Nám, nám narodil se aneb Vánoce gastronomické
Dančí hřbet Ungelt. FOTO: archiv autora

Nám, nám narodil se aneb Vánoce gastronomické

17. 12. 2017

Vánoce. Co o nich ještě nebylo řečeno, co všechno vlastně o těchto druhých nejvýznamnějších křesťanských svátcích víme? Možná nebude od věci si to v adventním čase připomenout.

Konkrétně připadá slavnost narození Spasitele – o tom to všechno je - na Hod Boží Vánoční, to jest 25. prosinec. Pro naše končiny je ovšem nejvýznamnější večer předtím, Štědrý večer. Večer rozjímání, večer, o kterém jsou si lidé během roku asi nejblíže. Vánoce, to jsou také půlnoční mše, koledy, betlém, i dárky od Ježíška.

Ponechme pro tentokrát stranou všechny ostatní atributy Vánoc – Betlémskou hvězdu, Klanění tří králů, temný čin Herodův. Zaostřeme na to, co znamená vánoční tradice dnes. Hlavně se zaměřme na Vánoce gastronomické.

Jsou to převážně svátky pokoje, rodiny a lásky. Jako u všech, i u těchto oslav se však původní duch vytrácí, také dny vánoční podlehly molochu konzumní společnosti. Stejně jako adventních nedělí, železné, bronzové, stříbrné a zlaté.

Ano, máme stromeček – ten první prý u nás údajně postavil a ozdobil v roce 1812 divadelní režisér Leibich. Někteří také dokážeme dodržet původně postní průběh Štědrého dne pouze s houbovým Kubou. Ale večeře s kaprem a salátem, pocházející prý z Rakouska, ta dnes už ve Štědrém večeru tak pevně zakotvená není. Nahrazuje, možná doplňuje, ji vinná klobása, a samozřejmě řízky. Jak vepřové, tak i kuřecí. Ještě před tím vším tu byla varianta kapra načerno, se sladkou omáčkou, ochucenou vánočním kořením. Nebo štika – někde prý také s knedlíkem a zelím. Jinde zase, v podhůří Krkonoš, tuším, existovalo „menu“ o sedmeru jídel. Jahelník, vařená krupice, či klobásy se zelím, to jsou jen některá z nich. Chystali se také šneci – ti se mimochodem na štědrodenní stůl znovu vracejí. Pekly se koláče, „pecáky“ – hruškové či zelné, makovníky, jablečný závin. Štědrý den si nelze představit ani bez cukroví, vánočky nebo štoly. Za doprovodu vydatné vůně se pil grog, někde to býval punč. Po večeři, vedle rozbalování dárků, přišly na řadu historické obyčeje. Někde se tradují dodnes. Na hladinu vody v umyvadle vyplouvají lodičky z ořechových skořápek se zapálenou svíčkou, kde jsou v domě dívky na vdávání, tam se mnohde ještě hází přes záda střevíc.

Na Hod boží vánoční, to už se jídalo hodně a už vůbec ne postně. Paštika z holoubat, pečený kapoun, telecí hrudí na žampiónech. Opulentní hostiny zkrátka k Vánocům patří. V miliardách korun, které Češi za Vánoce utrácejí, tvoří jídlo slušnou porci.

Buďme však uvážliví a hodujme s rozmyslem. Mějme přitom na paměti, že ročně u nás vyhodí české domácnosti na čtvrt milionu tun potravin. Které by udělaly Vánoce tisícům těch, kdo si je dopřát nemohou.

 

Milan Ballík

 

 

 

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Když konzumnost, tak ve všem, i ve vánočním jídle. Kdo takový je, ten si domluvit nenechá. Tradice se mi líbí, ale obžerství k nim nepatří.
Elena Valeriánová
Přežírat se určitě nebudu, cukroví moc nemusím, ale kapřík to je můj favorit. Holoubátka nachytám u souseda v holubníku ..., telecí bratru za čtyři sta ze supermarketu ... tak to není nic pro mě.
Věra Ježková
S rozmyslem hoduji (rozuměj: stravuji se) celý rok. Nevím, proč zrovna Vánoce bych si měla zkazit tím, že se přecpu, bude mi těžko a pak se budu snažit shodit nabraná kila. Představa opulentní hostiny ve mně libé pocity nevyvolává.