V poledních hodinách jsem jel pražským městským autobusem. Jako obvykle panovalo mezi cestujícími hrobové ticho. Náhle došlo k řevu, mezi dvěma penzistkami. Chytly se totiž, zatím jen slovně, důchodkyně Větrací s penzistkou Bystrozrakou. Ta Větrací se sotva držela na nohou, přesto se drala otevřít to skleněné okno. Byl na něm nápis Nelze otevřít, je zapnutá klimatizace! Bystrozraká seděla zády k této situaci. Začala křičet: Paní sedněte si, jste přeci chromá! Nestarejte se, křičela ta Větrací. Bystrozraká vyjekla, Tak mi paní pojďte dát facku!

Pražané jsou stále nedůtkliví, hádaví a vztahovační!

Řekl jsem do pléna, lidé jsou pořád uvnitř nahněvaní, a to už tu nevládnou ti komunisté…! Že by dřívější nevraživost Pražanů snad tehdy nezpůsobovali ti vládnoucí komunisté…?

Znovu jsem řekl: Prevít odešel, ještě větší přišel!

Řidič se zapojil do našeho rozhovoru. Šofér sám pokračoval, rozprodali naši republiku cizákům!!!

Pokračoval jsem dál jiným autobusem. Opět trvalo hrobové ticho. Z bezživotní letargie nás probudila až havárie našeho autobusu. Řidička totiž narazila do silniční značky, zužující vozovku! Za značkou postával silniční dělník, s přilbou na hlavě. Ten hrůzou vykřikl a padl zpět, zády na chodník. Snad teď ještě žije?

Šoférka dělala, jako by se nic nestalo, jela dál, i k naší spokojenosti.

Až po chvíle se za mnou ořvalo dunění basbarytonu, ze sedadla za mnou. S obavou o život jsem se raději otočil. Slabomyslné výroky do mobilu vypouštěla ale žena, s tmavší pletí.

Další hrůzy už jsem ten den už nezažil.

Vyprávění nádražní I

Někdy v osmdesátých letech měl poprvé přijet na naše pracoviště kolega z Východního Berlína.…

Věra Ježková

Co se to děje s námi lidmi?

Dnešní moje zamyšlení není moc veselé. Čtu zprávy a zoufám si: Co se to děje s lidmi, proboha? Támhle utýral nějaký nebožák psa, tady zas někdo malé batole, někde  zas  kvůli zisku ničí fenky množením až k smrti...

Jana Hošková

NÁVRATY – Mona Lisa na chmelové brigádě

Od neveselé současnosti opět k veselé, ale občas i neveselé minulosti. Jsou léta 1964 - 1965. /Ze…

Jan Zelenka

Procvičení vašich znalostí

Vážení íčkaři, přemýšleli jste někdy, že se můžete ve svém životě dostat do situací, kdy opravdu…

Hana Nováková

Poděkování rodičům

Rodiče jsou jako hvězdy, které plují po obloze a provázejí nás po celý náš život. Milujte je, protože, když jejich světlo zhasne, už je nikdy neuvidíte.

Hana Nováková