Nebojte se seznámení ve starším věku
Ilustrační foto: pixabay.com

Nebojte se seznámení ve starším věku

8. 12. 2017

Každý člověk, ať mladý nebo starší, má své zkušenosti s láskou, ví, co to obnáší, jak se prožívá. Snad nikdo nestojí o to zůstat zcela sám. Zatímco mladí se seznamují většinou spontánně, u starších lidí je to složitější.

Starší lidé nemají zdánlivě tolik příležitostí někoho vhodného poznat a jsou často i ve svém nitru rozpolceni, zda mají vůbec ještě nárok, ale i vlastní potřebu, někoho k sobě hledat.

Je však třeba si uvědomit, že hledání partnera se odehrává většinou v okruhu vrstevníků, kde nehrozí pocit nevhodnosti nebo dokonce nějaké trapnosti. Tak proč se zdráhat?

Co odlišuje zralé od mladých, je především vědomí věcí, které jsou pro život, lépe řečeno pro zbývající životní etapu,  skutečně důležité. Pokud tedy u čtyřicátníků a novopečených padesátníků dochází někdy k tzv. druhé míze, která v praxi znamená odchod od původní manželky a založení nové rodiny s výrazně mladší partnerkou, u šedesátníků a starších tato touha nastupuje (pomineme-li některé osobnosti z oblasti showbusinessu) jen velmi zřídka.

Hledání mužských partnerů kolem šedesátky může být někdy i zábavné a trochu napínavé. Jsou ve věku, kdy se blíží důchod nebo už v důchodu jsou, ale láska je pro ně ještě důležitá, nebo, řekneme-li to jinak, má pro ně velký význam dobré partnerství. Nyní, když mají více času a klidu, nechtějí volný čas trávit sami a hledají ženy, s kterými by sdíleli své osobní záliby a koníčky. S nastupující šedesátkou si mnohý člověk uvědomí, co třeba zanedbal, na druhou stranu se však cítí ještě dostatečně svěží na to, aby toho ještě hodně dokázal. Krátce řečeno, šedesátníci jsou skvělí posluchači, dá se s nimi mnoho zažít a prožít.

I ženy šedesátnice ještě zdaleka nepatří do starého železa. Je jedno, jsou-li po rozvodu nebo ovdověly. Mnohé už prožily a umějí si stanovit priority, ale především si jich užít. Děti jsou už velké, a tak zbývá více času na osobní život. Často si ženy uvědomují, že v mladším věku mnohdy investovaly příliš mnoho sil do neužitečných věcí, a že jim nyní záleží především na zdraví, přátelství a dobrém partnerství. Touží po tom prožívat s partnerem krásně strávený další život, společné akce, ale i domácí večery, touží po vzájemné podpoře.

Samozřejmě ale i sedmdesátníci mají touhu nezůstat sami, zvláště, žijí-li daleko od svých potomků a jejich rodin. Ženy nad sedmdesát mají za sebou většinou mnoholeté manželství. Manžel ale již zemřel. Některé na další partnerství rezignují, jiné si však ještě přejí najít nového partnera, aby jejich vlastní život nakončil v hořkosti a osamění. Muži sedmdesátníci jsou velkou měrou už natolik zralí a soudní, že nehledají v "mladých vodách", nýbrž umějí ocenit přednosti zralých žen, klid, ochotu, životní zkušenost a v neposlední řadě i společné vzpomínky na mládí a dobu, v níž žili. Při tom všem však řada dnešních sedmdesátníků má ještě dostatek elánu na to, aby s novým životním partnerem začali odhalovat nadcházející životní etapu ve všech podobách.

Napište nám o svých vlastních zkušenostech nebo jen svůj názor na seznamování starší generace. Vaše příspěvky zveřejníme.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.9 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Jak jsme se seznámili, jsem tu nedávno psala. Sešli jsme se na internetu jako mnohaletí vdovci. Zpočátku můj mladší partner ještě pracoval, a tak za mnou 2x týdně jezdil 100km. Obdivovala jsem, že ho to baví, ale byla jsem ráda, protože jsme si rozuměli a bylo nám spolu dobře. Když začal jezdit 3x týdně, to už mi bylo jasné, že mu na našem vztahu záleží. Nakonec se za mnou přestěhoval a teď už si spolu užíváme důchodu. Domácí práce a finance se vyřešily zcela samovolně k oboustranné spokojenosti. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout. Co nezvládne jeden, to udělá druhý. Chceme spolu dožít v klidu a pohodě a uděláme pro to všechno, co bude v našich silách. Zpočátku jsem si myslela, že mi bude stačit kamarád, se kterým se občas někam vypravíme, ale teď spolu doháníme, co nám nebylo dopřáno, když jsme se léta starali o těžce nemocné bývalé partnery. Nekladli jsme si žádné podmínky, nespadli jsme do vztahu s nějakými vedlejšími úmysly. Oba se umíme přizpůsobit, přestože jsme v mnoha ohledech zcela rozdílní, díky čemuž se docela dobře doplňujeme. Co chybí jednomu, má druhý. Oba jsme rádi, že jsme se našli a nezůstali sami. Všem, kteří nechtějí zůstat sami, přeji, ať jim vztah vyjde jako nám. :-)
Zuzana Pivcová
Bezva, pište, prosím, své zkušenosti dál. Věřím, že to druhým velmi pomáhá.
Dana Novotná
Přeji paní Jarmile a Olze aby jim kamarádství vydrželo. Já mám zkušenost trochu jinou. Jeden muž chtěl abych se co nejdřív přistěhovala, a pámáhala mu platit byt, a to měl doma 20letého syna, po kterém jenom uklízel. Takže potřeboval služku a sponzora. Skončil. Druhý zase mluvil jenom o sobě. Nezajímala jsem ho já, nepustil mě ani ke slovu. Ale byl hlavně ON. A to nebyl poslední se kterým jsem se jenom!!! bavila. Všichni byli do jednoho pytle. A tím jsem skončila se seznamováním. Mám kamarádky, se kterými jedu na výlety, dovolené, do kina, na výstavy adt. Rozejdeme se každá domů, a nemusím nikoho poslouchat, nebo se podřizovat. A jak je mi dobře.
Zorka Horká
Jsem sama deset let a navýsost spokojená. Z počátku jsem měla víkendovou známost, ale měl ještě malou holčičku (nebyl ženatý, ale tatínkem v pozdním věku) a tak šidil mě a nebo ji. To se mi zajídalo a po cca třech letech jsem ze vztahu vycouvala. Teď mám blízkého kamaráda, trochu mladšího než jsem já ale znám ho víc než dvacet let. Daří se mi odrážet jeho ataky na sestěhování se....zatím. Sblížení trvá skoro pět let a mě vyhovuje. Jak dlouho budu odolávat nápadům na společný domov, to uvidím. Až bude tlačit na pilu moc - utnu to. Měla jsem krásné skoro čtyřicetileté manželství. Nic nepotřebuji dohánět a vynahrazovat si. Ale chápu, že se to prostě trefí, cinkne to a není co řešit. Přeji štěstí a spokojenost všem!
Eva Balúchová
Olince i Jarmile seznámení se skvělým přítelem přeji,ale né každý má takové štěstí.
Dana Puchalská
Ano samota je fakt těžká. Kamarádka se seznámila (už v pokročilém věku s pánem přibližného věku) a vyloženě pookřála. Já vím, že v menších městech je to tak trochu problém, ale jde to. Děti má už dost velké a naopak jsou moc rády, že máma už nesedí doma jako ta ,,pecka,,.
Libor Farský
Vidím velkou překážku bližšího seznámení v případě vzdálených bydlišť.
Jarmila Komberec Jakubcová
Souhlasím s paní Olgou. I já mám 3 roky skvělého přítele se kterým cestuji, chodím do divadla. Příští rok se chystáme do Španělska.
Olga Horáková
Nedá mi to nezareagovat na článek o seznámení ve starším věku. Jsem 70-ti letá vdova a před 18 měsíci jsem se setkala s bývalým spolužákem, který je rozvedený. Prožíváme spolu téměř všechen volný čas, protože přítel ještě v důchodu pracuje. Jezdíme na wellnes pobyty, v létě s vnoučaty k moři. Vřele doporučuji všem seniorům, kteří jsou sami, aby měli vedle sebe člověka, se kterým můžete u televize nadávat na politiku, sledovat co Vás baví a třeba hrát karty. Tohle vše už s dětmi nejde. Mají své rodiny a své názory, obyčejně odlišné od našich. Podzim života je veselejší, pokud máte vedle sebe přítele a kamaráda. Nebojte se to ještě zažít. Olga