. Do srdce města, které se rozprostírá kolem břehu moře, to byl pořádný sešup. Dokonce tu na to mají i značky. A naštěstí též kliku, že netuší, co je ta správná ledovka. Mezi původní uzoučké uličky s mnoha kostely a tradičními hospůdkami, zasadili architekti nové hotely, moderní restaurace a nákupní centra pro turisty. Působí však nevtíravě, všude narazíte na velké množství laviček, zeleně a květin, kde lze posedět a občerstvit se. Nikdo nikam nespěchá. Potkáváte jen opálené, odpočinuté lidi, mezi nimiž skutečně převažují senioři. V trikách, kraťasech, ve dvojicích i ve skupinkách. Mnozí mají s sebou vnoučata. Stejně tak, jako starší manželé z Moravy, s nimiž jsme se potkali uvnitř Lago de Martianez.
Bazény s mořskou vodou nemají chybu
Pro milovníky “bezpečného” koupání můžeme Lago de Martianez skutečně doporučit. Na ploše mnoha čtverečních metrů se rozprostírá soustava propojených bazénů s mořskou vodou, která natéká přímo z oceánu. Se vstupenkou si zároveň kupujete lehátko, můžete si “přilepšit” také podložkou a slunečníkem. Je zde spousta restaurací, vnitřních i venkovních, hlady ani žízní rozhodně trpět nebudete. Ale pozor: Jídlo a pití z venku si raději neberte, nebo ho aspoň šikovně ukryjte. Je sem zakázáno nosit.Nikdy nebývá úplně přeplněno. Volné lehátko určitě najdete, jen nemusí jít o ono polohovací, na kterém se lépe čte. K převléknutí jsou připraveny perfektně čisté šatny se sociálním zařízením. V zrcadlech můžete zjistit, zda už jste se stačili připálit. Buďte opatrní, slunce, ač se zpočátku nezdá, je prudké a mohlo by vás nepříjemně zaskočit. Nezapomínejte se mazat krémem a zpočátku raději chránit pod slunečníkem. Opačný postup už nemá ten efekt…
Voda v bazénech stoupá postupně, ale i v její finální fázi, pokud neměříte méně než 170 cm, stačíte. Za mírný poplatek můžete využít také koupel s masážními tryskami. Záleží jen na vás, kde se chcete pohybovat. Pamatováno je tu samozřejmě na děti, jeskynní prolézačky nebo monstra v podobě chobotnic je ve vodním kráslovství nepochybně zaujmou. Prakticky na každém kroku se lze občerstvit. Všude najdete dostatek pochutin všeho druhu, od jednoduchých sendvičů po kompletní oběd včetně ovoce, zeleniny a zmrzliny. Lze tu strávit skutečně příjemný den a ani nevíte, jak se na hodinách nedaleké katedrály mohla objevit šestá. To se zavírá, večer vás sem vpustí už jen do kasína. Doporučuji nezpanikařit, když se na nebi objeví mraky: Mohou vypadat sebevíc hrozivě, ale prší z nich jen málokdy. Ani náš soukromý meteorolog, kterému předpovědi doma vycházejí lépe než odborníkům, si tu nevěděl rady. Z téměř bouřkové černoty se znenadání vyklubalo slunce, a ti, kdo nezůstali v klidu, se připravili o odpolední “opalovačku”.
Výlet do Orotavy
Vzhledem k tomu, že se po ostrově dá bez problémů příjemně cestovat, ať už vypůjčeným autem či zdejší hromadnou dopravou, určitě si naplánujte výlet do městečka La Orotava. Do kopce vás vyveze autobus a pak už se budete jen kochat nádhernou vyhlídkou do různých stran. Třeba na zdejší nejzelenější údolí, kde se daří banánům, vínu a nejrozmanitějším květinám. Na svazích dozrává réva a kvetou brambory. Obrovské muškáty a fuchsie jsou v plném květu, obklopené dalšími divy přírody, které neumíme ani pojmenovat. Pro nás nepochopitelné, zde naprosto normální. Starobylé městečko žije svým životem. Nenechává si příliš vnutit typický turismus, dýchá dějinami. A cítíte je i vy, ať už při prohlídce původních kostelů, muzea, udržované botanické zahrady či sídel, které tu vybudovali lidé dávno před námi. Možná pocítíte to krásné přesčasové spojení. Posaďte se v některé restauraci pod kvetoucími stromy a nechte se unášet atmosférou. Potom se jen zvedněte a bloumejte. My jsme se na chvilku zastavili a okamžitě se objevil člověk, který nám chtěl poradit. Kam se podívat, co vidět, kde najít příslušné mapy. A to jsme ho, bdělí či “zblblí” z domova, málem podezřívali z jakýchsi nekalých úmyslů. Když nikoho takového nepotkáte, neztratíte se: Městečko je dobře značené a místní lidé vás nasměrují. Nějak se určitě domluvíte, buďte bez obav. Pokud si chcete přivézt “originální” dárek z teplých krajin, kupte si zimní botičky.
Na vrcholu Španělska
Jen tak ležet u vody vydrží asi málokdo. Je dobré to prostřídat: V Puertu určitě nezapomeňte navštívit skutečně krásnou botanickou zahradu, a zvláště její leknínovou část, která se tváří tak nenápadně, že ji téměř přehlédnete. Vystoupáte-li však pár schůdku “do neznáma”, budete bohatě odměněni! Nepochybně může zaujmou i hlavní město ostrova Santa Cruz, ale nesmíme zapomenout na zdejší dominantu, vrchol Pico del Teide, který můžete vidět snad ze všech částí ostrova. Hora, vysoká 3 718 metrů vábí snad každého. Za Národní park bylo území Parque Nacional del Teide o rozloze 13, 571 ha prohlášeno v roce 1957.
Pokud nepojedete organizovaně s cestovní kanceláří, můžete použít zdejší dopravu. Ale buďte připraveni: Jezdí jen jednou denně. Dopoledne kolem desáté, zpět těsně před čtvrtou. Pokud se chcete procházet, můžete vystoupit už cestou v převážně borovicovité krajině a odpoledne se svézt zpátky, ale jednotlivci bez GPS, mapy či dokonalého orientačního smyslu nechť raději jedou dál. Jinak vás autobus doveze ke stanici lanovky, která se nachází ve výšce 2 356 metrů. Modrá gondola vás pak vytáhne do bodu 3 555 metrů nad mořem!
Pokud vás trápí srdíčko, výlet nahoru přece jen neriskujte, jinak počítejte také s výdajem kolem 25 € za zpáteční lístek. Nahoru se dá dojet také za poloviční cenu a zpět dojít oklikou pěšky, ale to už je cesta spíše pro velmi zdatné turisty. Pokud jimi tak úplně nejste, nezoufejte, můžete zvolit úplně jinou variantu: Z autobusu vystoupit úplně na konečné a prakticky po rovince si prošlapat úchvatný Los Roques, údolí bizarních skal a zvláštního porostu. Neuvidíte sice nadýchané peřinky mraků z ptačí perspektivy, vedlejší Gran Canarii ani občas unikající páru odněkud z lůna podřimující sopky, ale prazvláštní údolí vám nedovolí litovat, že jste si vybrali právě je.
Měst, městeček a zapadlých vísek můžete navštívit nesčetně. Ve větších letoviscích najdete mnohé příležitosti k zabavení, můžete si zahrát tenis či golf, navštívit různé zábavní parky, pláže klasické i černé. Nás ze všeho nejvíc zaujala nádherná příroda a množství květů, které v sopečném kamení snad ani nelze očekávat. A zdejší velice příjemní obyvatelé se o ni také vzorně starají. Mezi některým zápasem španělské fotbalové ligy si s vámi o ní rádi popovídají.
Zuzana Musílková pro portál i60
