Mluvíme se psy. Je to normální?
Ilustrační foto: pixabay.com

Mluvíme se psy. Je to normální?

13. 9. 2017

Půjdeme ven? Tak co, už chceš domů? Co by sis dnes dal k večeři? Jé, ahoj Ťapko, jak se máš? Mluvit se psy se stalo běžné. Pokud nějaký majitel tvrdí, že se svým čtyřnohým parťákem občas nehovoří jako s člověkem, určitě lže.

Veterináři běžně zaznamenávají věty typu: Pane doktore, nás bolí bříško. Asi jsme špatně šlápli, bolí nás nožička. Tak řekni, Azorku, kde tě to bolí….V parku běžně slyšíme: Tak to zrychli, je zima, Punťo. Už jsi to udělal Mazlíku? Ale kdepak to je, nic nevidím... Ty jsi šikovný, hodný, rychlý...

Jedna britská firma, která vyrábí psí krmivo, dělala mezi zákazníky průzkum na téma komunikace se psy. Každá pátá dotázaná žena přiznala, že se psem mluví častěji než s partnerem. Lidé, kteří žijí bez partnera, bez rodiny, jen se psem, přiznali, že s ním mluví naprosto běžně. Zejména vdovy a vdovci, kteří zůstali sami s pejskem, uváděli, že jim komunikace s ním zcela nahradila dřívější komunikaci s životním partnerem. Ze psů se stali plnohodnotní členové rodin a tomu, že s nimi lidé mluví, se už dnes nikdo nediví, natož, aby se tomu někdo posmíval. Je to jedna z ukázek toho, jak hodně se změnilo postavení psů ve společnosti.

„Lidé si psa velmi často personifikují a mluví s ním jako se svým partnerem či partnerkou,“ říká veterinář Alexandr Skácel. „Týká se to především lidí, kteří žijí sami. Není na tom nic špatného ani nic divného. Podobně je tomu v bezdětných rodinách, kde pes bývá nezřídka považován za dítě a podle toho s ním lidé mluví.“

Veterinář má zkušenost s tím, že právě osaměle žijícím lidem personifikace psa velmi často zpříjemňuje život: „Znám případy, kdy lidé ovdověli a zůstali sami s pejskem, o kterého se dříve starali s partnerem. Mnohdy mají dojem, že když se psem mluví, jejich partner je tam nahoře slyší. U někoho to přispívá k dobrému pocitu, že bývalý partner takzvaně vidí, že se jejich pejsek má nadále dobře, že se o něj starají. Vyvolává to u nich uklidňující pocit.“

Někteří cvičitelé psů naopak tvrdí, že to s polidšťováním psů lidé nyní přehánějí a že jim tím paradoxně škodí, byť si myslí, že pro ně dělají to nejlepší. „Pes je pes a člověk je člověk. Polidšťování psa je chyba,“ tvrdí cvičitel psů Rudolf Desenský. Podobný názor má uznávaný kynolog Jiří Ščučka, který říká: „Každý majitel by si měl uvědomit, že polidšťování zvířete je základní chyba. Nejprve by měl každý majitel psa zavřít pusu. Přestat mluvit a uvědomit si, že psi nekomunikují řečí a nerozumí česky. Představte si, že váš pes je Číňan a nerozumí vaší řeči. Komunikujte s ním jen pomocí gest a řečí těla.“ Jenže to mnoho majitelů psů nechce slyšet a odmítá věřit tomu, že pes nerozumí slovům: ven, páreček, piškotek, vycházka, balonek, kočička, veverka… Inu, každý majitel psa má podobných slov vlastní velkou zásobu.

Na téma kolik pes dovede rozpoznat lidských slov a jak na ně reaguje se píší stovky populárních i odborných článků, probíhají k němu seriozní vědecké výzkumy. Zkrátka, lidstvo se zamilovalo do psů a touží s nimi komunikovat ještě více než dosud. Z různých vědeckých výzkumů vyplývá, že pes je schopen rozpoznat kolem dvou set slov. Ale nepředstavujme si, že jde o slova seřazená do vět.

Je nesmysl říkat psovi: Tak co, chceš jít na vycházku teď nebo později? Jenže, pokud má pes slovo vycházka spojeno s tím, že majitel bere vodítko, hračku a hurá, jde se ven, může zareagovat štěkáním, skákáním, neklidem a člověk si řekne: Aha, tak on mé otázce porozuměl a chce jít na vycházku teď hned. Mám já to ale geniálního psa. Mnohdy jsou naše představy o tom, že psi rozumí naší řeči, spíš naším přáním a snem.

Každopádně je ale fakt, že se psi chovají tak, že je velmi snadné věřit tomu, že rozumí všemu, co jim říkáme. A tak jim čím dál častěji říkáme věty: Co myslíš? Jak se cítíš? Jsi šťastný? Co bych pro tebe ještě mohl udělat, miláčku?

Někdo, kdo psa nikdy neměl nebo psy prostě nemá rád, si může myslet, že jde o další ukázku šílení lidstva a jeho cesty do záhuby. Někdo si mluvením se psem naopak může zpříjemnit život, ba přímo se zachránit od samoty a pocitu, že nemá s kým mluvit.Je to věc každého, na každém záleží, jak dalece svého pejska miluje, jak dalece ho polidšťuje, byť mnozí kynologové polidšťování rádi nevidí.

Každopádně z britského průzkumu o tom, co vlastně lidé psům říkají, vyplynulo, že padají i tyto bizarní věty:

Tak co myslíš, zůstaneme s našim páníčkem nebo si zkusíme najít nějakého jiného? Přivedu si domů ženskou, Fredíku, tak doufám, že nebudeš dělat ostudu a že se časem spřátelíte. Proč nejíš, ty nemáš hlad?

A na závěr věta zaznamenána ve jednom obchodě s chovatelskými potřebami, kterou položila starší dáma své jezevčici: „To je hezké vodítko, Mášo, nevidíš tam na něm někde cenu?“

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Určitě je to normální. Nám to dělá dobře a pejsci vlídný hlas jistě ocení. Když potkám pejska, který se mi líbí, řeknu mu Ahoj, ty jsi hezký pejsek. Doma mluvíme s naší kočičkou. A ochotně bych mluvila i s jinými sympatickými zvířátky.
Danuše Onderková
Také si myslím, že není nic divného si povídat se zvířaty nebo s kytkami. Když jsem první rok odjela na měsíc za dcerou, sousedka mi chodila zalévat kytičky a byla nešťastná, že vadnou. Říkám nic si s toho nedělej, musí si na tebe zvyknout a občas jim něco řekni. Když jsem se vrátila všechny se vzpamatovaly. Jezdím pryč asi 8 let a kytičky si na sousedku zvykly a nevadnou. Jsem praštěná, že :-) . I když psa nemám, stačí mi Rita u stánku. A stejně tak je dobré si popovídat se psem. Vždyť i on je rád za pěkné a dobré slovo a podle toho se k svému pánovi chová. Moc krát jsem slyšela o tom, že pes zachránil svému pánovi život. Tak ať mi někdo povídá, že nám zvířata nerozumí.
Marta Novotná
Myslím,že mluvit se zvířaty je naprosto normální. Z dětství si pamatuji,že když šla babička krmit krávy do chléva, tak její první bylo : tak co holky jak jste se vyspaly? Věřte nevěřte, ty krávy zabučely jako by ji zdravily. Slepicím šla nasypat se slovy: tak pojďte pipinky pojďte. A jak tak to hospodářství po ránu obcházela, pro každé zvíře měla pár slov. A rozhodně nebyla osamělá - byla nás plná chalupa a všichni jsme ji milovali. Takže když dnes někdo mluví se svým či cizím psíkem, připadá mi to naprosto normální a jestli mu rozumí to je o naladění na stejnou vlnu :-))
Jana Zahradníková
V únoru jsem podědila fenku jezevčíka po švagrovi, který byl sám a můžu říct, že je báječná. Mluvím s ní jako s dítětem - asi to není docela přesné. Pokud není v dohledu pes,kterého neznáme, chodí hodně volně. Při přecházení ulice ji upozorním, že má jít ke mně, že jí řeknu, až budeme moct jít, postaví se ke mně,když jí řeknu, že nic nejede, tak rychle silnici přeběhne a na druhé straně se zastaví.Když jdeme po chodníku a chce jít na straně silnice, tak jí řeknu, aby šla nalevo / napravo/ a většinou hned přejde. Stejně, když jdeme třeba do lesa - to je vždycky na vodítku - obejde strom a já jí řeknu, že jsem zvědavá, co udělá, jak se ke mně dostane , tak se vrátí a strom obejde zpátky. Takových příkladů mám mnoho, navíc je to mazlicí pes, miluje děti a hlavně sousedky, to se může přetrhnout, když je zahlédne, mužské tolik nemusí. Pak ještě některé psy, je vidět, že to je lovecký pes, klidně by lovila i velikého psa, který se jí nezdá. Už jsem psa původně nechtěla, ale dnes bych jí za nic nedala, obohatila mi život, mám na ní čas, mám s kým promluvit a hlavně mám proč vstát ráno z postele.
Věra Lišková
Když ještě dcera bydlela s námi, měla psa, dalmatinku. Jak už to bývá zvykem, venčení zbylo na rodiče. Pak se dcera odstěhovala do nového domova a pejska si vzala sebou. Po delším čase jsem u nich přespala a ráno našla dalmatinku jak leží u dveří mého pokoje v patře , místo v přízemí ve svém teplém pelíšku. Byla jsem dojatá, kam se hrabe člověk na psí věrnost.
Eva Mužíková
Zdeni, úplně vás v té posteli vidím. Micinky dovedou být také velmi vnímavé.
Zdenka Jírová
Mám dvě kočičky a vedeme spolu výborné rozhovory.Např, Mejdyny /to je velká ragdolka/ si pro mne přijde do kuchyně, když se jí zdá, že se s tím jídlem moc patlám, a začne mńoukat a já slyším přesne: " Co tam tak dlouho děláš? Já se už chci mazlit a to hned, Přitom provádí taneční kroky kolem mých nohou. Musím jít za ní na místo, kde se, chce mazlit. Druha, Lucina, je už dost stará ,přes 12 let a špatně se ji už skáče na židli. tak si sedne ke mně a začne mńoukat, abych ji vyzvedla K tomu udělá takové oči, že honem letím, kámen by se ustrnul. Když marodím, ležím v posteli , posmrkávám, pohekávám, tak hned za mnou přijdou a otírají se o mne, vrní na mne přitlačí se mi ke krku, aby mne hřáli. To ale dělají i psy.Bez domácích mazlíčků by bylo lidem smutno.
Ilona Kolářová
Já mluvím se všemi zvířaty.
Miroslava Jachimová
Souhlasím s p. Krunčíkem
Jiří Lupoměský
Máme psy od r. 1986 - vždy po dvou. Naprosto souhlasím s panem Krunčíkem. Nejde o to, aby pes rozuměl slovu, ale aby si s určitým, specifickým zvukem vytvořil podmíněný reflex. A to oni umí perfektně. Pan Desenský mi cvičil dva psy. Stručně bych to zhodnotil: za hodně peněz málo muziky. Doporučuji všem, kteří psy mají nebo chtějí mít, aby si poslechli pořad dostupný v archivu Českého rozhlasu na adrese vstupte--16_12_2009--vstupte_s_mudr_radkinem_honzakem_psychiatrie_a_experimenty--1057653.mp3. V jeho první části hovoří psychiatr dr. Honzák o psech velmi moudře, a přitom vtipně!
Josef Kult
Už psa nemáme, ale několikrát se stalo, že Ebenka rozuměla i podmiňovací větě...
Zdenka Jírová
Nwení pravda, že nám psi nebo kočky nerozumějí. Psa jsem měla již dávno a rozuměl mi. Teď už léta chovám jen kočky a jak ony rozumějí mně, tak já rozumím jim. Je to kombinace mluvených slov s patřičným zabarvením hlasu, tak i pohyby. Názoru, že by se na psy nemělo mluvit, je podle mne nesmysl. Já si poivídám i s kytkami a to ne proto, že jsem sama, ale dělám to odjakživa. Dokonce jsem někde četla, že podle jedné studie se měřením dalo zjistit, jak se květina chová při mluvě pěstitele.
Lenka Pytlová
Jednou se můj pejsek podrbal a kamarádka mi říká " nemá blechu ? " A já na to : " nemá , já jsem se ho ptala " Takže už taky asi blbnu :-)
Naděžda Špásová
Ano, se svými pejsky mluvím a nestydím se za to. A není pravda, že nechápou, co říkám. Dočetla jsem se, že psi pochopí až cca 220 slov. Mluvím i s králíkem a morčetem. Ano mám radši zvířata, než některé lidi. Člověk je někdy horší, než pes, kočka, či jiné zvíře.
Josef Krunčík
Vítám tuto diskusi, poznávám, že nejsem jediný kdo se svou čtyřnohou kamarádkou mluví. Velice si vážím pana R.Desenského psychologa psích duší, ale v tomto případě s ním nemohu souhlasit a kloním se k názoru, že pes pozná i několik set slov. Moje kokršpanělka spí v chodbe RD, když jdem na procházku, řeknu jdeme ven a to by se uvrtěla ocáskem,večer před spaním se jde ještě vyvenčit na zahradu. Obvykle si z venku přinese gumovou hračku a když ji nemá, řeknu ji přines hračku, ona ji najde, ať je kdekoliv na zahradě a přinese si ji do pelíšku. Když venku prší, jen si odbíhá na zahradu. Protože má mokré packy řeknu ji běž okolo (hlavním vchodem, nikoliv rovnou do obýváku) a ona se štěkotem běží k hlavnímu vchodu a nastavuje packy k očištění. To jsou jen namátkou ukázky, je jich mnohem, mnohem víc a jasně ukazují na souznění psa a jeho pána i tím, že mu rozumí nejen povely.
Jan Brič
Pes je velmi chytré a inteligentní zvířátko.Mám pejsky celý život a mohu říci že v mnoha případech jsou lepší jak lidé!!!
Eva Mužíková
Tak to je téma pro mne jako vyšité... Zrovna nedávno jsem se snažila spočítat jednoduchá slova, kterým Bert stoprocentně rozumí... nedopočítala jsem se.. Dovoluji si nesouhlasit s názory pana Ščučka, nemá pravdu. Nejsem naivka, věřím tomu o čem jsem přesvědčená. Na Bertíka mluvím celý den, doma i venku. Jen pro názornost jediné slovo - LEVÁ . Když jde několik metrů přede mnou po chodníku, nevidí na mne a zavolám LEVÁ, OKAMŽITĚ zamíří na tuto stranu... Žádný pohyb, žádná intonace, jen toto slovo. Takže klidně budu polidšťovat dál. Takovýchto slov kterým rozumí jsou desítky.. Tak, už jsem se vypsala, dávám prostor dalším chovatelům:)))))
Hana Rypáčková
Taky jsem tak dopadla. Mluvím na psa. A když se dostanu mezi lidi, jsem nemožně upovídaná. Dávám přednost hovorům s nimi než se psem. On mi totiž neodpovídá.
Zuzana Pivcová
Mluvím na zvířata běžně. Vím, že cvičení psi musí zvládat poslušnost a tomu odpovídá i komunikace s nimi, která má obsahovat jednoznačné krátké příkazy. Ale to pro mě není. My jsme měly doma fenku Lesanu a na tu jsme mluvily po svém. Právě tak na kočky. Mluvě spojené s určitou situací určitě rozumějí.
ivana kosťunová
Horší je nemluvit
Libuše Křapová
Možná psi v Británii nerozumí angličtině, ale naši čeští psi rozhodně českým slovům rozumí. Trochu se divím, že to popírají i chovatelé - přece i základní pokyny jsou vyřčenými slovy - aport, sedni, lehni, a ne vždy jsou doprovázeny pokynem rukou. A můj Ferda je tedy génius, protože stačí, když vykřiknu - piškotek - a přestane lovit ježka a letí ulovit si piškotek. A že si s ním povídám? Mluvím i na česnek a cibuli na záhonu, tak proč ne na něj? dělá nám to dobře oběma.
Miroslava Jachimová
Já vím, že je to hloupost, že pes sice rozumí dost slovům, ale ne celým větám. Stejně si s ním povídám. A třeba i něco rozumí. Na otázku "Chceš na zahrádku?" - jde ke dveřím bytu a na otázku "Chceš šunčičku?", si sedne k lednici a čeká. Stejně tak jsem přesvědčená, že se umí smát, i když to odborníci také popírají.
Drahomíra Komínková
Ano taky mluvím ze svým psem mám dojem že mi rozumí každé slovu,ale mám takový dojem že nám všem chybí komunikace. Dříve jsme se hodně přátelili povídali zazpívali si,ale teď nikdo s nikým nemluví když nastoupím do tramvaje mladí lidé chytrý telefon nepustí z ruky nepodívají se nikomu do očí,a staří lidé koukají z okna a pokud se s nimi někdo nezastaví nemají s kým promluvit celý den.Je to smutné, zvířata nám nahrazují lidi .
Miluše Blešová
Pejska teď nemám ale na kytky, kočky i kosáky na zahradě mluvím a je mi jedno co si kdo o mně myslí Uznávám, že pes patří do smečky a musí uznávat svého vůdce aby pak pánovi nepřerostl přes hlavu ale stejně mi nikdo nevymluví, že mi to zvíře rozumí.
Eva Balúchová
Já pejska nemám,ale chodím venčit psa mladým.Taky jim krmím občas morčata,osmáka,králíka,sama mám doma 4 šneky a 2 kočky a se všemi si povídám.Bydlím sama a když chci si zpívám,když chci si vykládám a když chci tak mlčím.Nezávisle na tom jak dopadly průzkumy.
Jana Šenbergerová
Mluvím i s květinami a ptáky, tak proč ne se psem, který umí koukat jako člověk. Horší je, když lidé nemluví s lidmi.