Ukliďme si byt a tím také duši. Teď je vhodná doba
Ilustrační foto: pixabay.com

Ukliďme si byt a tím také duši. Teď je vhodná doba

28. 10. 2017

Čím jsme starší, tím více máme přeplněné byty zbytečnými, často nefunkčními věcmi. Shodují se na tom realitní makléři i bytoví designéři. Pokud žijeme v bytě, který připomíná skladiště, má to špatný vliv na naši psychiku. V těchto sychravých dnech je vhodná doba s tím něco udělat.

Na začátek dejme slovo klasikovi. Karel Čapek ve svých Fejetonech popisuje určitý typ lidí takto: „Ukládají tyto invalidní věci do milosrdného šera zásuvek, půdy a všemožných koutů, kde se pomalu hromadí: staré hřebíky, zauzlené provázky, dopisy, zlomené klíče, nakřáplé hrnce, šroubky bez matiček, matičky bez šroubků. Spálené žárovky, baterky od rádia, ohnuté skoby, ulomené kusy nábytku, roztrhané kravaty, přezky od nevímčeho, neúplné ročníky revuí, kus drátu a obruče, jedna galoše, rozbitý vypínač, půl krejčovského metru, nejrůznější knoflíky a ucpané cigaretové špičky, a nadto ještě úplné kolekce všech kusých, nepotřebných a vytříděných věcí, jež tvoří jakýsi životní nános kolem každého člověka.“

Ano, takový nános věcí se najde v mnoha bytech, přiznejme si to. Zatímco mladí lidé si zařizují bydlení spíše ve strohém až minimalistickém stylu, byty a domy starších lidí často působí stísněně kvůli množství různých skříní, skříněk, obrazů, poliček, doplňků.

„Za život se mi nahromadila spousta suvenýrů z cest,“ vypráví sedmapadesátiletá Naďa. „Nedávno jsem potřebovala malovat byt a zjistila jsem, že mám třicet sošek slonů, pětadvacet obrázků, asi třicet váziček a dalších asi padesát různých předmětů na poličkách. Dcera mě přesvědčuje, ať jich část vyhodím. Nemám na to sílu, i když nemají žádnou cenu a vlastně pro mě nemají ani citovou hodnostu. Vůbec nevím, kde se tu všechny vzaly,“ vypráví.

Haraburdí do kontejneru

Zdá se, že na tom není nic k přemýšlení. Kdo chce mít doma hodně věcí, ať je tam prostě má. Jenže psychologové se shodují v tom, že přeplněné byty vyvolávají nepříjemné pocity, aniž si to uvědomujeme. Nejhorší jsou lampy, které nesvítí, elektrospotřebiče, které nefungují, různě poškozený nábytek.

„Naše babička má ve spíži obrovské zásoby,“ vypráví Jana z Ostravy. „Nedokážeme jí vysvětlit, že je zbytečné mít deset balení mouky. Ráda nakupuje ve slevách, přestože má slušnou penzi a bydlí v našem domě, takže nemusí platit nájem.“ Jenže ona hromadí další zásoby a nic nevyhazuje. Když jsem jí chtěla odnést do odpadu kávovar z roku 1975, který už dávno nefunguje, křičela na mě, že si nevážím věcí. Dala si ho znovu na kuchyňskou linku. Je zaprášený, umaštěný, ale je tam,“ říká.

Úchylka, kdy kupujeme něco, co nepotřebujeme a nedokážeme vyhazovat věci staré, nefunkční a zbytečné, však není výsadou seniorů. Obvyklým obrázkem sice je babička, která má byt plný starých krámů, jenže stejně tak jsou zavalené věcmi také obydlí mladších lidí.

„Vidím to na lidech různého věku, kteří se snaží prodat své byty,“ říká designérka Jitka Kobzová. „Byty jsou přeplněné, neuklizené, působí stísněně a lidé se pak diví, že o ně není zájem. Přitom stačí jen vymalovat, vyházet věci, vyměnit závěsy či dát přehoz na postel a byt hned působí vzdušný, čistý a mnohem větší,“ vysvětluje.

Světlý byt místo skladiště

Psychologie má pro úchylku hromadění věcí a neschopnost zbavovat se těch starých a nefunkčních odborný výraz: Obsedantně kompulzivní porucha. Jsou případy, kdy rodina dohnala někoho z příbuzných do psychologické ambulance proto, že jeho byt se během let proměnil ve skladiště.

„Překvapilo mě, jak jsem se doma začal cítit lépe, když jsem spoustu věcí vyhodil,“ říká sedmdesátiletý vdovec Jiří z Frýdku-Místku. „Nejdříve mně bylo líto zbavit se věcí, které nás se ženou provázely celý život. Ale kamarád lékař mně vysvětlil, že po smrti ženy začínám novou životní kapitolu a lépe se začíná v novém prostředí. Spoustu věcí jsem dal charitě, pořídil jsem si novou postel, vyházel jsem všechny staré lampičky a elektrospotřebiče, které nefungovaly, rozviklaný stůl a další věci. Nechal jsem si na stěně fotografii mé ženy a obraz, který měla ráda. Vnuk mi pomohl byt přestavět, vymalovat a najednou mi připadá, jako by byl jednou tak větší,“ vysvětluje.

Konec roku může být ideálním časem k zamyšlení a prozkoumání, co všechno zbytečného máme doma. Ano, je těžké vyhodit starý semišový kožich, který třicet let visí ve skříni a třicet let jsme ho neoblékli, protože je pekelně těžký. Ale stará osvědčená zásada bytových architektů a designérů zní: Jestliže jste na něco nesáhli déle než dva roky, pryč s tím. Samozřejmě se to týká oblečení, spotřebičů a věcí pro běžnou denní potřebu, ne například obrazů či jiných uměleckých děl.

Zkusme se pro začátek zbavit třeba varné konvice, která už rok nevaří, ale máme ji ve spíži, protože se jednou může hodit, jen nevíme k čemu. A podobných věcí určitě každý z nás najde více.

 

Jak postupovat při úklidu
* Nenechávejme doma nic, co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Když chceme mít fotky příbuzných, které už nemáme, vyberme ty, na kterých se smějí, kdy jsme s nimi byli šťastni. Fotka rozesmáté manželky z dovolené, ano, ta do bytu patří. Fotka z občanky v černém rámečku ne.
* Nepřemisťujte věci. Jestliže nefunkční mixér zabírá místo ve spíži, nepřesunujme jej do dílny či jinam. Úplně stejně nefunkční a zbytečný bude už navždy.
* Nehromaďme drobnosti na poličkách. Když něco sbíráme, zaměřme se na jednu věc a dejme jí vyniknout. Deset slonů na polici vypadá dobře. Ale když budou rozestaveni mezi vázičkami, obrázky, květinami, zaniknou a výsledkem bude jen chaoticky přeplněný interiér.
* Roztřiďme věci do krabic. Ústřižky od složenek a účty čas od času proberme a uložme do krabic. Není nic horšího než jejich hromady v šuplících, kde najdeme účet za plyn z roku 1980 vedle dokladu o zaplacení vysavače, který nevysává už deset let.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Hvězdová
Vyhazování nepotřebných věcí mi nedělá problém, mám takové heslo - je potřeba občas byt "provzdušnit". V přeplněném bytě bych se necítila dobře.
Jana Šenbergerová
Hahaha! Není nad dobré rady. Ke všemu, co jsem si kdy koupila nebo to dostala, mám velmi osobní vztah. A takoví jsme tu dva. To vyhazovači nikdy nepochopí.
Dana Tomanová
Ano, stěhování do mešího bytu si žádá redukci věcí. Také mne to postihlo. Teď pravidelně probírám věci, nepotřebné nejdříve nabídnu v rodině (zánovní lodičky na vysokém podpatku, ve kterých bych si teď zlámala nohy a nechápu, jak jsem v nich mohla chodit,...) ze zajímavých látek přešiji občas vnučkám a zbytek dávám na charitu. Většinou nic nezničím, proto věci nevyhazuji, určitě je někdo ještě užije.
Zdenka Jírová
Naprosto souhlasím. Nejlepší je muset se přestěhovat z velkého bytu do malého. Já to vyřešila tak, že jsem byt prodala i s nábytkem , který by se mi do nového nevešel a pořídila si pár funkčních kousků nábytku z IKEY a Jysku. Malý byt ani nedovolí mít přebytek věcí, takže jsem si zvykla probírat skříně 2x do roka a nepotřebné věci odkládat do sběrných kontejnerů.
Eva Mužíková
Krom fotografií se dokážu " rozloučit" naprosto se vším. Nedávno jsem již po několikáté odnášela spoustu šatstva do sběrného kontejneru, několik povlaků na polštáře, které jsem nepoužívala jsem roztrhala na hadříky / zrovna při poslední rýmě se mi hodily/. Ke kontejneru jsem odložila funkční osobní váhu, několik malých polštářků, formičky na cukroví, funkční odpadkový koš.... vše během chvíle zmizelo. Zkrátka, neshromažďuji věci, nechci, aby po mně zbylo skladiště , které nikdo potřebovat určitě nebude. Jediné co skladuji, jsou menší, či větší zbytky látek, některé z rozpáraných věcí - používám je na příklad na šití oblečků na panenky pro vnučku, nebo na šití barevných dárkových pytlíčku na cokoliv.
Alena Tollarová
Také mám ve skříňkách kupu různých věciček, které nevidím, jak je rok dlouhý. Ale nemám sílu je vyhodit. A u několika věcí, kterých jsem se v "záchvatu šílenství" zbavila, už jsem litovala. Zmíněný kávovar z roku 1975, zmíněný v článku, bych nedávala do popelnice, ale nabídla třeba některému muzeu. Vždyť o výstavy, kde vidíme podobné kousky už i té doby, je zájem.
ivana kosťunová
Dobrý nápad, taky mi vadí, když se likvidují potřebné věci, snažím se je udat jinde. V rodině, u přátel...
Hana Práglová
Já jsem asi pravý opak.Manžel by vyhodil vše..?já než nėco vyhodím,tak mi to dėlá problémy.Vím,že to není správné,ale hokt nejsem vyhazovací tip??.Ale když budete chtít vyhodit elektrospotřebiče,zeptejte se ve školách či školkách zda je nechtėji.Dostávají za nė třeba zajímavé pomůcky.Než vyhodíte plastová víčka,zjistēte u škol,školek či organizací,zda je náhodou nesbírají pro postižené dėti. Staré sošky ,obrázky a pod.dřív,než je vyhodíte,zkuste babídnout v Domovech dűchodcū,kde mnohde mají "místnosti či stēny vzpomínek""Návrhū a báoadů je spiusta Takže přes popelnicí ještė uvaźujte o užitku pro jiné???
Alena Vávrová
Jj, čas od času něco proberu, dám na charitu, nebo kontejneru na textil a hračky. Problém mám s knížkami, sice jsem je vytřídila, ale skončily někde na půdě. Myslím, že snaha je dobrá, ale je třeba i důslednost. Vždycky si představím, jak ty moje "sbírky" bude po mně jednou někdo likvidovat....
Vladislava Dejmková
Jsem sice vyhazovací typ, ale musím se věcí zbavovat tajně. Manžel nechce vyhodit skoro nic. Hodně nám pomohlo stěhování do menšího bytu před třemi roky, to byl pádný důvod k vytřídění a zbavení se zbytečných věcí.
Dana Puchalská
Ano. Uklidit byt od zbytečností vyžaduje skutečně někdy dost odvahy. Já to udělala letos v létě když jsme malovali. Vyházela jsem spoustu věcí a věřte mi ani se mi po nich nezastesklo. Ale nechtěte vědět,jak dlouho jsm nad tím přemýšlela. Oblečení co nikdy nosit nebudu a je dosud pěkné jsem dala na charitu a myslím,že jsem udělala radost dalším. A ty drobnosti na poličkách jsou skutečně mor.
Libor Farský
Také mám tuto nemoc.
ivana kosťunová
Soustavně si přeplňuji byt starými knihami, starými gramodeskami, starými cédéčky a DVD . A vyhodila bych to jen v záchvatu šílenství.
Jarmila Fialová
V malých bytech hlavně často překáží různé sbírky.Možná jsou i hezké,ale zbytečně přidělávají práci a zabírají místo.
Hana Rypáčková
Souhlasím s vyhazováním nepotřebných věcí, vyčistění a ulehčení průchodnosti bytu. Zrovna tím ještě procházím, ale pak některé vyhozené věci hledám. Varnou velkou konvici pro návštěvy vyhodit nemohu. Ta cestovní, kterou používám je tak na dva šálky kávy. Mlýnek na mák, kterým už nemelu, protože si namůžu paži jsem ukryla na chatu. Tam také některé krámy končí. Bohužel.S množstvím rodiny, hlavně vnoučat mi stále přibývají k nevyhození serepatičky- dárečky z lásky. Snažím se likvidovat i množství rostlin, trvá mi hodinu, než je všechny po návratu ošetřím a zaliji.
Věra Ježková
Nemám velký byt, a proto ani, kde hromadit předměty. Když ale něco zbytečného vyhodím, zejména oblečení, které jsem nosila málo nebo vůbec, do příslušného kontejneru, cítím úlevu na duši.