Nastal čas klubíčkový
Foto: autorka

Nastal čas klubíčkový

23. 10. 2017

Za okny se pomalu šeří. Listí stromů zlátne a poletuje po zahradě, která už je připravena k zimnímu spánku. Televize po chvíli omrzí.....Kdepak jsou moje klubíčka?  

Čekají každý rok, až přijde jejich čas. Otevírám truhličku plnou malých i velkých smotků vlny v různých barvách. Tohle byla kdysi dávno šála, napadne mě, na pletení ponožek se vlna bude ještě náramně hodit. Sladce růžové klubko, z kterého jsem pletla před deseti lety bačkůrky a čepičky mé první vnučce, se dotkne mé ruky a vyvolá úsměv na tváři.  

Rukou plnou záděrek z rýpání v hlíně pohladím další z těch hřejivých balónků a zatržené nitky vydají chřestivé zvuky.   V rozjímání se vracím do dětství. Vzpomínám na svoji maminku. Pocházela z Beskyd, chovali doma ovečky a po ostříhání a zpracování jejich srsti v Čeladné si tuto, dnes drahou, surovinu sama stáčela na kolovrátku, aby byla hrubší. Pletla svetry, které byly lehoučké a zároveň teplé. Když šel její otec v zimě do práce v lese, oblékl si svetr na flanelovou košili, na to starý kabát. V té době žádné bundy, nebo dokonce pracovní oděvy neexistovaly. Při řezání dřeva na metrové kusy a ukládání do štosů šel kabát dolů. Svetr dokázal dostatečně zahřát a zároveň se nepotila záda. Samozřejmě, že maminka pletla svetry a ponožky, palcové rukavice i šály všem v její rodině.

Maminka se po svatbě přestěhovala s celou rodinou do Ostravy. I mne naučila v dětství plést, háčkovat, šít, vyšívat. Po večerech stále pletla, co bylo potřeba pro naši pětičlennou rodinu. V létě sedávala na dvorku u domu a po chvilkách háčkovala záclony, to byla práce na spousty hodin. 

Já jsem pak začínala s pletením na své panenky, to byly mé první modelky. Růženka, Andulka...Asi v sedmé třídě jsme si do hodiny ručních prací koupily v Galanterii dvě přadena vlny a s pomocí soudružky učitelky jsme si upletly halenky. O něco později přišly do módy dlouhatánské bílé šály, které se nosily v zimě přehozené přes kabát a krásně hřály. To bylo něco pro naše kluky, hrozně se jim ty naše šály líbily, a když jsme jednou jeli lyžovat na hory a klukům jsme je půjčily, byli z toho v sedmém nebi ! 

Než jsem se vdala, pletla jsem pro sebe svetry, vesty, halenky, čepice i šály. Občas jsem vyrobila něco i pro své mladší sestřenice. Po svatbě se mi narodily dvě dcery a hodně jsem šila i pletla pro ně. Občas jsem si koupila i nějaké střihy či vzory na pletení a po večerech, když už holčičky spaly, jsem u televize, tehdy pouze černobílé, objevila to těšení se na moje klubíčka. 

Když se začnou dny krátit a za okny se dříve stmívá, mé ruce nedokáží zahálet. Přesto, že už je mám obě operované a neměla bych ruční práce vůbec dělat, prostě neodolám. Zrovna jsem začala plést šálu a vlna zbude ještě i na čepici. Prý má být zima letos pořádně tuhá. Už se těším, jak přijdu z venku do teplého pokoje. Uvařím si dobrý čaj, za oknem bude padat sníh a já si přinesu krabici svých klubíček a sednu si do křesla. Jehlice občas o sebe cinknou, čas se zastaví a má mysl se zase toulá. Za maminkou do horské chaloupky, za dcerkami, kterým ruční práce nic neříkají, za první vnučkou, které za pár dní už bude deset let, i za tou mladší, osmiměsíční, usměvavou, která si ještě vystačí s pletenými bačkorkami od babiček. Klubíčkový čas přichází. 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Nevím, jsk jsem mohla propást takové krásné čtení o klubíčkách.Také jsem byla pletařka a zbytky klubíček používám na háčkování hraček .Zrovna na dárečkách letos hlídali medvídci...
Lidmila Nejedlá
Hezká nostalgie. Naděždo, aťˇVám jde pletení pěkně od ruky.
Naděžda Staňková
Všechny zdravím a moc děkuji za vaše příspěvky na téma klubíček. Na obrázku u článku jsou moje výrobky. Stačí zmuchlat do koule jeden list papíru do tiskárny a omotat pletací přízí libovolné barvy. Podobu vánoční baňky na stromeček dotvoří ouško z odložené či rozbité klasické skleněné ozdoby. A párátka s korálky jako mini pletací jehlice ...Děkuji Zuzce za pochvalu mé češtiny a všem bodujícím za spoustu hvězdiček, mám velkou radost !
Blanka Macháčková
Připomněla jste mi, že mám spoustu klubíček. Teď se jen naučit plést ponožky. Ty by bodly.
Zdenka Jírová
Moc hezké vzpomínání, já kdysi pletla pro sebe i své dvě dcery, té mladší ještě na vysoké. Také jsem šila podle Burdy a i podle ní pletla. Naučila jsem se odborná slovíčka, sepsala je do sešitu a podle nich pletla. Dokonce jsem podle německých předpisů jsem to uměla lépe než podle českých popisů. Pro svá děvčata, když byla malá, jsem k Vánocům pletla i šila oblečky pro panenky do kufříku. Ještě to používala vnučka. Uměla jsem i slušně vyšívat, ale teď nic z toho nemohu dělat jednak kvůli očím a pak mám špatné klouby i na rukou. Pletu jen občas něco jednoduchého. Teď si pletu noční kabátek přes ramena. Je to praktické a není to těžké.Neumím zahálet ani u televize.
Alena Tollarová
Krásně jsem se při čtení zasnila a zavzpomínala na moje klubíčkové časy. Ty bohužel skončily ve chvíli, kdy se mi - věřte nevěřte - při pletení začalo dělat fyzicky špatně, srdce tlouklo jako o závod ... Snad z piety jsem nedokázala vyhodit asi tři svetry, které už pár let odpočívají ve skříni.
Naděžda Špásová
Naďo, já klubíčkuju celý rok. Teď jsem zrovna ve finiši s páským svetrem s kapucí. Moc jsem zvědavá, jak to dopadne. Taky jsem jeden čas měla stopku v pletení, ale už jsem v tom zase až po uši. Já jsem se naučila plést na intru, tam jsme pletly všechny. Mám i svou oblíbenou galanterii, kde jsou moc hodné prodavačky. Tak klubíčkovému času ZDAR!
Věra Ježková
Krásný pojem – čas klubíčkový. Plést jsem začala jako dítě – maminka mě naučila základy; jinak především šila, což mě nebavilo. Prožila jsem pak spoustu klubíčkových let. Pletla jsem bez ohledu na roční období. Hlavně u televize, abych se na ni nedívala nečinně. Pletla jsem skoro všechno – od soupravičky pro budoucího chlapečka, přes spoustu svetrů pro maminku, přítele a sebe až k „dvojčeti“ na zakázku od své nadřízené, dámy každým coulem. Pak se dostavila „písařská křeč“. V okamžiku, kdy jsem vzala do ruky tužku, ztuhlo mi předloktí, ruka se zvedla od podložky a já nebyla schopna se ani podepsat. Možná to bylo od pletení. Víc než na rok jsem ho odložila a pak už se k němu vracela jen zřídka. Dnes mám u televize zapnutý počítač.
Eva Mužíková
Naděždo, také jste mne svým vypràvěním potěšila a vyvolala vzpomínky na dobu, kdy i moje rodiče, včetně nás dětí, byli opleteni svetry z ovčí vlny. Ty byly nezničitelné..
Jana Šenbergerová
Krásné! Také se těším na klubíčkový čas, i když sama už dávno zaměstnávám své ruce něčím jiným. Maminka pletla, šila, vyšívala, babička háčkovala záclony, já od všeho trochu, ale dnes už jen výjimečně. Moje dcera plete. Její ponožky hřejí celou naši rodinu.
ivana kosťunová
Háčkovat a plést sice umím, ale do takového idylického babičkovství jsem ještě nedospěla. Ale ono to přijde :))
Marie Ženatová
Moc hezky jste popsala tento podzimní čas, také jsem ho dříve prožívala hlavně večer při ručních pracích jak pro svoje 3 děti, sebe, manžela, rodiče i širší příbuzenstvo. V 90tých letech už bylo všeho víc v obchodech, takže jsem se nemusela tolik klubíčkové práci věnovat, ale už učila tomuto řemeslu vnučky... Ale už zase mám objednávky na šály od rodiny, tak asi brzy budu moc ráda znovu hlavně "štrykovat..."
Helena Votíková
Klubíčkový čas je krásný název. Vyvolává vzpomínky. Na mamku, která opletla celou rodinu i na vlastní neumělé pokusy štrikovat. Upletla jsem si svetr ale na velkých jehlicích a jen díky tomu, že jsem s dvojčaty byla šest týdnů v porodnici. Pak už rostla rychleji, než jsem stíhala cokoliv doplést.
Zuzana Pivcová
Moc hezké, pro mě až dojemné. Líbí se mi téma i krásná čeština.